Obávám se, že ke gruzínskému konfliktu bychom měli přistupovat bez větších emocí, a spíše analyticky dospět k názoru, kde jsou naše a evropské zájmy. A podle toho zaujmout střízlivé stanovisko. Otázka toho, zdali má být mrňavá Osetie v Rusku nebo Gruzii, není tak podstatná. Podstatné není ani hledání, kde se stala poslední chyba. Gruzínský prezident Saakašvili byl zřejmě odněkud ujištěn, že Rusové nezasáhnou.

Tvrdé ruské varování by zřejmě zabránilo útoku Gruzínců. Tvrdé americké varování, podložené družicovými záběry koncentrace ruských vojsk v blízkosti, by Gruzínce též zastavilo. Ale varování nepřišla a všichni dosáhli svého. Rusové mají konečně zřetelný vojenský úspěch, kterému velmocenská dušička nově nabytého sebevědomí tleská. Američané mají od Poláků podepsané rachejtle a i vzpurní Češi teď koukají na radar dojatěji. Jen ta výroba rakví na Kavkaze má konjunkturu.

Ani srovnání s Kosovem není přesné. Nezávislost Kosova byla jen vyústěním politiky, která trvala patnáct let. Byla vyjádřením slabosti západní politiky, jejíž představy a závazky se rozpadly v prach. Dnes euroatlantická diplomacie svou kosovskou porážku a popřené vlastní sliby multietnického státu vydává za vítězství. Nic jiného ale už nemůže dělat…

Zděšení z Osetie tedy není z faktu lokálního konfliktu, byť jeho oběti jsou nesmyslně kruté. Zděšení plyne z precedentu v souvislosti s Ruskem a jeho sférou zájmů. Hysterie baltských států a Ukrajiny je zcela pochopitelná. Jsou to země se silnými rusky orientovanými menšinami, které se mohou domáhat lépe garantovaných menšinových práv, autonomie a kdoví čeho ještě. Je trpké, že z nějakého lidskoprávního pohledu mohou mít ty menšiny pravdu.

Představa takových žihadel pod evropskými hýžděmi je velmi nepříjemná. To je důvod, proč musíme Rusko důrazněji upozorňovat: „Takhle ne, soudruzi!“ Potřebujeme Rusko stabilizované, spolupracující a společně s námi tvořící stabilitu a nikoli nestabilitu v regionu. Rusko dnes v Gruzii demonstruje svou sílu. Nás na tom zlobí to, že z jiskry může vzejít plamen.

Stanovisko ministra Schwarzenberga se nám nemusí emotivně ani věcně moc líbit. Musím však uznat, že přes tu svou ukoptěnost je z profesionálního hlediska orientováno správně.

Psáno pro Hospodářské noviny