Blogy jako knížečka
Kolegové mi chtěli udělat radost. A tak připravili k letošním volbám výběr z mých loňských blogů zde na Aktuálně. Prý to o mně něco prozrazuje, v dobrém i špatném. Napsal jsem k té knížečce s třicítkou blogů předmluvu. Protože v ní mluvím i o Vás, dávám Vám ji k přečtení.
Předkládané texty spojuje jedna věc. Všechny vyšly na blogu Aktuálně.cz v roce 2008. Některé vyšly předtím i jinde, ale přesto jsem je pak zařadil na blog. Důvodem bylo to, že pod blogy Aktuálně se schází intelektuální diskuse, která nemá na českém internetu obdoby. Zajímám se o to, co tu k textu řeknou známé nicky. Zajímá mne chápání problému ze strany voličské pravice i levice. Zajímají mne názory lidí, které jsem sice nikdy neviděl, ale jsou mi blízcí. Ačkoli se mnou často bytostně nesouhlasí. Myslím si, že spolu nemusíme souhlasit. Ale měli bychom se pokusit si rozumět.
Ty blogy píši od konce března 2007. Staly se mou radostí a možná i neřestí. Místo nich jsem mohl nadělat spoustu práce. Ale pokud si tu povídám s lidmi a čtu, co vlastně chtějí nebo nechtějí, stávám se snad i trochu lepším ekonomem a politikem. Pracuji pak lépe! Ale možná si to jen namlouvám. Mám totiž ty blogy rád.
Musím určitě moc poděkovat. Především skromnému editorovi, panu Liboru Stejskalovi, který svou taktní ale vytrvalou aktivitou vytvořil nejlepší diskusní klima. Kolegům blogerům, kteří umí být provokativní, informují, zlobí, vrčí, ale taky pohladí a konejší. Tiše s nimi soutěžím a často prohrávám. Nevadí mi to. Tvoříme jednu rodinu.
Děkuji čtenářům blogů. Těm přátelským i těm, kdo mne pravidelně tahají za uši. Určitě si to zasloužím.
Blogy jsou často intimní zpovědí autora. Vypovídají o jeho postojích i náladách. O jeho kvalifikaci, kultuře i pózách. O tom, jaký je a jaký by chtěl být. Může to být pro čtenáře zajímavé. Politik se stále uchází o vaše hlasy.
Autor umí jíst příborem, byl místopředsedou vlády, je stínovým ministrem školství a kandiduje do Evropského parlamentu. Seznámení s jeho názory vám může pomoci se rozhodnout. Můžete mu dát svůj hlas. Anebo ho hodit někomu lepšímu.
Na shledanou na blogu Aktuálně.cz
Předkládané texty spojuje jedna věc. Všechny vyšly na blogu Aktuálně.cz v roce 2008. Některé vyšly předtím i jinde, ale přesto jsem je pak zařadil na blog. Důvodem bylo to, že pod blogy Aktuálně se schází intelektuální diskuse, která nemá na českém internetu obdoby. Zajímám se o to, co tu k textu řeknou známé nicky. Zajímá mne chápání problému ze strany voličské pravice i levice. Zajímají mne názory lidí, které jsem sice nikdy neviděl, ale jsou mi blízcí. Ačkoli se mnou často bytostně nesouhlasí. Myslím si, že spolu nemusíme souhlasit. Ale měli bychom se pokusit si rozumět.
Ty blogy píši od konce března 2007. Staly se mou radostí a možná i neřestí. Místo nich jsem mohl nadělat spoustu práce. Ale pokud si tu povídám s lidmi a čtu, co vlastně chtějí nebo nechtějí, stávám se snad i trochu lepším ekonomem a politikem. Pracuji pak lépe! Ale možná si to jen namlouvám. Mám totiž ty blogy rád.
Musím určitě moc poděkovat. Především skromnému editorovi, panu Liboru Stejskalovi, který svou taktní ale vytrvalou aktivitou vytvořil nejlepší diskusní klima. Kolegům blogerům, kteří umí být provokativní, informují, zlobí, vrčí, ale taky pohladí a konejší. Tiše s nimi soutěžím a často prohrávám. Nevadí mi to. Tvoříme jednu rodinu.
Děkuji čtenářům blogů. Těm přátelským i těm, kdo mne pravidelně tahají za uši. Určitě si to zasloužím.
Blogy jsou často intimní zpovědí autora. Vypovídají o jeho postojích i náladách. O jeho kvalifikaci, kultuře i pózách. O tom, jaký je a jaký by chtěl být. Může to být pro čtenáře zajímavé. Politik se stále uchází o vaše hlasy.
Autor umí jíst příborem, byl místopředsedou vlády, je stínovým ministrem školství a kandiduje do Evropského parlamentu. Seznámení s jeho názory vám může pomoci se rozhodnout. Můžete mu dát svůj hlas. Anebo ho hodit někomu lepšímu.
Na shledanou na blogu Aktuálně.cz