O tom, zda krize je nebo není, se dnes pře jen náš pomýlený premiér Topolánek a jeho věrný ministr financí Kalousek. Zatímco všichni světoví vůdcové si lámou hlavy a vyvíjejí nebo alespoň zdařile předstírají horečnou činnost, naši geniální kormidelníci jsou v okázalém pivním klidu. A optimisticky plácají cosi o tom, že navždy budeme svěží oázou ve světovém moři finančních fekálií.

Česká ekonomika je samozřejmě hluboce závislá na svém okolí, Je totiž jednou z nejotevřenějších ekonomik a je tak plně vystavena otřesům okolních zemí. Jsme životně závislí na dovozech a vývozech a pokles poptávky po naší produkci může v horizontu týdnů změnit naši kvetoucí zahradu v smrdutý močál. Kalousci a Klausové si pochvalují, jak nás před krizí chrání česká koruna. Ve skutečnosti je ale folklórní koruna bezbrannou hříčkou v rukou poblázněných finančních trhů a prudké pohyby kursu nahoru a dolů jsou dalším z řady rizik, kterým díky zatvrzelosti vlády budeme muset v českém podnikání čelit.

Každá krize má ovšem dvě stránky. Co je pro jednoho fatální ztrátou, může být pro druhého příslibem zisků a otevřením zapečetěných trhů. Burzy padají, burziáni nevěrohodně slibují obrat. Avšak kdo spekuloval na pokles, mne si ruce: „Jen houšť a větší rány!“ Akcie podniků jsou levné jako nikdy v minulé pětiletce. Podniky lze skoupit ve výprodejích. Obecně prý neprodělá ten, kdo nepodlehne panice. No jo, ale věřte tomu, že…

Až dosud česká ekonomika vydělávala na každém náznaku evropského zpomalení. Snad by se tak mohlo stát i tentokrát. Naposledy, protože pak už se budeme blížit charakteristikám vyspělé Evropy a budeme sdílet její bohatství i neduhy. Budeme sdílet kontinentální hospodářský cyklus. Dnes bychom mohli ještě v řadě oborů využít toho, že umíme být pružnější, rychlejší a levnější.

Věc se má tak. Velké západní firmy mají zavedenou síť subdodavatelů, kterou jen nerady mění. Důvodem je pohodlnost, prověřená kvalita, spolehlivost a sem tam nějaký ten úplateček… Jenže v recesi nastoupí lovci nákladů a nákupčí dotlačí k novým výběrovým řízením. A to je chvíle, kdy může dojít na i na čecháčky, na které se koukali skrz prsty. Já vím, ono to bude o moc těžší než v minulosti, nákladové rezervy jsou i doma dost vyčerpány, a taky koruna drtivě ztěžkla. Jenže čeští manažeři jsou o dost šikovnější, než ostatní. Jsou do nepohody a mají tvrdý trénink. Já jim věřím.

Krize bude částečně měnit spotřební návyky. Kdo si všimne nových oblastí spotřeby, vydělá. Kdo nabídne standardní masovou produkci za zlomkové ceny, vydělá. Všimněte si poklesu cen v elektronice. Výkon se dá pořídit za nevídanou cenu. Lidé podlehnou fetiši úspory a budou pár měsíců kupovat trpasličí auta, úspornější motory a menší boty. Nebojte, dlouho jim to nevydrží. Husákovi jsme taky vyhrožovali, že přestaneme jezdit auty, když nám zdražil benzín na pět korun. Ale jezdili jsme víc, než předtím. Dobrou zprávou je, že poptávka po luxusu zůstane stejná. Zbohatlíci chtějí vždy okázale chrochtat. Teď je to vlastně užitečné.

Krize je také obdobím, kdybychom si měli rozvážit, co vlastně chceme. Máme před sebou důkaz, že trhy jsou sice mocné ale nikoli všemocné. Měli bychom to vyhodnotit střízlivě. Je trochu směšné, když Nicolas Sarkozy křičí o nutnosti budování nového pořádku a pořádné regulace. Týž Napoleon Sarkozy v Bruselu před dvěmi lety přece hulákal o přeregulovanosti světových trhů. Obsahově už to tak legrační není. Nepotřebujeme více regulace, ale potřebujeme integraci regulátorů a větší účinnost regulačních opatření. Složitost finančních trhů přesáhla rozumné meze. Budeme se určitě vracet k průhlednějším produktům, kde investor dohlédne na dno rizika. Ale nebudeme kvůli tomu trhy zcela zavrhovat. Naděje, že zázračně nalezneme lepší nástroje, je určitě lichá.

Světová ekonomika potřebuje povzbuzení. Vyspělé státy by měly více investovat do své bezpečnosti. V první řadě pak do energetické nezávislosti. Obdobně v této fázi i vyšší investice do sociální oblasti budou mít stabilizační efekt.

Psáno pro Literární noviny