Je to tak rok a půl. To vám přišel můj nezdárný synek domů, a povídá, že ho stavěli policajti. Otázal jsem se žoviálně, co jen ten pirát silnic zase provedl. Ve skutečnosti není pirátem silnic, řídí lépe než já a vcelku rozumně dodržuje předpisy. Ale vyslechl jsem pozorně jeho příhodu.

Byl s kamarádkou na nějakém hradě a tam na parkovišti už odjíždí, když na něj gestikuluje nějaká paní. Prý mu odpadává poznávací značka. Podíval se na to, a banální příhoda. Nějaký umělec zřejmě pojížděl po parkovišti, drcnul do našeho komoně a poškodil rámeček, ve kterém visí přední poznávací značka. Synek se chvíli pokoušel s tím něco udělat, ale v autě nebylo ani lepidlo ani potřebně veliký šroubovák. Uvědomil si, že domů to má dvacet kilometrů a hodil mrzutě značku do kufru.

Pár kilometrů před Prahou ho chytla policejní hlídka. Ptala se, kde má přední značku. Ukázal jim poškození auta, odpadlou značku a oni se zatvářili chápavě. Ale řekli, že řešení této věci není v jejich kompetenci. A sepsali výstižný zápis.

O nějaký měsíc později vysvětloval syn své provinění na magistrátu. I tam byli slušní a tvářili se chápavě. Řekli mu, že mu vyměří nejnižší možný trest. Za týden mu přišla úřední obálka. Bylo tam k úhradě tisíc korun za proběhlé řízení, pět tisíc korun pokuty a šest měsíců zákazu řízení motorových vozidel. Syn se klepal vzteky a sypal ze sebe nesouvislá vyjádření. Dají se shrnout asi tak, že on přece byl v té věci poškozený, jemu nabourali auto, a teď mu za to ještě dají pokutu a seberou řidičák.

Věc se měla tak, že synek při ohledání právního stavu přehlédl novelu zákona, která v době jeho přestupku platila skoro tři týdny. A ta uzákonila jako nejnižší trest za jízdu bez řádně instalované poznávací značky pět tisíc plus půl roku bez řidičáku. Neznalost zákona neomlouvá, řekl jsem smutně, protože dřív to bylo za pár stovek. „K čemu takový zákon je?“ tázal se syn dramaticky. I vysvětlil jsem, že zlí motorkáři zakrývali značky svých silných strojů dámskými kalhotkami, a poté jezdili na bujných ořích nadměrnou rychlostí. Tak se to dalo do zákona natvrdo… Potomek polemizoval s tím, že on nečinil žádný přestupek s dámskými kalhotkami, nejel na žádné motorce a nepřekročil rychlost. A dále se neuctivě vyjádřil navrhovateli zákona, ba i o samotných zákonodárcích.

Večer se u nás zastavil kolega advokát. Zběžně prohlédl rozhodnutí, nalistoval zákon a povídá, že syn se k přečinu přiznal. Věděl, že nemá správně umístěnou značku, a přesto jel. Přiznal a dokonal úmysl jet s vozidlem neodpovídajícím předepsanému standardu. Správní orgán přijal jeho vysvětlení a dal nejnižší možný trest. Rozporovat to nemá smysl.

Položil jsem tedy otázku, zdali se za takové situace lze pokutě vyhnout. Advokát se zapýřil a povídá, že je to jednoduché. Ovšem nemorální. Stačí policistům tvrdit, že před jízdou značka byla na svém místě, a zřejmě odpadla za jízdy. Potom už není přiznán úmysl porušit zákon, taková věc se může přihodit každému, že… A pak už stačí zavolat odtahové vozidlo, které vůz dopraví do potřebného místa…

Takže mám lhát, uzavřel rozbor syn. Kdepak, povídá advokát, lhát se nemá. Jistě tě nyní tvá pravda hřeje. Můžeš si říkat šťastně s Josefem Švejkem: „To jsem byl zase dneska poctivej!“

Co myslíte? Je lepší být poctivý nebo lhát?


PS. Pár poznámek k proběhlé diskusi:
Nikdy jsem nebyl a nejsem poslancem, takže jsem citovaný zákon nenavrhl ani nepodpořil.
Zákon si vyžádal rozhořčený lid a novináři, kteří kritizovali motorkáře a automobilisty bez značek.
Lid požadoval zákon přísný, bez pardonu.
Zákon byl schválen za nynější vlády, v létě 2007.
Pro zákon hlasovali ve shodě poslanci všech stran.
Noviny zákon po schválení náramně chválily.
Zákon posuzovali právníci, konkrétně legislativci dopravy, všech dalších resortů a parlamentu.
Uvědomujete si, že když vám někdo ukradne v Ostravě značku, musíte se teď nechat zpátky do Prahy odtáhnout? Nebo si tam dojet pro novou značku...