V obměněném kabinetu Jorgose Papandreua usedl na horké křeslo ministra zahraničí Stavros Lambrinidis. Nevím, zdali mu mám přes Facebook, přes který si občas povídáme, posílat blahopřání nebo upřímné politování. Být řeckým ministrem zahraničí opravdu není dnes žádný med.

Se Stavrosem se znám pět let. Seznámili jsme se jako členové předsednictva Evropské sociální demokracie (Party of European Socialists). Imponoval mi svým přehledem a způsobem projevu. Umí kombinovat hlubokou racionalitu a vtip s emotivním projevem. Není planým rétorem, umí dotahovat věci do konce a hledat pragmatické kompromisy.

Kdyby měl alespoň jeden člen české vlády kvalifikaci jako Lambrinidis, možná by nebyli čeští představitelé v zahraničí vnímáni tak rozpačitě. Stavros má za sebou bakalářské studium ekonomie a politických věd. Právnické vzdělání pak z jedné z nejprestižnějších adres světa: z University of Yale. Ta je ve světovém měřítku třetí. Získal i pět let právnické zkušenosti přímo ve Washingtonu. A potom následovala praxe v řecké diplomacii. Řecké ministerstvo zahraničí zná jako své boty, byl řadu let jeho personálním šéfem.

O vládní pozici pro Lambrinidise se uvažovalo už po vyhraných volbách v Řecku. Jenže byl kandidátem do Evropské komise. Ale tam na poslední chvíli prosili Řeky, aby nominovali ženu. A tak byl Stavros „jen“ místopředsedou Evropského parlamentu. Seděli jsme v parlamentu vedle sebe. Jsem za to vděčný, myslím, že jsem se od svého o pět let mladšího kolegy něco naučil. Od porozumění parlamentnímu kolosu až po některé finesy mezinárodní politiky.

Stavrose čeká nejen boj s krizí, ale i s předsudky. O Řecích se tvrdí, že chodí brzy do důchodu. V průměru ale do něj nastupují o tři měsíce později než Češi a jeho výše není závratná. Údajně líní Řekové ročně odpracují také pomalu nejvíce hodin v Evropě. Karamanlisova pravice pomohla vyvolat krizi také tím, že vydávala dluhopisy se stále kratší splatností, až nakonec stála před nutností splatit nezvládnutelnou sumu najednou. Stejnou politiku ostatně dělá nyní česká vláda.

Lambrinidisovi není co závidět. Ale je aspoň vidět, že je-li nejhůř, uplatní se v politice i lidé s kvalifikací. Čeští politici, že je nejhůř, zjevně necítí.