EU udělila kandidátský statut maličké postjugoslávské republice Černá Hora. Jako člen stálé parlamentní delegace s touto zemí jsem seznámil příslušné plenární zasedání EP se svým stanoviskem.

Udělení statutu kandidáta Černé Hoře však bylo především rozhodnutím politickým. Kdyby se ve stejné době neposuzovala tatáž otázka vůči Albánii, Černá Hora by si na něj nejspíš ještě počkala. Nedat kandidátský statut Černé Hoře ani Albánii dost dobře nešlo. Dále by zesílilo podezření, že EU se prostě rozšířit na západní Balkán nechce. Černá Hora je přitom, přes všechny potíže , při přípravách na členství jinde než Albánie.

Jenže mnohé výhrady vůči Podgorici " kočují " z jedné výroční zprávy do druhé. Až dospěly do Avis EK. Politizace státní správy, nezávislost justice, organizovaný zločin a životní prostředí už patří k " evergreenům " . Na obzoru není ani žádný zlom v boji s všeobjímající korupcí. Nepodceňujme to.

Dát Č. Hoře statut kandidáta, ale bez termínu zahájení přístupových jednání proto asi bylo v této době dobré řešení. Takový přístup zvolila EU už vůči FYROM (Makedonii) v r.2005. Jenže překonání překážky, která stojí před FYROM, vyžaduje souhlas dvou států. Černá Hora má však svůj osud plně ve vlastních rukou.

Předpokládám, že to vše jasně zaznělo v nedávném rozhovoru van Rompuye, J. Barrosa a J. Buzka s novým a nejmladším premiérem na světě - s černohorským Igorem Lukšičem. Nikdo totiž nemá rád když ho příliš dlouho tahají za nos. A to ani ze strany země, která přesto, že není v EU, již řadu let používá jako národní měnu euro.

A jedna vysvětlující poznámka na závěr pro českého čtenáře: Evropská unie hodlá být při posuzování nových členských zemí přísnější. To je správné. Není ani řečeno, že do Unie v krátkém termínu skutečně vstoupí Chorvatsko. Chorvati nenaplnili řadu očekávání. Korupční blamáže, které Evropské unii připravilo Bulharsko nebo Česká republika, se nemají opakovat.