Nahé půlky pravicové Evropy
Evropě nyní pevně vládne pravostředové uskupení. Levicové premiéry v sedmadvacítce by člověk snadno spočítal na prstech. A bude jich míň. Divná věc v krizi. Jeden by řekl, že volič bude shánět recepty, jak z pytle ven. Ale ve skutečnosti se na světlo prodírají spíš jednodušší pravicoví bijci a podivné partaje, tak trochu nijaké, trochu protiimigrační, trochu antiesteblišmentové atd. Mají holt úderná hesla. Maličko to připomíná třicátá léta, kdy došlo k jistému odklonu od tradičních partají a frustrovaná střední třída chtěla cosi nového.... No doufejme, že ta dnešní směska má jiné spády.
Evropský étos je ale nyní ve středopravých rukou. Ty ruce jsou dost bezradné a Pepíček Emanuel Barroso to se svým orchestrem předvedl v předvečer schůze Rady dnes tady v sále ve Štrasburku. Rada i Komise stále slibují, že Evropu vyvedou z krize a nadšeně kupí přehršle optimistických frází. Musím se přiznat, že nad tímto hlučným koncertem mám dost pochybností.
Evropa mluví o tom, jak obnoví růst. Ovšem obnovit růst a zároveň bez mobilizace jiných zdrojů zkrotit schodky veřejných rozpočtů, to je docela protichůdný záměr. K dosažení rozpočtových záměrů by potřebovala EU v průměru snížit schodky o tři nebo čtyři procenta během dvou let. Protože ale tahle poptávka bude na trhu chybět, ztratí EU další tři procenta růstu, které ani nemá... Spirála stagnace se proto prohloubí a protáhne.
Evropská lidovecká středopravice (největší skupina), liberálové, zelení i levice se v EU vcelku shodnou nad posílením regulace finančních trhů. Ale nadšení nad regulací, která má nepochybně v řadě ohledů i nějaký smysl, už nezmiňuje jinou skutečnost. Má-li regulace nějaký kladný růstový vliv, pak v delším časovém období. V kratším a středním časovém období zavádění regulačních zpřísnění zpravidla vede ke zpomalení ekonomiky, finanční instituce potřebují více zdrojů a omezují půjčování rizikovějším klientům. Omezení rizika může být důležité, ale ekonomiku to zpomalí. Vyzkoušeli jsme to ostatně na vlastní kůži.
Evropská unie už půl roku nadšeně mluví o strategii 2020, která ji vyvede z krize. Jako člen rozpočtového výboru EP ovšem musím čtenáři potvrdit, že na tuto strategii není EU ochotna dát ani euro. Není ochotna mobilizovat další zdroje, nebudou ani evropské daně ani dluhopisy, ale ani dodatečné programy stimulující soukromé zdroje. Strategie 2020 se tak z ekonomie nápadně rychle stěhuje k romanopisectví. Příznačnou kulisou je, že lidovci, liberálové, zelení a socialisté z EP napsali Radě, aby při její realizaci nezapomněla ještě zásadně snížit chudobu, nevzdělanost a emise uhličitého oxidu... Chtěl jsem se přihlásit, aby nezapomněli sypat ptáčkům. Ale naštěstí mne přehlídli a tak jsem nikomu nezkazil radost.
Lze uzavřít, že pravicová většina Evropy chce její ekonomiku vyléčit a přivést k růstu zázrakem. Já jim ten zázrak samozřejmě přeju. Ale trochu se bojím, že nepřijde.
Evropě nyní chybí reálný program, jednotící idea, pevné přesvědčení a charismatická integrující osobnost. Bez toho bude proces přizpůsobení delší a nákladnější. Cesta zpátky nevede.
PS. Pro chudáky čtenáře, kteří se nenaučili číst. Nikde v textu nepíšu, že se máme zadlužovat. Píšu prostě jen o tom, co nastane.
Evropský étos je ale nyní ve středopravých rukou. Ty ruce jsou dost bezradné a Pepíček Emanuel Barroso to se svým orchestrem předvedl v předvečer schůze Rady dnes tady v sále ve Štrasburku. Rada i Komise stále slibují, že Evropu vyvedou z krize a nadšeně kupí přehršle optimistických frází. Musím se přiznat, že nad tímto hlučným koncertem mám dost pochybností.
Evropa mluví o tom, jak obnoví růst. Ovšem obnovit růst a zároveň bez mobilizace jiných zdrojů zkrotit schodky veřejných rozpočtů, to je docela protichůdný záměr. K dosažení rozpočtových záměrů by potřebovala EU v průměru snížit schodky o tři nebo čtyři procenta během dvou let. Protože ale tahle poptávka bude na trhu chybět, ztratí EU další tři procenta růstu, které ani nemá... Spirála stagnace se proto prohloubí a protáhne.
Evropská lidovecká středopravice (největší skupina), liberálové, zelení i levice se v EU vcelku shodnou nad posílením regulace finančních trhů. Ale nadšení nad regulací, která má nepochybně v řadě ohledů i nějaký smysl, už nezmiňuje jinou skutečnost. Má-li regulace nějaký kladný růstový vliv, pak v delším časovém období. V kratším a středním časovém období zavádění regulačních zpřísnění zpravidla vede ke zpomalení ekonomiky, finanční instituce potřebují více zdrojů a omezují půjčování rizikovějším klientům. Omezení rizika může být důležité, ale ekonomiku to zpomalí. Vyzkoušeli jsme to ostatně na vlastní kůži.
Evropská unie už půl roku nadšeně mluví o strategii 2020, která ji vyvede z krize. Jako člen rozpočtového výboru EP ovšem musím čtenáři potvrdit, že na tuto strategii není EU ochotna dát ani euro. Není ochotna mobilizovat další zdroje, nebudou ani evropské daně ani dluhopisy, ale ani dodatečné programy stimulující soukromé zdroje. Strategie 2020 se tak z ekonomie nápadně rychle stěhuje k romanopisectví. Příznačnou kulisou je, že lidovci, liberálové, zelení a socialisté z EP napsali Radě, aby při její realizaci nezapomněla ještě zásadně snížit chudobu, nevzdělanost a emise uhličitého oxidu... Chtěl jsem se přihlásit, aby nezapomněli sypat ptáčkům. Ale naštěstí mne přehlídli a tak jsem nikomu nezkazil radost.
Lze uzavřít, že pravicová většina Evropy chce její ekonomiku vyléčit a přivést k růstu zázrakem. Já jim ten zázrak samozřejmě přeju. Ale trochu se bojím, že nepřijde.
Evropě nyní chybí reálný program, jednotící idea, pevné přesvědčení a charismatická integrující osobnost. Bez toho bude proces přizpůsobení delší a nákladnější. Cesta zpátky nevede.
PS. Pro chudáky čtenáře, kteří se nenaučili číst. Nikde v textu nepíšu, že se máme zadlužovat. Píšu prostě jen o tom, co nastane.