Pan Berwid-Buquoy se svěřil svému blogu s pochybnostmi o kvalitách Václava Klause. Což o to, já kritizuji Václava Klause poměrně často. Jiná je ovšem věcná kritika či vyjádření nesouhlasného názoru. Vyznění textu pana Berwida-Buquoye mi zejména v nekritické citaci pana článku Dr. Andreye přijde poněkud unfair.

V devadesátých letech jsem se podílel na zpracování evropského grantu, který mapoval vývoj ekonomického myšlení v zemích reálného socialismu v období 1945-1992. Grant organizovaný z Německa vedl profesor Hans Jürgen Wagener, český tým organizoval profesor Jiří Kosta z Frankfurtu nad Mohanem. Výsledkem byla rozsáhlá monografie, která vyšla v Londýně ve vydavatelství Routledge.

Jedním z bodů, kterému se náš tým věnoval, bylo i posouzení role Václava Klause. Dělali jsme to o to hlouběji, že v našem týmu nebyl žádný fanda V. Klause, a vyznění naší práce muselo být objektivní. V tomto období jsem z důvodů profesionální poctivosti přečetl veškeré dostupné práce dnešního prezidenta. Tedy ty, které jsem neznal. Mohu tedy říci, že s věcí jsem podrobně obeznámen. Porovnejme to, co si pamatuji, s tím, co se tu tvrdilo.

Tedy pan Andrey si stěžuje, v knihovně Vysoké školy ekonomické nenašel kandidátskou práci Václava Klause, údajně opěvující RVHP a socialismus. Prý se po roce 1989 ztratila. K tomu mohou jen říci, že Klausova kandidátská práce tam nikdy nebyla. Klaus obhajoval kandidaturu v Ekonomickém ústavu ČSAV. Tam jsem tu práci před dvaceti lety nalezl já. Pokud si s časovým odstupem matně vzpomínám, zabývala se hlavně inflací v nějakém keynesovském aparátu. Klaus několikrát později uvedl, že západní ekonomii se učil z keynesovských učebnic, až později se dostal k neoliberálním pramenům. Nejsem si jist, zdali byste tu práci našli nyní v nástupnickém Národohospodářském ústavu. V revolučním nadšení tam po roce 1990 staré spisy prostě vyhodili, což pro historiky není dobrá zpráva.

Pan Dr. Andrey marně hledal Klausův habilitační spis na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy. Hledal ho tam zbytečně, protože tam nemohl být. Těsně po roce 1989, kdy Václav Klaus získal docentský titul od FSV, se ještě habilitace neprováděly, ty byly zrušeny na počátku osmdesátých let. Docenti byli prostě jmenováni. Důvodem jmenování Václava Klause docentem byla na tehdejší poměry velmi bohatá publikační činnost, přednášková aktivita v graduační škole Akademie věd a Ekonomické společnosti. Do jmenování se promítla skutečnost, že mu dříve nebylo umožněno učit na vysokých školách, díky kádrovému škraloupu. Ostatní pracovníci Akademie běžně učili.

O několik let později se na FSV zvažovalo profesorské řízení. Tehdejší předseda vlády nepochybně splňoval dobové publikační nároky na profesory, neměl ovšem požadovanou pedagogickou praxi. Naše fakulta byla zřejmě také názoru, že udělování titulů politikům ve funkci neprospěje ani jim, ani akademické obci.

Jiný pohled na věc měla VŠE, která možnost jmenování nabídla. Protože ale v profesorském řízení se mohou o titul ucházet jen habilitovaní docenti (to Klaus nebyl), musela nejprve uspořádat habilitační řízení. To je u matadorů oboru formalitou, shrnou své vybrané publikace, které předloží jako habilitační spis a předstoupí před vědeckou radu. Z tohoto důvodu jsem se o habilitační spis Václava Klause nikdy nezajímal. Pan Andrey si stěžuje, že mu nebylo umožněno pořídit fotokopii tohoto spisu. S tím se skutečně v některých knihovnách může setkat. Pořizování kopií bez povolení autora či nakladatele je porušováním autorských práv.

Dr. Andrey považuje za podezřelé, že téma profesorské přednášky se odlišovalo od habilitačního spisu Václava Klause. To je ale opět zcela přirozené. Profesorské řízení je něco úplně jiného než habilitační řízení. Zatímco v habilitační přednášce předvádí habilitant svou kvalifikaci v rámci určitého dílčího tématu, profesorská přednáška se zpravidla zaměřuje na širší tématiku oboru, jeho problémů a rozvoje.

Profesorská přednáška Václava Klause je dostupná, vyšla v teoretickém časopise Politická ekonomie. Z tuším, pěti odkazů na literaturu, čtyři odkazují na Václava Klause. To vypadá pikantně, ale je to přirozené. Čím jiným se může prokázat kandidát profesorství než vlastní prací? V těch je možno najít odkazy na širší prameny.

Profesorské řízení Václava Klause je minulostí. Jinou otázkou je, že k většímu respektu současného prezidenta v akademické obci asi příliš neprospělo. Také docentské řízení Josefa Tošovského na VŠE patří k méně veselým příběhům z akademického života. Některým politikům však později už akademické rady tituly zamítly.

Z práce na mém historickém grantu, z dobové literatury a svědectví pamětníků, vyplynula i jiná skutečnost. Klaus skutečně ve své profesionální dráze neměl žádné rudé období. I v šedesátých letech organizoval mladé ekonomy, kterým reforma „dědků“ byla málo. Byl nesmírně ctižádostivý, ale také pracovitý. Myslím, že jsem poznal lepší české ekonomy, než je on. Na druhé straně, kdybych měl jmenovat deset nejlepších českých ekonomů osmdesátých let, byl by mezi nimi. To není málo. Drtivá většina profesorů ekonomie by tam nebyla.

Dr. Andrey a následně svou nekritickou citací i pan Berwid-Buquoy prokázali neznalost českého akademického prostředí. Kritizujme Václava Klause, to je jistě správné. Ale nekritizujme ho za pitomosti.