Pan Bíba (Bíbacom) o mne projevil obavy. Zdá se mu, že jsem příliš poplatný své politické ohlávce a zapomínám na své ekonomické řemeslo. Popírám prý obecné ekonomické zákony za prebendy od svých stranických papalášů. K tomu pan Bíba došel pod odborněji laděným textem o politice ČNB. Možná by nebylo od věci, kdybych panu Bíbovi popsal, jak právě tento text vznikl.

ČNB provedla významnou změnu své politiky. Změnila úrokové sazby a zavedla prognózování měnového kursu. Co se pak čeká? Reakce ekonomických pracovišť včetně ekonomických mluvčích klíčových politických stran. V reakci nejde primárně o konflikt. Jde o vyjádření taktní podpory či rezervovanosti.

V daném případě šlo o můj souhlas se snížením sazeb doprovázený zopakováním obecně sdíleného přesvědčení, že k překonání úvěrového napětí tento krok nepovede. To je dáno nastupující recesí. Dále bylo zmíněno úskalí prognózování kursu. ČNB špatnou prognózou může ohrozit svou důvěryhodnost a případně i maličko prohloubit větší měnové výkyvy. Smířlivě je konstatováno, že nebezpečí není nijak fatální. Text by mohl napsat ekonom zprava i zleva, není na něm vůbec nic politického.

Sepsaný článek obdržel vyšší úředník z ČNB s prosbou o přehlédnutí. Ten úředník je renomovaným pravicovým ekonomem. Konzultujeme spolu poměrně často, přestože se názorově silně lišíme. Smyslem je nedělat zbytečné chyby a spory. Ve vedení ČNB je tradičně řada univerzitních kolegů, pojí nás společná odpovědnost a snad i kousek osobního přátelství. Kolega měl drobnou připomínku, kterou jsem maličko zohlednil. A všiml si nenápadného štulce, který ČNB dostala za svůj brblavý postoj vůči euru.

Druhým konzultantem textu byl talentovaný posluchač. Opravil mi také nějakou drobnost, a pak jsem článek odeslal. Jenže v novinách někam zapadl, a po týdnu už ztratil aktuálnost. To se občas stane. Bylo mi to líto, tak jsem ho pověsil na blog.

Nezdá se mi, pane Bíbo, že bych popřel odbornost. Ale když se po mně skutečně vyžadovalo významné popření odbornosti po linii Šlouf – Grégr – Zeman – Klaus, podal jsem prostě demisi. Vrátil jsem se v roce 2001 na fakultu a bral jsem sedmkrát méně. Nemám problém to v případě nutnosti zopakovat.

Na závěr bych chtěl bez ironie poděkovat panu Bíbovi za starost o mne. Budu se snažit, aby se za mne nemusel moc stydět. A budu se těšit na jeho další připomínky.