Nedávno jsem si tu dělal bžundu z pana Edvarda Kožušníka. Chytil jsem se toho, že na Aktuálně a v Senátním kabaretu blokolega navrhuje zrovna před volbami, v nichž kandiduje, zrušit televizní poplatky. Srovnal jsem jeho snahu s tím, že když jeho partaj tak vehementně brání zdravotnické poplatky, tak rušení televizních daní by pro tu pravicovou tlupu mělo snad být tabu. Zdravotnické i televizní poplatky mají ostatně podobný finanční výnos. A tak jsem s gustem rozchechtaně naznačil, že asi není jen ten levicový populismus…

Je zajímavé, jak málo lidí už pochopí i tu prvoplánovou srandu. Několik čtenářů nesouhlasně zabrblalo. Pan Štěpánek o mně dokonce napsal na Neviditelném psu článek, jaké je to srovnávání televizních a zdravotních poplatků hloupost. Napadlo mne, zdali se v Americe taky někdy našel trouba, který napsal vážnou uraženou odpověď na politickou satiru Arta Buchwalda. Asi jo, v Americe mají všechno.

Věcně má kolega Kožušník pravdu. Vybírání televizních poplatků je pitomost. Je to neefektivní a stojí to moc peněz. Platí to jen slušní lidé. Neslušní lidé to neplatí a neumíme je k tomu přinutit. Televizní poplatek je proto daň ze slušnosti. Určitě bychom neměli zdaňovat slušnost, už proto, že jí moc nemáme (sebekritika). Placení za televizi by se opravdu mělo přifařit k nějaké jiné dani a zlomeček jejího výnosu by měl být určen na veřejnoprávní média.

Jedinou kritickou připomínku, kterou mám, je to, že výnos televizních poplatků představuje pár miliard. Pár miliard, které v rozpočtu budou chybět. Tuhle maličkost nevyčítám jen Kožušníkovi. Stejnou připomínku jsem nedávno vznesl ke kolegovi Škromachovi. Jeho sociální vize byla fakt pěkná, ale já namítl, že v krizi na ni prostě nebude. Škromach svůj sociální program proto předělává. Co Kožušník?