Prošli Prahou, zahajlovali nad hrobem Anežky Hrůzové a teď směřují na Plzeň. Jistě brzy dorazí i k vám. Jen shodou náhod Prahou pochodují na výročí „říšské křišťálové noci“ a do Plzně se náhodně vypravují zrovna v den výročí transportu plzeňských Židů do Terezína. Ani skutečnost, že „českou modrookou holku“ Hrůzovou nezamordoval Žid Hilsner, nevadí. Cílem je připomenout se, najít extrémní pravicové soukmenovce a svobodně roznášet semínko rasové nesnášenlivosti. Však ono se jednou ujme.

Zkusme si aspoň připomenout, co byla ta křišťálové noc. 28. října 1938 zabušilo gestapo na dveře 17 000 Židů v Německu. Byli to ti chudáci, kteří žili v Německu na polský pas, který polská vláda prohlásila za neplatný. Gestapo a SD koordinované Reinhardem Heydrichem nebožáky deportovalo do Polska. Směli si vzít, jen co unesli, pak je nacpali do vlaků a nakonec hnali jako dobytek přes polskou hranici. Byli prý mrtví a utrpení lidí bylo nezměrné.

Syn jednoho z vyhnaných Herzsel Grynszpan (Grünspan) se rozhodl pomstít. Došel na německé vyslanectví v Paříži a požádal o schůzku s velvyslancem. Přijal ho vyslanecký rada Ernst von Rath. Grünspan na něj vypálil dvě rány. Rada přes poskytnutou péči zemřel. A Grünspan vypověděl, že chtěl upozornit na osud blízkých a spravedlivou odplatu.

Rozhořčení v Německu bylo veliké. Heydrich to předvídal a vydal k tomu pokyny, že o organizaci spontánních protestů se má policie předem dohodnout s župními vedeními strany. Mezi policejními pokyny lze nalézt perly německého úředního jazyka: „Lze přijmout jen taková opatření, která nebudou znamenat ohrožení německých životů nebo majetku, například požáry synagog jenom tehdy, když tím nevznikne nebezpečí požáru pro okolí. Obchody a byty Židů smějí být jen zničeny, nikoli vypleněny. Policii se nařizuje, aby provádění těchto nařízení kontrolovala a plenitele zatkla.“

Účet křišťálové noci byl 35 mrtvých, 20 tisíc zatčených Židů, stovka vypálených synagog, tisíce zničených obchodů a bytů. Obrovské škody musely být uhrazeny viníky. Viníky byli Židé. Smysl pro německý pořádek zachoval i dokument, který zapisuje poradu k této věci mezi fašistickými pohlaváry z 12 listopadu 1938. Byl předložen Norimberskému tribunálu. Jeho čtení pokládám za poučné nejen pro pravicové extrémisty.


Göring: "Kolik synagog ve skutečnosti shořelo?“

Heydrich: „Oheň zničil celkem 101 synagog, 76 synagog bylo demolováno, v říši bylo zničeno 7500 obchodů.“

Goebels: „Myslím, že to musí být podnětem ke zrušení synagog. Zaplatit to musí Židé. Pokládám za nutné vydat teď nařízení, že se Židům zakazuje navštěvovat divadla, kina a cirkusy. Myslím, že s ohledem na dnešní situaci divadel si to můžeme dovolit. Divadla jsou stejně přeplněná. Dále pokládám za nezbytné, aby Židé všude zmizeli z veřejnosti. Dnes je stále ještě možné, aby Žid používal stejné oddělení spacího vagónu jako Němec. Říšské ministerstvo dopravy musí vydat nařízení, že se pro Židy zřizují zvláštní oddělení a že když není místo, musí Židé stát na chodbičce.

Göring: „Kvůli tomu bych žádné zvláštní nařízení nevydával. Když je vlak opravdu přeplněný, věřte: uděláme to jinak, tady žádný zákon nepotřebuji. Tak Žida vyhodíme, i kdyby seděl na záchodě, a to během celé jízdy.“

Goebels: „Pak musí vyjít nařízení, že se Židům zakazuje navštěvovat Německé lázně a německá rekreační zařízení.“

Göring: „Mohli by dostat vlastní.“

Goebels: „Ale ne ta nejpěknější. Měli bychom také zvážit, zdali se nemá Židům zakázat vstup do německého lesa. V Grunewaldu dnes běhají zástupy Židů, jako by se nechumelilo.“

