Pozvání na pohár smíření zmínil pan Stejskal na svém blogu moc pěkně. Fotky pana Hradílka byly taky fajn. Žižkovská restaurace Jadran má určitě mé sympatie. Jen se to naše setkání na vaječnou usmířenou konalo možná až moc brzy.

Šlapu si to k restaurantu, když mne mladý muž upozornil, že jdu správně. To byl pan Mihalco. Uvnitř už způsobně hačali pánové Stejskal, Kukal a Hořejší. Paní Vendlová se na mne usmála. Pili jsme místo piva slušné červené víno, jižně silný makedonský Vranac.

Původně jsem si myslel, že tam budu hlavně poslouchat. Ale dlouho jsem to, naneštěstí, nevydržel. Po pár deci všechna má cudná předsevzetí padla. Začal jsem na nějaké ty trochu dobromyslné a později snad i vášnivější štulce odpovídat a atmosféra trochu zhoustla. Jako by mne natáhli na péro, vrátil jsem se, blbec, do volební kampaně a vysvětloval jsem, argumentoval a chvílemi určitě plácal hrozné ptákoviny.

Když nás opustili pánové Kukal a Hořejší, má obrana ještě zintenzívněla. Nefackovali jsme se, to ne, byli jsme nonšalantní, ba blazeovaní. Ale intelektuálně jsme se mydlili hlava nehlava. S přibývajícím obsahem alkoholu v našich žilách ovšem pozvolně tak nějak vyprchával intelektuální obsah. Pan Stejskal jako editor diskuse trefně přiložil polínko tu na té, tu na oné straně. Netratil glanc.

No, nic jsme si vlastně nevysvětlili. Všichni jsme se ještě víc utvrdili v své pravdě. Nedali jsme si ale přes hubu a Ivanovi Gabalovi jsem neroztloukl o kebuli žádná vejce. Ivan ovšem vykouřil Václava Hořejšího svou strašlivou tabákovou dýmovnicí. Pravicové názory v tomto ohledu určitě slavně zvítězily.

Když mi můj šermířský druh Gabal nakonec zasadil bolestivou ránu odhadem dvanáctiprocentní volební prohry mých barev s modrou chasou, vzchopil jsem se a vzpomněl na své furiantské sedlácké předky. A vmetl jsem mu do tváře, že v takovém případě mu věnuji kartón šampusu. A protože sociolog Ivan opakoval svou zlověstnou věštbu znovu, řekl jsem, že v tom případě dostane exkluzivní kartón šampaňského Moët & Chandon. A na další útok jsem reagoval ripostou (šermířský protiútok), že to nedostane při dvanáctiprocentním odstupu ale už při jakémkoli dvouciferném. Scéna jak ze Stroupežnického…

Nebyla to regulérní sázka, byl to můj slib. Neprojel jsem ho nakonec vcelku těsně. Jak napsal jeden z čtenářů, bylo to takové ušmudlané vítězství. Jak říkal jeden kšeftsman: Prodělek je taky kšeft. Ale není vám z něj až taková radost…

Jednu láhev Moët & Chandon máte u mne. Stylově vezmu kyselejší. Brut Impérial?