Napsal mi pan Andy pod blog, že nevím, co je fašismus. Pletu si ho prý s nacismem. Což o to, mé neznalosti jsou jistě značné a jsem proto vděčen každému, kdo mne od srdce a rád poučí. Já si to pamatuji tak, že slovo fašismus má dva významy a jeden z těch významů zahrnuje i nacismus. Učili mne to tak kdysi na základní, střední i vysoké škole a užíval to tak i leckterý historik. Co na to třeba netová literatura, abychom si to všichni mohli rychle ověřit? Zkusme třeba Wikipedii.


Česká Wikipedie upozorňuje na to, že v nejužším smyslu se fašismem označuje antidemokratické a antiliberální hnutí především v jeho italské odrůdě. Ale upozorňuje, že pojem fašismus je často vnímán i v širším významu jako ideologie a režimy naplňující fašistické cíle. Česká Wiki kupodivu vynechává znaky fašismu, které jsou uvedeny v některých cizích jazycích. Proti gustu autora žádný dišputát.

Anglická Wiki upozorňuje na skutečnost, že fašismem se obecně rozumí celá řada ideologií a režimů. V užším smyslu pak italský originál, který se jako první chopil moci. Anglická verze uvádí výslovně: "Ačkoli moderní konsensus vidí nacismus jako typ či odnož fašismu, někteří odborníci jako G. Allardyce a A. F. K. Organski prokazují, že nacismus není fašismem, protože buď jsou rozdíly příliš hluboké nebo jsou přesvědčeni o tom, že fašismus nemůže být druhovým (obecným) označením." A anglická Wiki končí syntézou, že nacismus je formou rasově orientovaného fašismu, zatímco italský fašismus byl orientován státně. Fašismus se zde dále rozebírá jako obecný pojem se zvláštnostmi v jednotlivých státech jako např. Itálie a Německo. V anglické Wiki je také Paynova definice fašismu se znaky jako autoritativní stát, regulovaná ekonomika do značné míry propojená se státem, antiliberalismus, antikomunismus a antikonzervativismus. Tyto pasáže nejsou označeny jako sporné.

Německá Wiki zmiňuje, že řazení různých pravicových diktatur včetně nacismu pod pojem fašismus je sporné. Dále se zde o fašismu píše skutečně jen jako o italské záležitosti. Vyklepl jsem si i heslo antifašismus a ejhle, ten má v Německu historii od nějakých třicátých let. Proti nacistům tedy bojovali antifašisté. Zároveň je pravdou, že nacisté se fašisty sami nenazývali. Byli hrdí na svůj originál a považovali se v souladu s fašistickou i nacistickou ideologií za něco lepšího než ti druzí.

V rozsáhlém italském hesle se autoři věnují především italskému významu. Samozřejmě odtud slovo samotné pochází a Mussoliniho režim zde byl realitou trvající dvě desítky let. Okrajově se zmiňuje vztah k německému nacionálnímu socialismu a dalším větvím fašistických stran včetně fašismu bulharského, rakouského, řeckého, rumunského, maďarského, španělského, portugalského. Nezapomíná se ani na fašistická hnutí britská, francouzská či belgická. Mezi navazujícími hesly je uveden i slovenský klerofašismus.

Francouzská verze uvádí fašismus v užším smyslu, širším smyslu a rozšířeném významu. Širší smysl pak zahrnuje i jiné režimy včetně nacismu. Upozorňuje ale na to, že mnozí experti tvrdí, že nacismus je spíše opakem fašismu v užším smyslu. Konečně ten nejširší význam francouzské znění má za zcela sporné, má totiž přenesený význam na další režimy, které mají autoritativní prvky, např. islamofašismus či sociálfašismus.

Pozoruhodné je konstatování v ruské mutaci. Ta upozorňuje, že širší pojetí slova fašismus užívala od dvacátých let propagandisticky Kominterna a v tomto významu slovo bylo přejato za druhé světové války i ostatními spojeneckými velmocemi. Ty musely nějak označit, že nebojují jen proti Německu a potřebovaly obecnější termín. S trochou hrdosti se konstatuje, že slovem fašismus se dnes většinou chápe právě tento širší význam než samotný italský zdroj.

Polská verze konstatuje, že fašismus vznikl v Itálii a jeho německou formou je nacismus.

Katalánský text označuje za příklady fašismu režimy A. Hitlera, Mussoliniho a Franca. Nacionální fašismus pokládá za vůbec nejznámější případ fašismu. Rozsáhlejší španělská verze také považuje fašismus za obecný termín, pod který lze subsumovat další verze těchto režimů, tedy historicky první italský, druhý německý a třetí španělský.

Chorvatský text se vypořádává s fašismem velmi stručně jako s italským fenoménem. Pokud ale chcete s chorvatštině najít pravé poklady, klikněte na heslo Ustaše. Já jsem ten text raději zavřel, když jsem tam četl, že Pavelićovo Chorvatsko bylo vlastně k aplikaci rasových zákonů a holocaustu donuceno. A Srby masově vraždili coby odplatu za monarchistický útlak. Málokdo ví, že koncentrační tábor Jasenovac, kde se oběti popravovaly speciálním řeznickým nožem, je horší hnus než cokoli jiného. Termín ustašovský fašismus užíval Šimon Wiesenthal jistě oprávněně. Wiesenthala bych považoval za odbornou i morální autoritu.

No mohli bychom listovat dál. A hlavně bychom mohli otevřít kvanta politické, historické a politologické literatury. Jenže ono zas nemá smysl se donekonečna hádat o terminologii. Pan Andy má pravdu v tom, že nejpřesnější označení německých hříchů je nacismus. Ale sedmdesát let se tu užívá i slovo fašismus v obecnějším významu. Mně to nevadí. Pokud jde o fašismus či nacismus, rád bych hlavně zůstal laikem, který se s fenoménem v praxi nesetkává.

PS. Odpusťte mi občas nějakou překladovou nepřesnost. Vážně nejsem polygot.