Onehdy jsem se zde pokusil na žádost bývalého studenta Michala J. cudně zmínit některé problémové momenty v politickém životě jednoho z bývalých představitelů ČSSD. Dostalo se mi za to jistého ocenění. Ale zazněly i nějaké kritické hlasy či jedovaté výzvy, abych v tomto flagelantství dále pokračoval. A přidal grády. Nezastírám, že je to pro mne trošku problém.

Osobně si myslím, že bychom na své vlastní členy měli být přísnější než na cizí. Prašivé ovce jsou největším nebezpečím zejména pro vlastní stádo, protože pošpiní kvalitní kusy. Stádu také hrozí karanténa, kterou nad ním může vyhlásit spravedlivý volič. To je skutečnost, kterou každý soudný představitel každé strany dobře ví.

Na druhé straně platí, že špinavé prádlo by mělo spíše prát doma než na veřejnosti. On taky pan Alois sice není vzor všech ctností, ale hlasy jeho oveček budeme zanedlouho na konferenci či sjezdu potřebovat, že… A tak nezbývá než smlouvat: „Myslíš si Alois, že je dobrý, abys kandidoval? Víme, žes muž rozšafný a ztepilý, ale přece jen asi nebude přínosné, když noviny o tobě ve volební kampani budou obden psát, žes ukradl máslo v samoobsluze či ten zanedbatelný miliónek v bance. Počkej do příštích voleb, kdy se zcela očistíš a budeš zas nevinný jako novorozeně.“

Sebesmířlivější tón ovšem většinu Aloisů nepřesvědčí. Alois začne křičet, že nikdy nekradl ani v bankách natož samoobsluhách a všichni, kdo „kradli“ s ním, tomu důvěřivě přikyvují. A emotivně vysvětlí, že kdyby teď odstoupil z kandidátky, bylo by to svého druhu přiznání. Moudrý lid však pochopí, že osočení z krádeže jest jen odpornou intrikou politického protivníka. Ocení jistě čestného Aloise, a tak dosáhneme dosud nevídaného vítězství. Což je blbost, protože každá slina uškodí.

Máte na průšvih zaděláno. On Alois teda možná trošičku přikrádal, ale jen tak „normálně“, vlastně v mezích normy (zákonu to přímo neodporuje) a jako zloduch je spíš podměrečnej. Jenže to na něj někdo napráskal a voliči těžko soudit, zdali teď dělají z velblouda komára nebo naopak. Vaše přesvědčování dostane trhlinu, pokud má Alois v místě silnou podporu. Takže můžete sice sestřelit Aloise, ale oni vám za to sestřelí Františka, Jardu a ani Albertýna to potom nebude mít jistý. Taky se před novináři pěkně sepereme a budou z toho náramný fotky na titulní stránku. A vzkazy v bulvárním tisku, které naše voliče fakt dojmou… Zapeklitá věc.

Blbé je to, že kdo vytrvá, stranu politicky poškodí, ale sám zpravidla přežije. Spousta politiků má za sebou nepěkné příběhy, ale sedí tam stále. a kupodivu obsazují vyšší funkce. Takže na kandidátce bývá taková ta česká bramboračka. Pár Aloisů z ní vyhodíte, ale jiní vám tam vlezou. Pište si, že všichni vyhození Aloisové budou ječet, že jste diktátor. I kdyby vykradli všechny samoobsluhy v okrese.

Jako člověk, který převlékl politický kabát, i jako bedlivý pozorovatel musím potvrdit, že všechny strany jsou tam uvnitř v podstatě stejné. Je to vcelku přirozené. Platí zákon velkých čísel, a profil strany v těch tisících či desetitisících lidech je v zásadě odvozen od profilu společnosti. Je samozřejmě posunutý. Takže kromě snílků, pracantů a programových členů najdete v partajích i kdejakou havěť.

Abych tak nějak shrnul důvody své politické organizovanosti, ve stranách je oproti běžné populaci větší výskyt těch, co se rádi poslouchají, psychopatů všeho druhu, zneuznaných proroků a vyčuránků. Každá strana má své mrtvé duše. To jsou členové, kteří svou spornou existencí zvyšují váhu jednotlivých organizací vůči druhým a posouvají Františky a Aloise na kandidátkách. Část mrtvých duší jednou za dva roky obživne, a dostaví se na schůzi, která něco volí. Obživlí volí obvykle Aloise, který za ně platí symbolické příspěvky a případně je zaměstnává.

Politická profese jest často předmětem závisti, pokud jde o moc a s ní spojené peníze. Skutečná pozice je ale trochu jiná. Politik na úrovni ministra či poslance vydělává sic násobek průměrné mzdy, za první republiky byl ovšem rozdíl podstatně větší. Kvalifikovaní lidé o politiku velký zájem nemají, jsou schopni vydělávat více a zejména s menším rizikem. Politik je ve své pozici spíše dočasně, a zpravidla ho tato funkce spíše dekvalifikuje než kvalifikuje. A často ho zcela diskvalifikuje v jeho původní profesi.

Nepléduji za zvýšení platů politiků. Jen upozorňuji, že v zásadě dostáváme to, co si zaplatíme. Kdyby tomu bylo jinak, moudrý trh by dozajista nabízel lepší zboží. Jistě se ale všichni shodneme, že těm přitroublým politikům by se měly platy ještě snížit. Problém je, že ty platy si stanovují politici. A natolik přitroublí přece jen nejsou.

Při vší neúctě, kterou k politice máme, je to právě to, co jsme si před dvaceti lety klíči vyzvonili. Demokracie se skládá z politických stran. Pokud se o ty politické strany nechtějí slušní lidé umazat, zůstane politika plná špíny. O demokracii musí národ pečovat. A péče neznamená, že si za rohem občas odplivneme.

Vídeňská sociální demokracie má asi 120 tisíc členů. To je pomalu tolik, jako mají všechny české politické strany dohromady.