Ve svém minulém textu jsem si dovolil uvést srovnání toho, že zatímco v Německu za výrok páchnoucí nacismem dostane moderátorka televizního pořadu výpověď, v Česku u vrcholného politika pouze káravě zvedneme obočí. Pod textem se rozvinula diskuse, za kterou děkuji čtenářům i editorovi.

Všem je jasné, že ztepilá Juliane Ziegler z Pro7 ani pan Topolánek nejsou nacisté a nacismus vědomě nepropagují. Oba se dopustili hloupého přebreptu, pan Topolánek, žel, opakovaně. Můžeme o nich říci, že jsou trdla. Pokud bychom si ovšem všichni přehráli své vlastní nepovedené výroky, kdoví, co bychom našli.

Někteří čtenáři mají pocit, že němečtí přátelé to se svou reakcí přehánějí. Oni asi musí být trochu papežštější než papež. Nicméně Juliane Ziegler nevyhodila z televize žádná hypertrofovaná antinacistická citlivost, ale trh. Mezi zadavateli reklamy, ze které žije komerční televize, jsou lidé, jejichž příbuzní měli neopakovatelnou možnost poznat plynové komory. Kdyby jen trochu přiškrtili svůj finanční pramínek a příjem z reklamy se na pár měsíců snížil o tři až pět procent, zmizí televizi nějaká pětina zisku. Proti této sumě povážlivě blednou i nesporné půvaby paní Zieglerové. Proto má ten manifestační vyhazov.

Přesto zůstává paradoxem, že Mirek Topolánek by v Německu nemohl být moderátorem košilaté televize a paní Zieglerové by v Čechách její poklesek nebránil v ministerské nominaci. Nejsem povolán k tomu, abych hodnotil, zdali je to správně nebo ne. Jsem zaujatý. Mohl jsem pouze položit otázku. Hodnocení bylo na čtenářích. Děkuji.

Někteří čtenáři mne upozorňují, že heslo „Arbeit macht frei“ nebylo jen v německých lágrech. To vím od dětských let. Bylo mi tak dvanáct, když jsem byl se strejdou v Malé pevnosti. Šel tam nerad, nesnášel to. Obětoval se kvůli harantovi z Prahy, který chtěl vidět kousek rodinné historie. Našli jsme celu, kde seděl jeho tatínek (dědeček) než ho odlifrovali jinam.

Ukázal jsem na heslo „Arbeit macht frei“ nad branou a pronesl poznámku, která mi přišla moudrá. Strejce to nedojalo a poznamenal: „Nějaká takováhle píčovina byla nad každým kriminálem, který jsem prošel.“ Jako kulacký mukl měl nezpochybnitelnou zkušenost: „To máš tak, vole. Lidská hovada se nepoznají podle hesel. Všude jsou svině a slušný lidi.“ A dodal cosi o tom, že za Rakouska, za republiky, za protektorátu i za Gottwalda nás udávali stejní blbci. Vždycky to bylo proto, že nám chtěli něco ukrást a my nedrželi hubu: „Bylo jim jedno, že jsme platili pokuty, přišli jsme o fotra, o barák a o nejlepší léta.“ Promiňte, strejda byl sprosťák. Za to, co prožil, se divím, že užíval i slušná slova.

Čtenáři také říkají, že ta slova za to nemohou. Jistě, i zmíněné pojmy svoboda a práce se křižují v leckterém filosofickém spisu a jsou jimi přecpány programové dokumenty všech evropských politických stran, zprava i zleva. Jde o kontext.

Někteří naříkají nad slovníkem politiků. Nejsem fanda silných výrazů, ale stačilo by mi, aby politici byli kvalifikovaní a trochu charakterní. Pak bych jim klidně odpustil, že občas ujedou. Bohužel, potkávám i dost těch, kteří jsou jenom ujetí. Ovšem politici se chovají taky podle toho, jak si to jejich voliči přejí. Podívejte se proto na žebříčky popularity a odvoďte z nich, jaké schopnosti se skutečně preferují. Doporučuji starší žebříček, bude to pak jasnější.