Dělají to, aby byli slavní. My jim tu slávu dopřáváme. Jejich činy mají zápornou polohu. Ničí a zabíjejí, aby se zapsali do dějin. Vraždí zákeřně, často bezmocné oběti, které nepochybně nenesou žádnou vinu. Destruují, aby šířili destrukci.

Zapálil Artemidin chrám v Efesu. Ten byl největším chrámem antiky. On ho zapálil jen proto, aby se dostal do historie. Pod trestem smrti bylo potom zakázáno vyslovit jeho jméno. Nicméně historik Theopompos z důvodů historické přesnosti ho přece zmínil. Jméno pošetilého mladíka tak přežilo věky. Když nám tenhle příběh povídala paní profesorka, zeptali jsme se pochopitelně, jak se jmenoval. „……..…..,“ špitla paní profesorka a dodala: „Nikomu to neříkejte.“

Říkáme tohle jméno a jména dalších darebáků a darebáčků, jakoby se nechumelilo. Jsou slavní a jejich hnusné činy přitahují další pacholky, aby je v různých variacích opakovali. Občas mám pocit, že svět se skládá z vrahů, bořitelů a zlodějů. Taky z pár politiků. Mezi nimi jsou ovšem často taky zloději, mnohdy bořitelé a občas i vrazi. Ještěže mezi populárními lidmi současnosti je i pár zpěváků popu a fotbalistů. Aspoň někdo tam zastupuje slušné lidi.

Napadlo mne, že kdybychom ta jména darebáků neříkali a o jejich lumpárnách tak nemluvili, bylo by méně negativních příkladů. Nejspíš by to nešlo u zlodějny, protože to by se části nás politiků asi moc líbilo… Jména krvavých vrahů by se ale vynechávat mohla. Mohly by se vynechávat i ty potoky krve. Mohl by být předpis, že informace mohou být jen stručné a ve verbální podobě. Nebo by se mohlo klikání na krváky zpoplatnit.

V nějakém kanadském městě zavedli televizi o hezkých pár let později než jinde. Do doby zavedení televize tam byla mnohem menší kriminalita, protože lidem nedocházelo, že nenormální je se nemlátit, nevraždit, neznásilňovat a nekrást. Já vím, říkám nesmysly, ostatně jako obvykle. Nebylo by to demokraticky. Jen ať se pěkně řekne všechno. By pak zakazovali kdovíco!

Přesto mám problém s tím, že mi stále vnucují nové a nové informace o bestiálním vrahovi z Toulouse. Vadí mi číst i titulky o dalších faktech kolem hromadného vraha norské sociálně demokratické mládeže.

Televizní komentátor Jakub Železný se aspoň snaží jména novodobých teroristů na obrazovce zamlčet. Nejspíš je to donkichotství. Ale má mé sympatie.