Občas mám pocit, jako by se v Čechách zapomnělo, že politika je také řemeslo, které má svá pravidla. Ta nepsaná existují, jen se nedodržují.

Třeba můj stranický kolega Dryml se nechal novináři nachytat, jak shání kompromat na soupeřku. Namísto aby poté před svou konkurentku profesionálně poklekl, políbil jí botu a žádal s kyticí o odpuštění, ozbrojil se pistolí a křičí, že se nikdy neomluví ani neodstoupí. Ehm.

Ještě větší profesionální boty dělá předseda vlády Topolánek. Má totiž větší funkci. Ponechme stranou, že první oficiální vystoupení jeho evropského mluvčího bylo úletem od dohodnuté evropské politiky, kterou nyní jako předsednická země artikulujeme. To je hodně nepříjemné, ale může se to stát.

Nemělo by se ovšem stát, že předseda vlády oznámí záměr jmenovat svého místopředsedu pro ekonomiku, a pak se v dlouhém přímém přenosu nechá odmítat všemi vytypovanými kandidáty. Záměr vytvořit nějakou další funkci sděluji, pokud na ni už někoho mám. A musím mít i případnou zálohu. Nechat si dát košem ode všech, a zároveň nenajít osobu, která má motivaci to vzít, to je vážné selhání: Žádný český kvalifikovaný ekonom není premiérovi ochoten dělat místopředsedu! Ehm.

Rekonstrukce vlády je opatření, kterým premiér dává pozitivní signál. Ukazuje sílu, starost o resorty a snahu o nápravu chyb. Lámal jsem si hlavu, kdy to Topolánek udělá a vycházelo mi, že optimální by to bylo tak tři až pět týdnů před podzimními volbami. Stačila by jedna nebo dvě změny. Ale nepřišlo nic. Další vhodný termín byl záhy po prosincovém kongresu ODS. Předseda tam obhájil funkci, poté vytahuje drápky, trestá zrádce Řebíčka a moudře korumpuje silného odpůrce Bendla.

Měnit ministry zrovna po zahájení českého předsednictví je ale úplně nejhorší nápad a protahovat tuto výměnu na další týdny, je už čirá neodpovědnost. Vyměňovat je v této situaci, znamená znevěrohodňovat politickou kulturu země.

V tuto chvíli patří mezi ohrožené: ministři místního rozvoje, dopravy, zdravotnictví, obrany, kultury, financí a menšin. Útěchou může být, že žádný z nich do přípravy předsednictví osobně moc neinvestoval a Evropa je věcně příliš postrádat nebude. Ale nastoupí-li za předsednickou zemi pět vyplašených zajíců? Hm.

Nejchoulostivější zápletkou je ovšem Topolánkův návrh na odvolání lidoveckého předsedy Jiřího Čunka. Ohrožování ultrakřehké koalice odvoláváním muže, kterého do vlády sám premiér dokonce dvakrát nominoval, zavání improvizací na poslední chvíli. Proboha!

Pokud by to ale nebyla improvizace, byl by to pak spíš než předsedův záměr nápad Miroslava Kalouska. Pak by platilo, že právě Miroslav Kalousek se rozhodl skoncovat se svým stranickým předsedou a má pro to už dohodnutou podporu v širším vedení partaje (mimo předsednictvo) a také v jejím poslaneckém klubu.

Čunek proto kontroval návrhem na odvolání Kalouska. Vyřizování takových účtů v době, kdy přebírám unijní předsednictví, je samozřejmě škrtáním zápalkami ve stohu. Vláda může padnout vlastním přičiněním.

Zdá se, že my - čeští politikové - jsme definitivně ztratili veškeré zábrany a soudnost.

Psáno pro Hospodářské noviny