Služebně i fyzicky nejmladší vládní ministr předložil svůj program. Jest to program optimistický. Optimistické jsou ovšem vždy všechny programy, které ze sebe noví ministři soukají. Potud žádné překvapení.

Na ministerstvo školství nastupuje pátá generace náměstků za posledních šestnáct měsíců. To je na resort, který potřebuje stabilitu více než jiné, příliš. Lepší zprávou je, že na místo náměstka pro vysoké školy nastupuje Vlastimil Růžička, dosavadní rektor VŠCHT. V první fázi určitě odstíní atak akademických funkcionářů, kteří mají současné vládní politiky plné zuby.

Dalšího náměstka Jana Vitulu sice osobně neznám, nicméně doufám, že jeho praxe v oblasti evropských fondů bude dostačující pro tento náročný úkol. Bude muset vybudovat funkční tým a vyřešit základní ekonomické vize směřování peněz. Úkol není tak triviální, protože výstavba nových kapacit musí korespondovat s budoucími toky peněz na provozní financování. A času není nazbyt.

Nový ministr slíbil, že nebude školné na vysokých školách. To je opakování podmínky Strany zelených pro sestavení vládního programu. Jsem zvědav, jak se ministr vypořádá s idejemi současného týmu připravujícího vysokoškolskou reformu. Právě tento tým totiž pokládá školné za klíčovou inovaci na vysokých školách.

Ministr slíbil, že dokončí projekt státních maturit. To je velmi odvážné, protože vůči maturitám je obecný odpor. Ukázaly by totiž, že některé školy a školičky rozdávají svá vysvědčení úplně zadarmo. Takže od rétoriky, že státní maturity se odkládají jen proto, aby se lépe připravily, se dnes už ustupuje k obecné diskusi o nepotřebě maturit. Kdyby ministr splnil, co si předsevzal, konaly by se nepopulární státní maturity poprvé pár týdnů před parlamentními volbami. Ministr Liška je možná idealista, ale není sebevrah. Nad státní maturitou v roce 2010 proto můžeme udělat kříž.

Nejpodstatnější otázky současného školství zůstaly v programu zánovního ministra diplomaticky zamlčeny. Vláda, jejímž se stal členem, naplánovala učitelům základních a středních škol na tři roky pokles reálných mezd. Schopní mladší učitelé proto z resortu odejdou, protože za stejné období vzrostou reálné platy v privátním sektoru až o patnáct procent. To veřejnou školu nenapravitelně poškodí.

Pokud nedá ministr univerzitám školné, musí zvýšit tlak na státní kasu. Peníze, které snad školy dostanou z evropských fondů, jsou na dodatečné aktivity. tedy na investice a nové programy. Na běžné financování vysokých škol a platy docentů zbude žalostně málo. Protože evropské peníze musí být podepřeny významným podílem vlastního financování, rozpočtové tlaky se tím dále zvýší. Podotýkám, že největší koncentrace vysokých škol je v Praze a pražské školy nemají z evropských peněz nárok ani na pětník.

Liškova výslužka je po šestnácti měsících tápání neradostná. Přesto všichni musíme udělat pro úspěch tohoto ministra víc, než by velely naše stranické legitimace. Sociální demokracie nemá politiku nulové tolerance. V osmdesáti procentech případů hlasujeme s vládou, která na oplátku vždy zásadově hlasuje proti nám. Ve školství jsme samozřejmě připraveni spolupracovat dvojnásob. Proto jsme nepochopili, že Ondřej Liška zvedl ruku proti našemu návrhu, aby reálné mzdy učitelů aspoň neklesly. Právě díky jeho hlasu šly ty platy dolů…

Psáno pro HN