Pravda Václava Klause
S Václavem Klausem zpravidla polemizuji. S jeho vyjádřením, že kauza Morava je dokladem totálního ideového vyprázdnění politiky, však nemohu než stoprocentně souhlasit. Politika má být soubojem názorů, variant řešení a umné argumentace intelektuálních lídrů. Má být tvrdou soutěží idejí a schopností je obhájit.
Soutěž v naší politice jistě je. Čím dále, tím více má však charakter dětinského okopávání, kladení připínáčků na soupeřovu židli, házení bláta a vulgárních gest. Politici zápolí o to, kdo vícekrát zopakuje klišé, onálepkuje soupeře hanlivou značkou a polije smrdutou trestí. Lež je beztrestná, podvod standardní praktikou a nekompetentnost normou.
Potkávám řadu politiků, avšak neznám jejich vlastní názory, natož intelektuální přidanou hodnotu. O Jiřím Čunkovi vím pouze, že má rád Cikány. Od Tluchoře či Talmanové jsem dosud neslyšel originální stanovisko. Melčák je, jak říká, opravdově levicový, což se projevuje tím, že vždy oddaně hlasuje s ODS. Ani od Bursíka ani od Kuchtové jsem nikdy neslyšel hlubší programovou představu. Od Snítilého jsem nikdy neslyšel žádný ideový názor. Přesně nedokáži zařadit Zubovou, natož matnou Stehlíkovou. Kalousek má názory velmi pohotově, vždy dle momentální potřeby. Parkanová nemá vůbec žádné programové cílení, ale pohodlně jí to postačuje k pobytu mezi nejpopulárnějšími politiky. Bohatě stačí, že umí zpívat. Mohl bych jistě jmenovat i kolegy z vlastního houfu. Ale to čtenáři zvládnou sami. Já bych nebyl objektivní.
O politicích většinou vím, s kým jsou a proti komu jsou. Jenom nevím, co vlastně chtějí. Ferda bude vždy hlasovat s Kristiánem. Jiřina vyškrábe oči Aleně. Oldřicha umí doktor Papáček. Jak je to jen jednoduché.
Fakta nikoho nezajímají. Nedávno jsem nabízel fousatému periodiku, že napíšu věcný text o politickém programu, který jsem za přispění desítek expertů čtvrt roku jako redaktor trpělivě plácal dohromady. Chtěl jsem napsat o tom, že máme program, o kterém se denně opakuje klišé, že ho vůbec nemáme. Ten článek jsem nenapsal. Politické programy prý už nikoho nezajímají.
Žijeme ve světě, kde je fotografie nahé zadnice poslance Tlustého zjevně důležitější než všechny politické programy dohromady. Dnešní politik už nemusí vědět, kdo byl Hayek, Myrdal, Kautsky, Weber nebo Marcuse. Nemusí vědět, o kolik máme menší daně než Francouzi či Britové, a o kolik méně investujeme do školství. Politikům dnes stačí, že mají lokty a hýždě.
V hodnocení našeho politického intelektu máte pravdu, pane prezidente.
Soutěž v naší politice jistě je. Čím dále, tím více má však charakter dětinského okopávání, kladení připínáčků na soupeřovu židli, házení bláta a vulgárních gest. Politici zápolí o to, kdo vícekrát zopakuje klišé, onálepkuje soupeře hanlivou značkou a polije smrdutou trestí. Lež je beztrestná, podvod standardní praktikou a nekompetentnost normou.
Potkávám řadu politiků, avšak neznám jejich vlastní názory, natož intelektuální přidanou hodnotu. O Jiřím Čunkovi vím pouze, že má rád Cikány. Od Tluchoře či Talmanové jsem dosud neslyšel originální stanovisko. Melčák je, jak říká, opravdově levicový, což se projevuje tím, že vždy oddaně hlasuje s ODS. Ani od Bursíka ani od Kuchtové jsem nikdy neslyšel hlubší programovou představu. Od Snítilého jsem nikdy neslyšel žádný ideový názor. Přesně nedokáži zařadit Zubovou, natož matnou Stehlíkovou. Kalousek má názory velmi pohotově, vždy dle momentální potřeby. Parkanová nemá vůbec žádné programové cílení, ale pohodlně jí to postačuje k pobytu mezi nejpopulárnějšími politiky. Bohatě stačí, že umí zpívat. Mohl bych jistě jmenovat i kolegy z vlastního houfu. Ale to čtenáři zvládnou sami. Já bych nebyl objektivní.
O politicích většinou vím, s kým jsou a proti komu jsou. Jenom nevím, co vlastně chtějí. Ferda bude vždy hlasovat s Kristiánem. Jiřina vyškrábe oči Aleně. Oldřicha umí doktor Papáček. Jak je to jen jednoduché.
Fakta nikoho nezajímají. Nedávno jsem nabízel fousatému periodiku, že napíšu věcný text o politickém programu, který jsem za přispění desítek expertů čtvrt roku jako redaktor trpělivě plácal dohromady. Chtěl jsem napsat o tom, že máme program, o kterém se denně opakuje klišé, že ho vůbec nemáme. Ten článek jsem nenapsal. Politické programy prý už nikoho nezajímají.
Žijeme ve světě, kde je fotografie nahé zadnice poslance Tlustého zjevně důležitější než všechny politické programy dohromady. Dnešní politik už nemusí vědět, kdo byl Hayek, Myrdal, Kautsky, Weber nebo Marcuse. Nemusí vědět, o kolik máme menší daně než Francouzi či Britové, a o kolik méně investujeme do školství. Politikům dnes stačí, že mají lokty a hýždě.
V hodnocení našeho politického intelektu máte pravdu, pane prezidente.