Rušení daně z dividend
Zrušení daně z dividend zapadá do logiky vidění světa podle Kalouska, Nečase, Tlustého a Doktora. Svět vděčí za vše těm nejbohatším. Musíme se proto starat hlavně o to, aby bohatší byli ještě bohatšími. Pak bude vše dobré a v průměru budeme bohatí všichni. Proto bychom si měli snížit mzdy a zrušit sociální stát. Na důchod si má každý našetřit sám, odpovědní nemocní mají skočit z mostu a postižení mají být zrušením podpory motivováni k zázračnému uzdravení.
Česká republika má v porovnání se západní Evropou jedny z nejnižších daní z příjmu právnických osob, zejména uvážíme-li skutečnou (efektivní) sazbu. Z nejvyšší části příjmu fyzických osob se u nás platí patnáctiprocentní daň a v „konzervativní“ Británii padesátiprocentní. Paušály jsou nejvelkorysejší v Evropě. Menší daně platili podnikatelé v Řecku, kde se považovalo za netaktní se po nich vůbec ptát. Nikoli náhodou jsou nyní Irsko a Řecko v potížích…
Smyslem daně z dividend je vyrovnávat rozdíl mezi obvykle vyšší (horní) sazbou příjmové daně fyzických osob a nižší daně z příjmu právnických osob. To je ovšem v ČR jinak. Naopak se vyplácí u menších firem vyplácet díky absenci daňové progrese zisky jako fingované extrémně vysoké mzdy.
Druhý smysl daně z dividend je stimulace investic. Ponechá-li akcionář své peníze ve firmě, dostává bonus. Nemusí platit část daně ze zisku, daň z dividend. Je tedy investování díky dani z dividend mnohem výhodnější než neproduktivní spotřeba.
Daň z dividend má ovšem i praktické vady na kráse. Kromě zmíněného mzdového kanálu lze dani unikat prostřednictvím dohod o zamezení dvojího zdanění. Tyto dohody v některých případech umožňují dani se zcela vyhnout. V krajních případech to funguje tak, že na pár dní kolem výplaty dividend akcie formálně vlastní zahraniční subjekt, jiní vlastníci mají toto řešení zvoleno nastálo. Tak dochází k tomu, že mnozí bohatí a velcí institucionální investoři daň neplatí, ale domácí drobnější investor ji uhradí. Tato námitka nepochybně není bezvýznamná.
Přesto zbavovat se příjmů a prohlubovat dluhy v kritické době asi příliš rozumné není. Je otázkou, zdali skoková redukce podnikatelských paušálů, která by zřejmě měla vynahradit uniklé příjmy, nenadělá víc škod než užitku. Jakkoli je zde značný nesoulad mezi zatížením podnikatelů a zaměstnanců, radikální škrt může u podnikatelů, kteří jsou sotva nad vodou, způsobit katastrofu. Toto opatření by mělo být rozloženo do několika let a alespoň v některých aspektech rozlišovat, kdy poplatník skutečně podniká a kdy jde jen o fingovaný pracovní poměr.
Snižovat nebo rušit daň z dividend a zároveň pasivně sledovat export monopolních zisků ze země není zrovna moudré. Nejvyšší výkony této ekonomiky byly dosaženy s vyššími příjmovými daněmi. Majetkové daně pak tato země prakticky vůbec nemá. No hlavně, že se zvyšují poplatky za pobyt v nemocnici a posloucháme plky o snižování dluhů, které ve skutečnosti rekordně rostou.
Česká republika má v porovnání se západní Evropou jedny z nejnižších daní z příjmu právnických osob, zejména uvážíme-li skutečnou (efektivní) sazbu. Z nejvyšší části příjmu fyzických osob se u nás platí patnáctiprocentní daň a v „konzervativní“ Británii padesátiprocentní. Paušály jsou nejvelkorysejší v Evropě. Menší daně platili podnikatelé v Řecku, kde se považovalo za netaktní se po nich vůbec ptát. Nikoli náhodou jsou nyní Irsko a Řecko v potížích…
Smyslem daně z dividend je vyrovnávat rozdíl mezi obvykle vyšší (horní) sazbou příjmové daně fyzických osob a nižší daně z příjmu právnických osob. To je ovšem v ČR jinak. Naopak se vyplácí u menších firem vyplácet díky absenci daňové progrese zisky jako fingované extrémně vysoké mzdy.
Druhý smysl daně z dividend je stimulace investic. Ponechá-li akcionář své peníze ve firmě, dostává bonus. Nemusí platit část daně ze zisku, daň z dividend. Je tedy investování díky dani z dividend mnohem výhodnější než neproduktivní spotřeba.
Daň z dividend má ovšem i praktické vady na kráse. Kromě zmíněného mzdového kanálu lze dani unikat prostřednictvím dohod o zamezení dvojího zdanění. Tyto dohody v některých případech umožňují dani se zcela vyhnout. V krajních případech to funguje tak, že na pár dní kolem výplaty dividend akcie formálně vlastní zahraniční subjekt, jiní vlastníci mají toto řešení zvoleno nastálo. Tak dochází k tomu, že mnozí bohatí a velcí institucionální investoři daň neplatí, ale domácí drobnější investor ji uhradí. Tato námitka nepochybně není bezvýznamná.
Přesto zbavovat se příjmů a prohlubovat dluhy v kritické době asi příliš rozumné není. Je otázkou, zdali skoková redukce podnikatelských paušálů, která by zřejmě měla vynahradit uniklé příjmy, nenadělá víc škod než užitku. Jakkoli je zde značný nesoulad mezi zatížením podnikatelů a zaměstnanců, radikální škrt může u podnikatelů, kteří jsou sotva nad vodou, způsobit katastrofu. Toto opatření by mělo být rozloženo do několika let a alespoň v některých aspektech rozlišovat, kdy poplatník skutečně podniká a kdy jde jen o fingovaný pracovní poměr.
Snižovat nebo rušit daň z dividend a zároveň pasivně sledovat export monopolních zisků ze země není zrovna moudré. Nejvyšší výkony této ekonomiky byly dosaženy s vyššími příjmovými daněmi. Majetkové daně pak tato země prakticky vůbec nemá. No hlavně, že se zvyšují poplatky za pobyt v nemocnici a posloucháme plky o snižování dluhů, které ve skutečnosti rekordně rostou.