Pozoruhodné vývody, které činí čeští publicisté ze schůzek pánů Paroubka a Topolánka a Sarkozyho a Topolánka (HN, 3. 11.), svědčí zejména o sdostatku tvůrčí fantazie. Méně o citu pro politickou realitu. Komentátoři se radují, že došlo k jakési hlubší dohodě mezi ČSSD a ODS. Nedošlo. ČSSD se nevzdala názoru, že jít s vládou Mirka Topolánka do evropského předsednictví představuje riziko. I nadále se domnívá, že odborně střižená vláda by náročný úkol umocněný finanční krizí zvládla lépe. Čtyři členové vlády, kteří by měli podle ČSSD určitě odejít, jsou Julínek, Topolánek, Langer a Bursík.

K prosazení odborně fundované vlády pro české předsednictví je ale zapotřebí dohody nejméně dvou velkých politických stran. ODS však o takovém řešení nechce ani slyšet. Podobně se i její koaliční partneři chtějí držet vládních židlí jako klíšťata. V příští vládě by nemuseli být. Svržení vlády bez předchozí dohody je sice teoreticky možné, ovšem následné řešení naráží na nepredikovatelný postup euroklimatoskeptického prezidenta Klause.

ČSSD tedy musí vzít kysele na vědomí, že vládní koalice zájmy ČR ani zájmy Evropy rozhodně nenadřadí zájmům vlastním. Nejspíš jde o něčí korýtka. Za této situace zbývá opozici jen politika minimalizace škod. Tedy součinnosti v evropských tématech, zejména v přijetí Lisabonské smlouvy, strategii včasného přijetí eura a podpoře schůzek spojených s evropským předsednictvím. Ve vnitropolitických tématech vláda nemůže počítat s žádným pardonem.

České předsednictví skutečně hrozí propadákem. Klaus, Topolánek i Kalousek jsou nyní v Bruselu považováni za nebezpečné a nekvalifikované exoty. Popírači světové finanční krize stejně jako popírači globálního oteplování budí více hrůzy než ti, kdo tvrdí, že Země je placatá. Ti druzí jsou neškodní troubové, zatímco ti první mají právo veta. V očích bruselských expertů je české předsednictví už nyní odepsáno a schůzkám v ČR se připravuje béčkové obsazení.

Zatímco české noviny oslavovaly návrat premiéra Topolánka z Francie jako epochální vítězství Českého předsednictví, ve skutečnosti jsme od Sarkozyho dostali nakládačku jako tým okresního přeboru od ligového Baníku. Sarka totiž řekl, že bude dělat schůzky Eurozóny jak chce. Je to samozřejmě týž Sarkozy, který společně s Barrosem po minulém katastrofálním Topolánkově výkonu na evropském summitu prohlásil, že rotace ve vedení evropské unie musí skončit. Byl jsem ony dva dny v Bruselu a Evropa se v kuloárech o našem premiérovi vyjadřovala výlučně jeho vlastním jadrným slovníkem…

Protože bez Lisabonu nelze rotaci stopnout, podpoří Francie ryze formální české předsednictví. Ve skutečnosti bude ale fungovat řízení Evropy na tradiční ose Paříž – Berlín, potažmo Madrid a Řím. Sarkozy projevil vstřícnost pozvat na „neplánovaná“ zasedání Eurozóny i Topolánka. Tam bude moci český premiér běhat Berlusconimu a Zapaterovi pro pivo. Nevadí, že ho nepijí...

Drobné rozdíly v přístupu k mezinárodnímu tématu existují. Ve středu 5. listopadu se Jiří Paroubek účastnil setkání lídrů evropských sociálně demokratických stran (PES), vedeného P. N. Rasmussenem. V nabitém denním programu se stihl sejít a postupně jednat s velvyslancem USA při NATO K. Volkerem, předsedou Vojenského výboru NATO admirálem G. Di Paola, ředitelem mezinárodního vojenského sekretariátu NATO generálem Godderijem, generálním tajemníkem NATO J. de Hoop Schefferem, předsedou SI G. Papandreauem, předsedou sociálně demokratické frakce EP M. Schulzem, předsedou Evropské komise J. M. Barrosem a nakonec s komisařem Špidlou. 7. listopadu se krizového summitu EU účastnil Mirek Topolánek. Svou plánovanou schůzku na téma českého předsednictví s předsedou komise Barrosem zrušil. Spěchal do Liberce na setkání s nějakými stranickými strejci.

Odpovědi čtenářům na zajímavé dotazy pod textem:
Pan Vlk žádá, bych laskavě doplnil, proč v čele senátu zůstává pan P. Sobotka a není nahrazen Petrem Pithartem. Bohužel, pane Vlku, pro P. Pitharta odmítli hlasovat sami lidovci. Za této situace nebylo jiné řešení, ačkoli antievropanství P. Sobotky bude násobit naše problémy. Je mi líto...
Pan Zdesta si neumí představit, že by se politik kdy vzdal koryta. Já jsem to zažil. Koryta se v roce 2001 vzdal Pavel Mertlík (místopředseda vlády a ministr financí), Jan Mládek (první náměstek ministra financí) a já jako předseda Fondu národního majetku. K zachování našich koryt stačilo poslouchat architekty opoziční smlouvy. Odpusťte, že nám to přišlo trošičku nemorální.
Pan David se ptá, zdali by předsedou odborné vlády mohl být pan Telička. Určitě mohl. Patří mezi ty, kdo by v té vládě nepochybně byli...