Kalouskova hyperdaň
Po daňovém „mičurinci“ Tlustém nastoupil daňový „Rýbrcoul“ Kalousek. Zatímco v daních a právu teoreticky platí zásada dlouhodobé předvídatelné stability, oba daňoví artisté se předhánějí, kdo nadělá víc kotrmelců. Není divu, jinak se do novin nedostanou. Leda by zvrhli dort do výstřihu paní velvyslancové.
Ale abychom byli k Miroslavu Kalouskovi spravedliví. Snižování počtu přepážek, ke kterým občan dochází, je obecně správné. Potud sjednocení výběru pojistného či daní má jistou logiku. Pokud se ale podívám, zdali je ve výběru daní úspěšnější důchoďák nebo berňák, důchoďák vede. Je to jistě i jiným, mnohem jednodušším obsahem agendy. Stejně je divné, že ten úspěšnější zanikne a méně úspěšný převezme jeho práci.
Nejméně úspěšné jsou ve výběru peněz zdravotní pojišťovny. Kdyby jejich agendu převzal důchoďák (správa sociálního zabezpečení), ušetřili bychom pár miliard. Ale na pojišťovny se nesmí sáhnout a že ročně prošustrují právě ty peníze, které zdravotnictvu chybí, není argument. Osobně jsem navrhoval sloučit výběr zdravotního a sociálního pojištění. A zachovat dichotomii výběru daní a pojistného, protože dvě se navzájem kontrolující instituce co se týče výběru a nákladů jsou motivovány k výsledku. Monopol je matkou zahálky, plýtvání a korupce.
Kalouskova snaha o redukci výjimek je chvályhodná. Lze mu přát, aby v této činnosti byl stejně úspěšný, jako když coby předseda rozpočtového výboru tyto výjimky prosazoval a kryl. Napravený hříšník je ovšem lepší pámbíčkáře a z pytláka může být dobrý hajný. V omezování řady výjimek bude mít naši podporu.
Děsivá je představa Kalouskovy superdaně, která smísí pojistné a daň. Znamená, že všechno prádlo, černé i bílé se pere dohromady. To nedělají ani natvrdlejší hospodyně. Zmizí vazba na co peníze dávám a co za ně dávám. V první fázi je to pohoda. Ve fázi nouze je to ďáblův dar. Zmizí vazba mezi tím, kolik jste na důchody odvedli. Zbude diskuse o tom, jaké mají být. Určitě mají být vysoké. A hradit se už mohou z čehokoli. To je přímo autostráda pro populisty. Děkuji, nechci.
Daň je daň a pojistné je pojistné. Kalousek by díky stropům pojistného nutně zavedl degresivní (klesající) daň. To by byla v Evropě novinka. Ve škále teoretických možností tak zbývá zavést daň z hlavy. Kdyby každý včetně kojenců zaplatil něco přes sto tisíc, bylo by to konečně úplně rovné a neoliberálně spravedlivé. Čekám, že to někdo „moudrý“ navrhne tak příští týden. S odůvodněním, že kojenci si na placení už v Julínkových špitálech zvykli.
Přestaňme donekonečna vymýšlet, jak daně počítat. Začněme přemýšlet o tom, kolik je opravdu potřeba vybrat a jak efektivně utrácet. Jasné je, že za naše peníze bychom mohli mít víc muziky. Systém neodděleného výběru daní a pojistného funguje v Dánsku. Je to jedna z nejbohatších zemí EU. I díky tomuto systému má ovšem jedno z nejvyšších přerozdělování v Evropě. Jakkoli je mi Dánsko sympatické, řekl bych, že tudy pro nás cesta nevede.
Psáno pro HN
Ale abychom byli k Miroslavu Kalouskovi spravedliví. Snižování počtu přepážek, ke kterým občan dochází, je obecně správné. Potud sjednocení výběru pojistného či daní má jistou logiku. Pokud se ale podívám, zdali je ve výběru daní úspěšnější důchoďák nebo berňák, důchoďák vede. Je to jistě i jiným, mnohem jednodušším obsahem agendy. Stejně je divné, že ten úspěšnější zanikne a méně úspěšný převezme jeho práci.
Nejméně úspěšné jsou ve výběru peněz zdravotní pojišťovny. Kdyby jejich agendu převzal důchoďák (správa sociálního zabezpečení), ušetřili bychom pár miliard. Ale na pojišťovny se nesmí sáhnout a že ročně prošustrují právě ty peníze, které zdravotnictvu chybí, není argument. Osobně jsem navrhoval sloučit výběr zdravotního a sociálního pojištění. A zachovat dichotomii výběru daní a pojistného, protože dvě se navzájem kontrolující instituce co se týče výběru a nákladů jsou motivovány k výsledku. Monopol je matkou zahálky, plýtvání a korupce.
Kalouskova snaha o redukci výjimek je chvályhodná. Lze mu přát, aby v této činnosti byl stejně úspěšný, jako když coby předseda rozpočtového výboru tyto výjimky prosazoval a kryl. Napravený hříšník je ovšem lepší pámbíčkáře a z pytláka může být dobrý hajný. V omezování řady výjimek bude mít naši podporu.
Děsivá je představa Kalouskovy superdaně, která smísí pojistné a daň. Znamená, že všechno prádlo, černé i bílé se pere dohromady. To nedělají ani natvrdlejší hospodyně. Zmizí vazba na co peníze dávám a co za ně dávám. V první fázi je to pohoda. Ve fázi nouze je to ďáblův dar. Zmizí vazba mezi tím, kolik jste na důchody odvedli. Zbude diskuse o tom, jaké mají být. Určitě mají být vysoké. A hradit se už mohou z čehokoli. To je přímo autostráda pro populisty. Děkuji, nechci.
Daň je daň a pojistné je pojistné. Kalousek by díky stropům pojistného nutně zavedl degresivní (klesající) daň. To by byla v Evropě novinka. Ve škále teoretických možností tak zbývá zavést daň z hlavy. Kdyby každý včetně kojenců zaplatil něco přes sto tisíc, bylo by to konečně úplně rovné a neoliberálně spravedlivé. Čekám, že to někdo „moudrý“ navrhne tak příští týden. S odůvodněním, že kojenci si na placení už v Julínkových špitálech zvykli.
Přestaňme donekonečna vymýšlet, jak daně počítat. Začněme přemýšlet o tom, kolik je opravdu potřeba vybrat a jak efektivně utrácet. Jasné je, že za naše peníze bychom mohli mít víc muziky. Systém neodděleného výběru daní a pojistného funguje v Dánsku. Je to jedna z nejbohatších zemí EU. I díky tomuto systému má ovšem jedno z nejvyšších přerozdělování v Evropě. Jakkoli je mi Dánsko sympatické, řekl bych, že tudy pro nás cesta nevede.
Psáno pro HN