Proč může Václav Klaus říci, že Josef Dobeš je nejlepším ministrem školství od dob Braniborů v Čechách? Víte, náš pan prezident má ústavní imunitu, kterou mu může závidět leckterý monarcha. Mohl by tak beztrestně vraždit kojence, znásilňovat nezletilce obého pohlaví, krást melouny a vůbec vzbuzovat pohoršení. Nejspíš proto smí taky tvrdit, že Dobeš je nejlepší ministr.

V Bruselu Josefa Dobeše za nejlepšího ministra nemají. Mají ho za něco jiného. K tomu, jak čerpá peníze z evropských fondů, mají dost šťavnatých komentářů. Nejlepší ministr peníze nečerpá. Nebo se je snaží čerpat blbě. Úředníci léta píší Čechům dopisy, že se jim v Bruselu válí dohromady pár set miliard. Taky na dva programy pod ministerstvem školství.

Ty peníze jsou k dispozici, stačí napsat projekt, k čemu zvolenou částku rozumně použít. A pak zbývá to do haléře vyúčtovat, no jako každou normální zakázku. Ze sedmileté perspektivy běží šestý rok. Ačkoli se počítá s jistým zpožděním (maximálně dva roky), měla by být pomalu rozdělena většina peněz. Nejsou sice čerstvé údaje, ale vyúčtováno je pár zanedbatelných procent a začíná být jasné, že nějaké peníze propadnou. O tomto nebezpečí mluvili v minulosti mnohokrát pánové Sobotka, Špidla, Mládek i Chládek, ale vždycky to pan ministr a hlavně pan premiér odbyl, že je to ta opoziční propaganda. Oni jsou na peníze náramně opatrní a evropské zdroje vyčerpají do halíře. Vlastně do centu.

Čerpání evropských fondů nebylo nikdy skvělou disciplínou Ministerstva školství. Ani ministři Kopicová, Kuchtová nebo Liška se v této disciplíně moc nevyznamenali. Ministerstvem táhli žoldnéři ve službách dlouhé řady ministrů, úřad je zplundrován a není schopen plnit základní funkce. Korunu všemu nasadil Pepa Dobeš, který vyházel poslední, trochu kompetentní inkousty, a dále jmenoval své milce a dal jim náramné platy.

O organizačních schopnostech vězeňského psychologa Dobeše svědčí fakt, že v čele odboru pro čerpání evropských peněz během osmnácti měsíců vystřídal šest šéfů. To je úředník, co má na své sesli sedět léta a znát důvěrně jak předpisy, tak své protějšky, aby případné nedostatky dořešil u kávy nebo zavrkal do telefonu. Dobeš zásadně užívá lidi, co neznají nic.

Zatímním vrcholem Dobešovy kariéry je předložení projektu Okno a Sport. Ty, když si pročetli bruselští ouředníci, spadli ze židle. Program Okno má prostřednictvím novinových inzerátů vzdělat lid ve finanční gramotnosti. Program Sport měl zase pomocí televizních vzdělávacích programů dovést mládež k aktivnímu sportu. K programům za miliardu ale nenašli bruselští cifršpióni žádný finanční plán ani podrobnější výklad.

Národ tak dostal jasné finanční školení, že smyslem veřejné práce s penězi je poslat je prostřednictvím píárových agentur do reklamy a do výnosné soukromé výroby televizních pořadů. Poděkujme bruselským úředníkům za poctivost, když programy stopli v této fázi. Kdyby byli zlomyslní, zastavili by je až nakonec, aby utracené peníze za Dobešovy nesmysly musela republika zaplatit ze svého rozpočtu.

Na celé historce fascinuje mnohé. Předně drzost s jakou Dobeš plánuje ve své podstatě otevřenou miliardovou zlodějnu evropských peněz. Potom to, že Josef Dobeš přes dlouhou kaskádu svých průšvihů sedí na ministerské židli stále jako hříbeček. Nikomu nic nevadí. Jsme v Čechách v roce 2012. Na zvonění klíčů si už nedokážeme vzpomenout.