Blog ostře protivolební
Občanky a občané! Vážení souputníci a vnadné souputnice! Kluci a holky! Agenti a důvěrnice! Strážmistře Hromádko!
Nechoďte k volbám!
Tento ujetý výkřik píši zde proto, abych vás naštval. Abyste si řekli, že když už vás i ten hňup zrazuje od volební účasti, musí na ní vážně něco užitečného být. Aby i ti čtenáři, kteří tu vždy s dojemnou vytrvalostí píší, že nikdy a v ničem nemám pravdu, neměli žádných zbytečných zábran. Abych jim udělal radost, že vážně nemám recht.
Kdybyste totiž k těm volbám šli a zvolili někoho kompetentního, byla by to jistě náramná škoda. Neměli byste už na koho nadávat. Není-li na koho nadávat, stane se náš život zoufale prázdným. Není-li proč s intelektuálním zklamáním hledět na dno půllitrů a štamprlat, přijdeme o mnoho. Jak je jen povznášející hledět na trouby arogantně třímající funkce. Jaká to radost spekulovat, že kdokoli jiný, včetně nás samotných, by to musel dělat lépe.
Správnou námitkou jistě je, že není koho volit. Nenechte se mýlit názory psychiatrických akademiků, že není stejných cvoků. Že máte na výběr mezi většími a menšími magory. Není to pravda. Divadelní věda nás učí, že není malých rolí. A doktor Vobluda činí z toho pozoruhodný politologický závěr, že v politice není malých blbů. Zaznamenáníhodné je též, že doktor Vobluda dospívá dnes k tomuto tvrzení již po čtvrtém pivu, zatímco před dvaceti lety jich k tomu ještě potřeboval osm. Většina ekonomických analytiků to však přesvědčivě zdůvodňuje tím, že tehdy bylo pivo levnější.
Nechoďte k volbám. Odhoďte falešnou demokracii. Nechte ten volební výsledek na disciplinovaných stálovoličích, kteří vždy chodí volit stejnou stranu bez ohledu na její výsledky a popularitu. Nechte to na nich, jsou zkušení. Vědí, kam hodit volební lístek, a jak spláchnout. Budete žít bez překvapení. Budete mít na koho a na co nadávat. Nebudete si muset pamatovat nová jména. Budete mít opravdovou radost ze života.
Nechoďte k volbám braši. Ono tam straší. Volební guláš zkysl. Nechť vládnou ti, co se neosvědčili. Jsou čilí. Jsou přece naši. Nechtějte změnu. Změna je nudná. Změna nemá smysl. Není to nic pro nás sklerotiky. Chtějte stejnou kaši.
PS. Taky nepůjdu k volbám. Jen z toho nebudu mít takovou radost. U nás v Praze se totiž nevolí a azurovou senátorku mi uvědomělí spoluobčané laskavě zvolili již minule. Svět je krásný a planeta modrá.
Nechoďte k volbám!
Tento ujetý výkřik píši zde proto, abych vás naštval. Abyste si řekli, že když už vás i ten hňup zrazuje od volební účasti, musí na ní vážně něco užitečného být. Aby i ti čtenáři, kteří tu vždy s dojemnou vytrvalostí píší, že nikdy a v ničem nemám pravdu, neměli žádných zbytečných zábran. Abych jim udělal radost, že vážně nemám recht.
Kdybyste totiž k těm volbám šli a zvolili někoho kompetentního, byla by to jistě náramná škoda. Neměli byste už na koho nadávat. Není-li na koho nadávat, stane se náš život zoufale prázdným. Není-li proč s intelektuálním zklamáním hledět na dno půllitrů a štamprlat, přijdeme o mnoho. Jak je jen povznášející hledět na trouby arogantně třímající funkce. Jaká to radost spekulovat, že kdokoli jiný, včetně nás samotných, by to musel dělat lépe.
Správnou námitkou jistě je, že není koho volit. Nenechte se mýlit názory psychiatrických akademiků, že není stejných cvoků. Že máte na výběr mezi většími a menšími magory. Není to pravda. Divadelní věda nás učí, že není malých rolí. A doktor Vobluda činí z toho pozoruhodný politologický závěr, že v politice není malých blbů. Zaznamenáníhodné je též, že doktor Vobluda dospívá dnes k tomuto tvrzení již po čtvrtém pivu, zatímco před dvaceti lety jich k tomu ještě potřeboval osm. Většina ekonomických analytiků to však přesvědčivě zdůvodňuje tím, že tehdy bylo pivo levnější.
Nechoďte k volbám. Odhoďte falešnou demokracii. Nechte ten volební výsledek na disciplinovaných stálovoličích, kteří vždy chodí volit stejnou stranu bez ohledu na její výsledky a popularitu. Nechte to na nich, jsou zkušení. Vědí, kam hodit volební lístek, a jak spláchnout. Budete žít bez překvapení. Budete mít na koho a na co nadávat. Nebudete si muset pamatovat nová jména. Budete mít opravdovou radost ze života.
Nechoďte k volbám braši. Ono tam straší. Volební guláš zkysl. Nechť vládnou ti, co se neosvědčili. Jsou čilí. Jsou přece naši. Nechtějte změnu. Změna je nudná. Změna nemá smysl. Není to nic pro nás sklerotiky. Chtějte stejnou kaši.
PS. Taky nepůjdu k volbám. Jen z toho nebudu mít takovou radost. U nás v Praze se totiž nevolí a azurovou senátorku mi uvědomělí spoluobčané laskavě zvolili již minule. Svět je krásný a planeta modrá.