Jak ODS hlasovala proti České republice
Zatímco doma se všichni ohánějí národními zájmy a vrdlouhají, jak v té bruselské nehostinné cizině za ty národní zájmy bojují, na místě jsou takové příležitosti spíš výjimečné. Pokud by se národové v Evropském parlamentu brali za své národní zájmy, dohodlo by se několik největších zemí mezi sebou a ti ostatní by utřeli. Je tedy trapas hovořit o izolovaných zájmech jednotlivých zemí. Mluví se o věcech, prospěchu celku, ale nikoli o tom, jak jeden převeze druhého.
Navíc většina projednávaných norem má především technický charakter. Hlasuje-li se od kdy do kdy se mohou lovit sledi nebo tuňáci, lze i při sdostatku fantazie sotva najít nějakých souvislostí s otčinou. Podobně ve schvalován mezinárodních smluv o spolupráci v boji proti škrkavkám nebo žluté zimnici se nedá příliš bojovat za vlast.
Konečně se ale jednou hlasovalo o naší zemi. Po dlouhém přešlapování došla od nás žádost o pomoc z globalizačního fondu. Fond přizpůsobení se globalizaci je určen zaměstnancům firem, které byly postiženy soutěží natolik, že musely masově propouštět. Peníz z fondu se dá užít na zvýšení vyhlídek pro další uplatnění propuštěných, zejména na rekvalifikaci.
Fond, jehož vznik inicioval český komisař Špidla, čekal na českou žádost dlouho. Český úředník raději dělal, že peníze ležící na bruselské ulici nevidí. A tak jsme schvalovali peníze pro propuštěné třeba ve Španělsku, Francii, Německu, Belgii, Nizozemsku a v dalších bohatých státech, zatímco od nás chudých příbuzných, jakkoli bychom určitě splňovali kritéria, nepřišlo nic. Na finanční krytí fondu se navíc smí užívat jen peníze, které se jinde ušetří, nezvyšuje se o to příspěvek členských zemí.
První česká žádost požadovala pomoc pro 634 propuštěných firmou Unilever ve středočeské Nelahozevsi ve výši přes 300 tisíc eur. Krize vyvolala racionalizační vlnu mezinárodního koncernu. Omezuje počet výrobních jednotek. I takový je projev trhu, je to racionální jednání. Zaměstnanci to ovlivnit nemohou. Můžeme-li jim však pomoci, bylo by sprosté to odmítnout.
A přece. 6. dubna hlasoval Evropský parlament o pomoci propuštěným v české Nelahozevsi. A český poslanec k tomu pronesl neuvěřitelnou větu: "S čerpáním z tzv. globalizačního fondu jsme nikdy nesouhlasili a i nadále na tom trváme. Je to další mechanismus k přerozdělování veřejných prostředků ve prospěch zaměstnanců podniků, které neuspěly na globálním trhu.“
Lidé v Nelahozevsi se peněz dočkají. Drtivá většina Evropského parlamentu nalevo i napravo pro to zvedla ruce. Poslanci z ODS hlasovali proti České republice. Nedivte se, bojují přece za národní zájmy: proti propuštěným z práce.
Navíc většina projednávaných norem má především technický charakter. Hlasuje-li se od kdy do kdy se mohou lovit sledi nebo tuňáci, lze i při sdostatku fantazie sotva najít nějakých souvislostí s otčinou. Podobně ve schvalován mezinárodních smluv o spolupráci v boji proti škrkavkám nebo žluté zimnici se nedá příliš bojovat za vlast.
Konečně se ale jednou hlasovalo o naší zemi. Po dlouhém přešlapování došla od nás žádost o pomoc z globalizačního fondu. Fond přizpůsobení se globalizaci je určen zaměstnancům firem, které byly postiženy soutěží natolik, že musely masově propouštět. Peníz z fondu se dá užít na zvýšení vyhlídek pro další uplatnění propuštěných, zejména na rekvalifikaci.
Fond, jehož vznik inicioval český komisař Špidla, čekal na českou žádost dlouho. Český úředník raději dělal, že peníze ležící na bruselské ulici nevidí. A tak jsme schvalovali peníze pro propuštěné třeba ve Španělsku, Francii, Německu, Belgii, Nizozemsku a v dalších bohatých státech, zatímco od nás chudých příbuzných, jakkoli bychom určitě splňovali kritéria, nepřišlo nic. Na finanční krytí fondu se navíc smí užívat jen peníze, které se jinde ušetří, nezvyšuje se o to příspěvek členských zemí.
První česká žádost požadovala pomoc pro 634 propuštěných firmou Unilever ve středočeské Nelahozevsi ve výši přes 300 tisíc eur. Krize vyvolala racionalizační vlnu mezinárodního koncernu. Omezuje počet výrobních jednotek. I takový je projev trhu, je to racionální jednání. Zaměstnanci to ovlivnit nemohou. Můžeme-li jim však pomoci, bylo by sprosté to odmítnout.
A přece. 6. dubna hlasoval Evropský parlament o pomoci propuštěným v české Nelahozevsi. A český poslanec k tomu pronesl neuvěřitelnou větu: "S čerpáním z tzv. globalizačního fondu jsme nikdy nesouhlasili a i nadále na tom trváme. Je to další mechanismus k přerozdělování veřejných prostředků ve prospěch zaměstnanců podniků, které neuspěly na globálním trhu.“
Lidé v Nelahozevsi se peněz dočkají. Drtivá většina Evropského parlamentu nalevo i napravo pro to zvedla ruce. Poslanci z ODS hlasovali proti České republice. Nedivte se, bojují přece za národní zájmy: proti propuštěným z práce.