Göring: „Tak dáme Židům k dispozici určitou část lesa a postaráme se, aby tam přišla a usadila se různá zvířata, která se Židům zatraceně podobají – los má přece také zahnutý nos.“

Goebels: „Pak dál, že Židé nemohou posedávat v německých zařízeních. Pokládám za nutné, aby Židé dostali nějaká zařízení, ovšem ne ta nejkrásnější, k dispozici, a řeklo se: na těchto lavicích smějí sedět Židé. Bude na nich stát: Jen pro Židy. A nakonec bych chtěl navrhnout ještě jednu věc. Dodnes totiž skutečně trvá stav, kdy židovské děti chodí do německých škol. Pokládám za nutné, aby byli Židé z německých škol absolutně vyloučeni.“

Göring: Prosím, pánové zavolejme ještě Hilgarda z pojišťovny... Pane Hilgarde jde o toto. V důsledku spravedlivého hněvu vůči Židům vznikla po celé říši spousta škod. Předpokládám, že část Židů je pojištěná. Tady by se to dalo vyřídit jednoduše nařízením, že tyto škody nejsou pojištěním kryty.“

Hilgard: „U pojištění skla, které tady hraje velkou roli, je velká většina poškozených árijská. Patří totiž vlastníkovi domu, což jsou zpravidla árijci, zatímco Žid je zpravidla jen nájemcem krámu.“

Goebels: „ Tak to pak musí zaplatit škody Žid.“

Göring: „To nemá smysl. Nemáme suroviny. To všechno je zahraniční sklo, stojí to devizy. Mohli bychom to zazdít.“

Hilgard: „Sklo pro výkladní skříně vyrábí výhradně Belgický sklářský průmysl. U skla musíme počítat se škodami za šest milionů. Mimochodem, škody budou představovat polovinu roční produkce celého belgického sklářského průmyslu. Výroba bude potřebovat půl roku, než dodá sklo, které by nahradilo to, co bylo rozbito.“

Göring: „Takhle to dál nejde. To prostě nevydržíme. Nemožné! Tak dál. Jestli bylo z krámů vykradeno zboží…“

Hilgard: „Největší případ, který máme, je případ Margraf, Unter den Linden. Margrafovo klenotnictví. U nás je ohlášena škoda za 1,7 milionu, protože obchod byl totálně vydrancován.“

Göring: Daluege a Heydrichu, musíte mi ty šperky sehnat, udělejte obrovské razie!“

Daluege: „Už je to nařízeno.“

Hilgard: Pro nás je pane generále, polní maršále, velice důležité, aby nám nebylo bráněno ve výkonu povinností.“

Göring: „To já ale musím!.“

Hilgard: „To jednoduše souvisí s tím, že my ve velké míře děláme i mezinárodní obchody a je pro nás důležité, aby nebyla narušena důvěra v německé pojištění.“

Heydrich: „Pojištění jim můžeme klidně dát, ale pak při vyplácení je zabavíme. Tak si formálně udržíme tvář.“

Hilgard: „To, co navrhuje Obergruppenführer Heydrich, to je podle mě ta správná cesta.“

Göring: „Škody, které máte Židům zaplatit, také zaplatit musíte, ale ministrovi financí. Peníze patří státu. To je naprosto jasné.“

Hilgard: „Mohu snad říci, že podle mého odhadu se škody v celém Německu vyšplhají asi na 25 miliónů marek.“

Heydrich: „Věcné škody, škody na inventáři a zboží odhadujeme na několik set milionů.“

Göring: „Mně by bylo milejší, kdybyste pobili dvě stě Židů a nezničili takové hodnoty.“

Heydrich: „Je pětatřicet mrtvých.“

Göring: „Nejdřív škody, které Žid měl, když u Margrafa zmizely šperky. Ty jsou pryč a nikdo mu je nenahradí. Škodu ponese on. Jestli policie šperky zase nejde, zůstanou státu. No a teď další věci, zboží, které bylo vyhozeno na ulici a ukradeno či spáleno. Také tady ponese škodu Žid.“

To vše vypadá jako nadsázka z dramatu. Není, je to autentický dokument. Plnou citací bych ale už porušil autorská práva překladatele. Najdete v knize Norimberský proces. Autoři J. J. Heydecker a J. Leeb, překlad V. Čadský. Vydali Euromedia Group – Ikar, Praha, 2007

Tu knížku jsem dostal k nedávnému křesťanskému svátku.