Pan Jakub Haas z tiskového odboru Ministerstva financí mi ve svém článku (Může vláda i za sněhovou vánici, HN 19. 11) vyčítá, že prý kritizuji vládu za to, zač vůbec nemůže. Musím se přiznat, že obsah poněkud zmatené reakce nechápu. Má úvaha příčin inflace v příštím roce opakovala pouze standardní učebnicové důvody a nebyla nijak objevná. V zásadě korespondovala s analýzou centrální banky. Pan Haas tak nepolemizuje se mnou, ale s ekonomickými učebnicemi.

Ve většině svého textu (HN 14. 11.) jsem se naopak věnoval tomu, abych vysvětlil, proč je vyšší míra inflace u nás v porovnání se zeměmi EU 15 zcela přirozená. Jen jsem to vysvětloval obecněji než pan Haas, který viní pohyb cen na světových trzích. Jsou-li ceny na propojených trzích rozdílné, mají tendenci se vyrovnávat tím více, čím více se trhy propojují. Zdůvodnění, že za větší část inflace nemůže vláda, je paradoxně věnována největší část mého textu! Dále v „provládní“ linii vysvětluji, že ekonomika, která již užívá své zdroje na hranici ekonomických možností (potenciálu), tím přirozeně odbržďuje inflaci. Růst je skvělá věc, ale od určité chvíle má i inflační průvodní jevy. To je učebnicový fakt a žádná ideologie.

V závěru textu pouze čistě technicky zmiňuji skutečnosti, že vláda v tuto chvíli svou politikou inflaci nebrzdí, ale akceleruje. Faktum. Vládní výdaje porostou rychleji než HDP, veřejný dluh vzroste stejně jako v minulosti. Případné čerpání evropských fondů zvedne domácí poptávku o dvě procenta HDP. Na rozdíl od podsunutého tvrzení pana Haase proti čerpání těchto peněz nic nemám, jen musím zaznamenat jejich dopad na poptávku. Když si Pepíček koupí nanuka, bude mít v peněžence o pětikorunu méně. Nikde jsem se také nevyjádřil k tomu, zdali je to dobře nebo špatně. Chcete-li, i za cenu mírné inflace je to dobře.

Pokud jde o vliv zvýšení DPH, který pan Haas úsměvně bagatelizuje, na stránkách ČNB si může najít kvantifikaci tohoto inflačního dopadu jako 1 resp. 0,8 %. Dále tam může najít dopad zvýšení spotřební daně tabákových výrobků na cenovou hladinu, tj. 0,7 % v roce 2007 a 0,6 % v roce 2008. Pro úplnost dodávám vliv zavedení environmentální daně cca 0,15 %.

Pana Haase rozlítila má zmínka o inflačním dopadu zrušení daňové progrese. Jde ovšem jen o hrubé terminologické nedorozumění. Progresivní daňovou soustavou či progresí se v ekonomické terminologii běžně rozumí systém více sazeb, které se zvyšují s příjmem. Samozřejmě i při jedné sazbě zůstává omezená zbytková progrese, která je důsledkem odpočitatelných položek. Progresivní zdanění pokládají učebnice za „vestavěný stabilizátor“, který automaticky brzdí ekonomiku při růstu resp. inflaci, a tlumí dopady při recesi. Zavedená „rovná“ či jednotná daň tento teoretický dopad odstraňuje, resp. tlumí. Problém je ale o to větší, že jednotlivci se chovají podle toho, co očekávají, nikoli podle aktuálních příjmů. Vyšší příjmové skupiny tedy jednorázově získaly mocný poptávkový stimul, protože mohou počítat s vyššími příjmy v příštích letech. Jsou tak motivovány k dalším leasingům a hypotékám. Tím povzbudí ceny.

Kdyby se kolega Haas více zajímal nejen o učebnice, ale i o názory českých ekonomů, věděl by, že dlouhodobě patřím k těm, kteří mírně vyšší inflaci nepovažují za žádný velký problém. Zejména, když některé důvody jsou jednorázové. Problém vidím v tom, že některým skupinám se inflace nebude kompenzovat. Podle plánů ministerstva financí má v příštím roce učitelům a dalším kategoriím zaměstnanců klesnout reálná mzda o 3 %, zatímco v průměru poroste tak o 4-5 %. Pro učitele mzdovou redukční kůru předepsalo ministerstvo na tři roky. Omlouvám se útlocitnému panu Haasovi, že se mi to jako českému učiteli hrubě nelíbí.

Psáno pro HN