O naprosté zrůdnosti omezení výdajů na volební kampaně
Ledva se sociální demokraté dotkli tématu, že by se mohly nějak omezit finance na volební kampaně, už nakoupili vagón kritiky. Nechovali se sami dle zásad, které nyní navrhují. Nemají tudíž práva zásady navrhovat. Nemyslí to dost upřímně…
Nemyslím, že by ode mne bylo dobré odpovídat na konkrétní texty. Nerad bych ten spor přesunul do osobní roviny a nechci se s nikým hádat. Chci být s každým zadobře. Sociální demokracie prostě navrhuje omezení volebních kampaní pro budoucnost. Z reakce lze usoudit, že se to někomu nelíbí.
Mohou volební kampaně vůbec ovlivnit volební výsledek? Vždycky jsem si myslel, že minimálně. Smál jsem se volebním mágům, kteří s vážnými obličeji říkali zdánlivé banality. A prohlašoval jsem, že žádná volební kampaň nedožene to, co politici za čtyři roky neodpracovali. No a teď abych se volebním koučům schlíple omluvil.
Poslední zkušenost je opačná. Máte-li aspoň jednoho populárního maskota, dají se dělat zázraky. Na pár hesel a tváře Radka Johna a Karla Schwarzenberga zabrala třetina voličů. Ale máme poměrně draze zaplacenou zkušenost, že s některými ksichty zázraky nenaděláte.
Omezit a zprůhlednit volební výdaje není na první pohled špatný nápad. Bude-li dán počet billboardů, letáků, inzerátů atd. a rovné podmínky zaručí jedna průhledná veřejná agentura, ubude nepěkných podezření z tajných financí, ba korupce. A také třeba veřejné výdaje na politiku budou potom investovány do odborného vybavení stran a elementárního vzdělání politiků.
Tento licoměrný postup by však byl spojen s hrubě negativními dopady v kulturní oblasti. Ze zhruba miliardy korun na volební kampaň, končí stovky milionů v novinách. Zakázky se dostanou i vybraným pěvcům ba dokonce skromným umělcům, co přesvědčují bábu.
Kromě kultury by utrpěla demokracie. Volební výdaje alespoň nuzně sponzorují demokratický tisk, který by se z jejich absence vzpamatovával mnohem hůře, než ze zvýšení DPH, připravovaného mystifikátorem Kalouskem. Kde by byli strážci demokracie bez příjmů z volební inzerce? V troubě. Kdo by zde bojoval s korupcí? Osamělý Vít Bárta. Ale musel by to zas platit z vlastní kapsy.
Odsuzuji proto nápad omezit volební náklady jako nebezpečí pro svobodu, rovnost i bratrství. Za toto své nezištné stanovisko nežádám pochlebných článků. A to ani v novinách, které vlastním.
Nemyslím, že by ode mne bylo dobré odpovídat na konkrétní texty. Nerad bych ten spor přesunul do osobní roviny a nechci se s nikým hádat. Chci být s každým zadobře. Sociální demokracie prostě navrhuje omezení volebních kampaní pro budoucnost. Z reakce lze usoudit, že se to někomu nelíbí.
Mohou volební kampaně vůbec ovlivnit volební výsledek? Vždycky jsem si myslel, že minimálně. Smál jsem se volebním mágům, kteří s vážnými obličeji říkali zdánlivé banality. A prohlašoval jsem, že žádná volební kampaň nedožene to, co politici za čtyři roky neodpracovali. No a teď abych se volebním koučům schlíple omluvil.
Poslední zkušenost je opačná. Máte-li aspoň jednoho populárního maskota, dají se dělat zázraky. Na pár hesel a tváře Radka Johna a Karla Schwarzenberga zabrala třetina voličů. Ale máme poměrně draze zaplacenou zkušenost, že s některými ksichty zázraky nenaděláte.
Omezit a zprůhlednit volební výdaje není na první pohled špatný nápad. Bude-li dán počet billboardů, letáků, inzerátů atd. a rovné podmínky zaručí jedna průhledná veřejná agentura, ubude nepěkných podezření z tajných financí, ba korupce. A také třeba veřejné výdaje na politiku budou potom investovány do odborného vybavení stran a elementárního vzdělání politiků.
Tento licoměrný postup by však byl spojen s hrubě negativními dopady v kulturní oblasti. Ze zhruba miliardy korun na volební kampaň, končí stovky milionů v novinách. Zakázky se dostanou i vybraným pěvcům ba dokonce skromným umělcům, co přesvědčují bábu.
Kromě kultury by utrpěla demokracie. Volební výdaje alespoň nuzně sponzorují demokratický tisk, který by se z jejich absence vzpamatovával mnohem hůře, než ze zvýšení DPH, připravovaného mystifikátorem Kalouskem. Kde by byli strážci demokracie bez příjmů z volební inzerce? V troubě. Kdo by zde bojoval s korupcí? Osamělý Vít Bárta. Ale musel by to zas platit z vlastní kapsy.
Odsuzuji proto nápad omezit volební náklady jako nebezpečí pro svobodu, rovnost i bratrství. Za toto své nezištné stanovisko nežádám pochlebných článků. A to ani v novinách, které vlastním.