Svatá církev ve své nekonečné dobrotě neprolévala krev kacířů. Aby se vyhnula takovému ukrutnému násilí, raději své kacíře humánně upalovala. O této laskavosti se před nějakým tím stoletím přesvědčili dva naši univerzitní kolegové, mistři Jan a Jeroným. Jakpak k tomu došlo?

Kolega Komenský to vypráví takto: „ Léta 1411., když Jan XXIII. papež proti králi neapolitánskému válku vedl, těm, kteří by se potřebovati dali, odpustky rozdával, a nějaký těch frašek kramář do Prahy se dostav, je zjevně z katédry po kostelích rozhlašoval, našli se ve třech kostelích, kteříž proti tomu se ozvali, mluvíce, že papež, poněvadž na křesťany takové těžkosti vymýšlí a je k válkám proti sobě rotí, antikristem býti musí. I jsou ti tři jati a do vězení dáni: Martin Křídélko, Jan Hudec a Stanislav Polák, švec. Za kteréž ač akademie i obec se přimlouvala, však přece hned za horka jsou na ryňk vyvedeni a stínáni. Což jakž se rozhlásilo, akademici přiběhli a těla jejich vzavše s slavnou processí zpívali: Isti sunt sancti, qui pro testamento Dei sua corpora tradiderunt, i do kostela Betléma vnesli a pohřbili.

Na zejtří Jan Hus proti těm pověstným odpustkům theses (artikule) sepsal a aby o nich disputováno bylo, je vyvěsil i zjevně (s M. Jeronýmem, kterýž tak statečně bludům ve škole jako Jan Hus v kostele odpíral) jejich marnost prokázal. A když onen přece nestydatě ty odpustky prodával, sběhši se houf studentů, naň udeřili, odpustky a pečeti pobrali, jednoho z prostředku svého vybravše, v kurevské šaty oblékli, na káru posadili, bulli přes rameno mu navěšeli, vůkol vozili a vykřikovali. Nevěstka pak lid obecný lahodnými slovy i rukama k sobě vábila, požehnání rozdávala, až potom na prostřed rynku ty odpustky s mnohými papežskými i kněžskými psaními jsou spáleny.“

To se papeže trochu dotklo. Vyhlásil nad Husem klatbu a nařídil, aby se dostavil před papežskou soudní stolici. Tím přestala legrace, protože to platilo na všecky, kdo se s Honzou Husem stýkali. A tak Češi taktně naznačili Husovi, že kdyby šel z Prahy, bylo by jim líp. V podstatě mu řekli, ať táhne, protože jinak nebudou mše a církevní pohřby, což byly jediné lepší zábavy v té truchlivé době. Theologická fakulta univerzity hnedle vydala prohlášení, že ten kolega Hus vlastně tak trochu bludař je. Hlavně když hlásá, aby lidi poslouchali boží přikázání a ne kněze a biskupy. Tak Hus táhl až to dotáhl do Kostnice. Tam své učení neodvolal, a proto byl humánně utracen na hranici. Husovi přispěchal na pomoc Mistr Jeroným. Byl jedním z nejučenějších mozků své doby, měl dokonce doktorát ze čtyř univerzit, a myslel, blbec, že svými znalostmi a latinskou výřečností Husovi pomůže. Koncil dospěl k názoru, že opravdu hovoří moc pěkně, ale pro jistotu ho dal taky grilovat.

Paradoxem je, že papež, kvůli kterému opekli naše slovutné univerzitní mistry, dostal od koncilu taky obrovskou nakládačku. Oni tenkrát ti papeži byli vlastně tři. Jeden v Římě a další v Avignonu. A pak byl třetí papež, jehož volbou se měla církev katolická sjednotit, jenže to zase neuznali ti dva další papeži. Oni tedy byli ochotni to skrečovat, ale nikoli v prospěch papeže Jana XXIII. Baldassare Cossa byl totiž hrozný padouch. Dopouštěl se prý běžně vražd, pirátství, znásilňování, sodomie a incestu. Pravdou je, že nějaký ten hřích u papežů té doby nebyl zcela neobvyklý, stejně jako nebyla tehdy neobvyklá nepravdivá nařčení z takových činů. Papež Jan ale musel opravdu vyvádět strašné věci, protože přes pět set let po něm si žádný papež neodvážil dát jméno Jan. Stalo se to až v roce 1958, kdy papež ale přijal stejné jméno Jan XXIII., aby tak definitivně vymazal svého děsivého předchůdce z dějin.

Málem bychom zapomněli, co se tenkrát stalo v Kostnici. Tam tehdejšího Jana XXIII. přitiskli ke zdi, aby koukal abdikovat. Nechtělo se mu, dokonce jim utekl. Oni ho ale císařští chytli a koncil ho pak sesadil. V tomto punktu byl císař Zikmund velmi úspěšný, protože po koncilu byl po drobných komplikacích jen jeden papež, nově zvolený Martin V. (Otta Colonna). S tím Husem se to císaři až tak nepovedlo. Kdo taky mohl tušit, že ti pitomí Češi, z nichž někteří Husovi pěkně zasolili i na samotném koncilu, se pak budou tvářit tak dotčeně… Obvykle po umlčení odpůrce nastal klid.

Zatímco ošklivý papež byl sesazen už tenkrát a o pár let později ho pro jistotu i otrávili, Jana Husa katolická církev nerehabilitovala nikdy. Stejně jako v Kostnici jsou hlavní překážkou jeho Knížky o svatokupectví, které říkají, že se má církev starat o víru a ne o majetek. Leckterý kardinál by proto pod jeho hranicí škrtl i dnes. Kdybychom ovšem vydání Svatovítské katedrály a vyrovnání s církví ve výši čtvrt biliónu korun podmínili tím, že Jan Hus bude konečně svatý, šlo by to rychle. Církev by měla svůj majetek a svatokupectví by bylo definitivně potvrzeno.

Honza Hus by se smál, až by se za břicho popadal. Upřímné by to moc nebylo.