Rozhodnutí ústavního soudu o zrušení předčasných voleb se mi vůbec nemusí líbit, nemusím sdílet jeho argumenty a mohu se zaštítit opačnými názory slovutných právních vědců nebo i disentu v samotných řadách samotného ústavního soudu. Ale určitě musím to rozhodnutí respektovat.

Mohu dojemně plakat nad tím, co následně ono rozhodnutí v podmínkách naší politiky a hospodářství způsobí: Hledat další dohodu mezi politiky, kteří se nedokázali dohodnout, bez nového rozdání karet je určitě buď sisyfovské, nebo donkichotské… Neumím samozřejmě jásat nad rozpočtovým provizóriem, které je nyní na spadnutí. Neumím ani přesvědčivě odpovědět, zdali rozhodnutí soudu chrání či nechrání demokratická práva občanů.

Ale na celé věci je přece jen cosi maličko optimistického. Díky rozhodnutí ústavního soudu budeme nyní platit za demokracii. Ta špatná zpráva je, že demokracie něco stojí. Je ovšem určitě mnohem lepší platit za demokracii než za její alternativu…

Bez ohledu na to, zda se nám rozhodnutí ústavního soudu líbí nebo nelíbí, bez ohledu na všechny sebekrásnější protiargumenty, nezbývá než sklapnout kufry. V hospodě má konečné slovo hostinský a v demokracii ústavní soud. Nenechme se mýlit momentálním rozladěním: Je to tak dobře.