Nekonečná řada skandálů, korupčních podezření, chyb, nedodělků, vulgarit a hlubokých vnitřních sporů charakterizuje současný vládní spolek. Vládní figurky se intenzivně fackují navzájem a opozici ke svému znemožnění ani nepotřebují. Polorozpadlý ministerský aparát přestává plnit základní administrativní funkce. O tom, že by vláda měla jít do háje, je přesvědčeno 80 až 90 % voličů.

Stávka je tak paradoxně konečně něco, co chatrnou vládu nutí se semknout. Boj proti vnějšímu nepříteli velí zapomenout aspoň na chvíli na vnitřní animozity a házet smrduté nástroje proti soupeři. „Nečalousek“ bojující se stávkujícími sice nezískává žádné nové voliče, ale mobilizuje aspoň ty vlastní. Ti se propadli do rezignace. Stávka jim nyní ukazuje srozumitelného ničemu, do kterého se má kopnout. A kopající vládní tým alespoň tady získává nějakou sympatii.

České odbory, které nyní okopává kdekdo, jsou ve skutečnosti v evropském měřítku úplným beránkem. Kdyby třebas ve Francii jmenovali ministrem práce zástupce podnikatelské sféry, jako se to stalo u nás, zbořili by odboráři Matignonský palác. U nás jmenování Drábka nechali bez povšimnutí. Ministr spojený s Hospodářskou komorou má ale pochopitelně minimální respekt jako nestranný prostředník mezi odbory a podnikateli.

Odboři nijak agresivní nejsou. Stávky jsou u nás zcela výjimečné. Překvapením může leda být, že stávka je až nyní. Odboráři nejsou navíc příliš komunikačně zdatní. Lidé chápou, že stávka je proti nemožné vládě, konkrétní argumenty se ztrácí. Přestože odbory po léta mají jedny z nejhlubších analýz a alternativ hospodářské politiky, nechají Kalouska bohapustě lhát, že žádnou alternativu nemají.

Ani červnové datum stávky nemusí vládu zneklidňovat. Přes prázdniny nelze protesty vystupňovat a na podzim se začne od počátku. Během této doby je možno v parlamentu odhlasovat další transfer daňové zátěže mezi zaměstnavateli a zaměstnanci v neprospěch zaměstnanců. Odbory si zadupou, ale ekonomika utrpí mnohem méně škod, než když parlamentní většina populisticky odhlasuje svátek.

Patrně největším poraženým současné stávky bude soudní moc. S tímhle názorem, který na Facebooku vyslovil Erik Tabery, jsem chtěl původně polemizovat. Ale čím víc o tom přemýšlím, zdá se mi, že Tabery má pravdu. Soudní moc sotva někoho přesvědčí, že z její strany nešlo o komplot se státní mocí. Škoda, kterou utrpí důvěryhodnost soudů v této chvíli, je hluboká.

Osobně v žádný komplot nevěřím. Žádní spiklenci by nemohli být tak neuvěřitelně pitomí, aby to udělali právě takto. Už u samotného podání vláda (ministerstvo) vůbec nedomýšlí, čeho se věcí dosáhne: ukřivděnosti, větší propagace stávky, jejího většího rozměru a větších škod. Řekl bych, že nikdo nepočítal, že by podání, opírající se o velmi slabou právní argumentaci, mohlo být úspěšné. Podání mělo jen dokládat, že vláda vyčerpala všechny možnosti.

Soudci, kteří předběžné opatření vydali, nebyli v oblasti specialisty. Prostě měli službu a báli se na věc s ministerským razítkem, kterou jim strčili do ruky krátce před koncem pracovní doby, vykašlat. Nakonec se rozhodli alibisticky vyhovět návrhu, protože s tím bylo spojeno relativně nejméně práce. K zamítnutí by museli nahledat komentáře a judikáty. Spěch dokládá zmatečné datování dokumentu a vydání opatření vůči subjektu, který není pořadatelem stávky. Hlavní chybou rozhodnutí ovšem je, že soudci opomenuli logickou skutečnost, že svým předběžným opatřením škody neomezí, nýbrž znásobí.

Konečně justiční stráž není placena za sociální inteligenci. Úřad vlády byl nepochybně nejblbějším místem, kde mohlo k předání předběžného opatření dojít. Soudní ozbrojenec však ušetřil eráru cestu do trvalých bydlišť odborových bossů. Ale teď, kdyby se předseda vlády rozkrájel, nikdo mu neuvěří: Soudní rozhodnutí bylo odborářům doručeno v jeho předpokoji, těsně před mimořádnou schůzkou, kam odbory vylákal. Tuhle dokonalou historku o komplotu nikdo nevyvrátí.

Stávka odezní a určitě budou další stávky. To je život. Vláda je natolik rozsypaná, že ji akce proti odborům může leda posílit. Škody na pověsti justice jsou závažnější.