Čísla za to nemohou. Jsou poměrně objektivní. Můžete nejvýš trochu ovlivnit jejich výběr. Když to přepísknete, uděláte ze sebe troubu. Vždy, když něco tvrdím, ověřím na jednoduchých cifrách, zdali je to pravda. Dělejte to taky tak. A nechoďte pak ani s levicovými ani s pravicovými bulíky na nose.



Má potíž s reformou není v tom, že bych popíral význam zdravých financí. Má potíž je v tom, že ta reformní čísla prostě nesedí dohromady s reformními hesly.

Nemám nic proti zefektivnění a vyšší motivaci v oblasti sociálních dávek. V čem je zefektivnění podle pana Nečase, to nějak nevím. Počítám zatím jen ty škrty.

Krátkodobě nemocenskou čerpají nízkopříjmoví občané. Vysokopříjmovým se to nevyplatí. Berou si radši dovolenou. Často ji mají o něco delší. Mají ale také zpravidla práci, která umožňuje i při banální chorobě omezeně plnit pracovní úkoly. Díky počítačové síti, klidně i z domova. Pokud jsem silně nachlazen, omezím program, ale základ stihnu. Silně nachlazený kuchař, zdravotní sestra nebo řidič hromadné dopravy nám ale vadí. Ohrožují nás.

První tři dny nemoci významně redukují nemocenskou až na 25 % nízkého platu už dnes. Představa redukce na nulu je pro 68 % populace docela drsná. To jsou ti s průměrnými a menšími platy. Trpí-li někdo chronickou chorobou, která ho dva až tři dny v měsíci zbaví schopnosti pracovat, není to nic veselého. Přesto reforma na plnění chudákům ušetří několik miliard.

Stát ušetří přes miliardu na podpoře zaměstnávání osob se změněnou pracovní schopností. To mne děsí. Mám zcela konkrétní představu, jak je těžké zaměstnat zdravou, vzdělanou a inteligentní dívku, která má jen větší poruchu sluchu. Zapojení těchto lidí do práce je nejen znakem humánnosti společnosti, ale zejména je to levnější, než je nechat brát podpory.

Přestože Mirek Topolánek sliboval před volbami, že důchodci budou brát více než předtím, důchody se budou zvyšovat jen podle zákonných závazků. Žádné jím osobně slibované zlepšování náhradového poměru se nekoná. Náhradový poměr je vztah mezi mzdami a důchody.

O třetinu miliardy se redukuje přípěvek na péči. To jsou peníze na to, aby se rodina mohla o svého postiženého starat doma. Aby mohl skutečně žít. Zkuste si představit, že máte postižené dítě vyžadující celodenní péči. Nebo manžela po těžké autohavárii. Babičku po mrtvici.

Reforma slibuje více motivovat nezaměstnané. Částky na podporu v nezaměstnanosti se ale nezmění ani o korunu. Reformátoři zřejmě zjistili, že česká podpora patří k nejkratším a spíše méně lukrativním. Nemění se ani objem peněz na dávky podpory v hmotné nouzi. Tak to jsou ty peníze sockám, o kterých se stále dokolečka mluví… Kde nic, tu nic! Ani ťuk.

O 9 miliard se mají redukovat státní platby do zdravotnictví. Co za vás nezaplatí stát, zaplatíte z vlastní kapsy. Samozřejmě je lepší být zdravý a bohatý než chudý a nemocný. Mimochodem, když pojišťovna od lékařů a lékárníků nakupuje, má významnou slevu. Myslíte si, že ji budete mít také?

Průměr nákladů na sociální účely v EU činí téměř 28 % HDP. Německo má 29. Česká cifra se pohybuje někde kolem 20 %. Úpravy pana Nečase ji však nesníží ani o celé procento. Inu klasika, William Shakespeare: Mnoho povyku pro nic. Těm skutečným líným sockám se nevezme ani halíř. Bere se lidem, kteří chodí do práce, těm kdo nechodí, peníze zůstanou.

Ještě jedna douška. Často se tvrdí, že v Česku je malá příjmová nerovnost. Podle dat EU (2005) je skutečně podprůměrná, ale stoupá. Už dnes je vyšší než třeba ve Švédsku, Finsku nebo Dánsku či Slovinsku. Blíží se úrovni Lucemburska, Německa, Rakouska, Belgie a Francie.

Sociální diferenciace v opěvovaném Irsku je jen na úrovni průměru. Jsou tam nízké daně pouze pro firmy, většinou vlastněné cizinci, nejvyšší sazba pro fyzické osoby je ale 41 %. Ta se platí zhruba z částky, převyšující průměrný plat v EU 15. Irské mzdy jsou ovšem vyšší. 41% sazbu proto platí procentuálně více Irů než Čechů 32%. Základní sazba DPH je 21 %.

Nejvyšší příjmovou nerovnost EU najdete v Portugalsku. To má ovšem ze staré Evropy bezkonkurenčně nejhorší ekonomiku.