Ministr školství Liška usedne ke stolku v hotelu Hilton, číšník ho pozdraví a mezi řečí vysvětlí, že je bývalý učitel. Odešel kvůli platům. Poté ministra pozná úřednice v bance. Byla prý učitelka, ale to víte, ty platy… Konečně jde Liška po Karlově mostě a tam stojí žebrák s kloboukem a přátelsky na něj kyne. Ministrovi se sevře hrdlo, a zeptá se, zdali je také bývalý učitel. A žebrák zatřese mincemi a povídá: „Kdepak, já ještě učím. Ale teď mám hlavní přestávku…“

Prvňáci v pondělí přišli do škol a politici se s nimi dali vyfotit. Slzy dojetí rodičů, šumící kamery a cvakání závěrek. Plakali i učitelé. Poprvé po řadě let jim poklesly reálné platy. Trio Topolánkových ministrů školství ztratilo během jediného roku na platech to, co jim za čtyři roky vymohla ministryně Buzková. Za ní učitelské platy vždy rostly rychleji, než republikový průměr.

Sociální demokratka Buzková se domohla nejen mezd. Zvýšila výdaje na vysoké školy za čtyři roky o padesát procent. Téměř o stejnou částku vzrostly výdaje na vědu. Bylo to nejvyšší tempo v Evropě. Dnes naše výdaje na vysokoškoláka v Evropě nejrychleji klesají. I Topolánek s Liškou jsou v něčem první. Jistě nás to naplňuje hrdostí...

Liška se hájí tím, že letos učitelům přidá. A hází miliardami, které mají umlčet veřejné mínění. Lidé mají k miliardám úctu. Neumí je totiž rychle přepočítat na jednotlivé peněženky. Proto ta ministerská Liška podšitá tak ráda mluví o miliardách. Letos se tempo růstu učitelských mezd dýchavičně vyrovná průměru. Učitelům se přitom lže, že mohou být spokojeni. Ve skutečnosti jim nikdo nenahradí to, oč je loni oškubali. Prohloubený rozdíl mezi mzdami vysokoškoláků obecně a platy vysokoškoláků ve školství zůstal výmluvně žalující skutečností.

Rektoři vysokých škol špatně skrývají rozčarování. Peníze na jednoho studenta jim rapidně klesají. Magnificence si samozřejmě nechtějí uzavřít cestu k dalšímu vyjednávání. Ale i ti nejpravicovější z rektorů po straně přiznávají, že tak špatně jako za Topolánka na tom dosud nebyli. Uvěřili kdysi v Modrou šanci, která slibovala méně práce, nekontrolovatelnou svobodu, pohádkové výsledky a úspory. Pravdivé se ukázaly pouze ty úspory. Nikdo ale netušil, že se bude šetřit zrovna na něm.

Ondřej Liška požádal neohroženým dopisem intelektuála Topolánka, aby univerzitám přidal, jak jinak, než v miliardách. A Topolánek s typickým humorem šíleného slona v porcelánu odpověděl: "Pokud je prioritou vysoké školství, a to je, nemůže mi ministr říct a nemůže to být pravda, že mu na tuto prioritu chybí dvě miliardy. Připouštím, že by mu mohly chybět jinde, ale vylučuji, že by chyběly na vysoké školy. To ať vyhodí ty rozpočtáře." Podle Topolánka má Liška schrastit groše na vysoké školy z jiných výdajů ministerstva. Zřejmě to má strhnout učitelům z platů. Nebo zrušit mistrovství světa v lyžování konané pro potěšení Mirka Topolánka a Kačky Neumannové.

Psáno pro Literární noviny