Ještě nedávno jsem zde obdivoval překvapivě dobrý nástup Gordona Browna do funkce britského premiéra. Muž, kterému se nedávaly velké šance, zvládl několik krizových momentů, počínaje povodněmi a konče potížemi ve finančním sektoru. Z neslavné výchozí pozice nudného patrona a věčného stranického bafuňáře veřejnost přesvědčil, že právě on je starostlivým otcem rodiny a kmotrem britské identity.

Dobrá pozice vedla experty k doporučení, aby Brown vyhlásil volby. Brown váhal, protože volby sice v Británii vyhlásí předseda vlády, kdy se mu zachce, ale z hlediska tradice není slušné tak činit před polovinou volebního období či krátce po ní. Jenže časy se mění a i podle průzkumů si Britové volby vcelku přáli. Brown nakonec upřednostnil tradici před novotami a předčasné volby odmítl. Rázem se vyrojily zlé jazyky, které říkaly, že podle podrobných expertíz nebyly ty vyhlídky zas tak růžové. Kdyby byl Brown volby odmítl včas, nic by se nedělo. Protože o nich ale nechal dlouho spekulovat, a až pak řekl ne, vypadá jako posera.

Jaká byla taktika soupeře? Opravdu hodná pozornosti. Konzervativcům hrozila čtvrtá volební potupa v řadě za sebou. Jejich šéf Cameron se v žebříku osobní popularity propadl na třetí pozici, za premiéra i vůdce další partaje (liberálů). Náskok labouristů v průzkumech veřejného mínění byl až dvouciferný. Zdálo se, že konzervy mohou leda škemrat o odložení voleb a v případě jejich vyhlášení omílat mrzkou účelovost takového kroku.

Cameron ale udělal pravý opak. Jako evidentně slabší soupeř vyzval sám k volebnímu souboji. Strašíte nás volbami? Máte je mít! My se vás nijak nebojíme a dáváme svůj osud do rukou moudrého lidu. A pokud hlas boží (hlas lidu) rozhodne proti nám, spánembohem si tu vládněte dalších pět let.

Konzervativci labouristy předběhli a sami hodili rukavici. Gordon Brown ji nechal ležet bez povšimnutí. Britští fanoušci ale „zbabělost“ neodpouští. Pár týdnů poté v průzkumech konzervativci předstihli levici a osobní popularita Camerona se zdvojnásobila. Brown prohospodařil šanci, strana má nyní podle Daily Telegraphu ztrátu na torye 3 %, Brown ztrácí osobně na Camerona 6 %. Uvnitř strany to šumí, že Blair by to udělal jinak. A protože Brown nechce ani referendum o Evropské smlouvě (to mohly právě volby nahradit), způsobí si potíže nejen na veřejnosti, ale i uvnitř strany, protože Blair ve volbách referendum o Evropské ústavní smlouvě voličům slíbil. Nespokojenci to Brownovi hlasitě připomenou.

Konzervativní lídr David Cameron je zpátky ve hře. Hrozila mu porážka na hlavu, hrozilo mu vytlačení z politického byznysu. Byl tu mečbol po rychlém druhém setu. Cameronův return byl excelentní a následná výměna na síti jako z partesu. Protihra soupeře matná. Cameron je silnější než kdy předtím. Nezbývá než sportovně pogratulovat a sklopit uši.

Komu čest, tomu čest.