Dostal jsem zajímavou otázku od evropského vydavatelství, co dělat, až Irové v referendu odmítnou lisabonskou smlouvu...

Po irském odmítnutí lisabonské smlouvy bych zaprvé navrhoval slavnostní provedení Mozartova Requiem ve štrasburském Hemicyklu Evropského parlamentu. Zvážil bych zadruhé výměnu současné hymny EU (Ódy na radost) za Chopinův Marche Funèbre.

Poté bych doporučil předsedovi Komise urychlené jednání s Radou, ve smyslu zabránění tendencí k dvourychlostní Evropě, tedy užšího integrovanějšího jádra a zbytku. Zárodky dvourychlostního modelu ostatně vidíme v Eurozóně a Schengenu... Obava ze silné kontinentální Evropy v ose Francie, Německo, Španělsko, Itálie, Skandinávie, Benelux atd. vůči méně integrovaným Británii, Irsku, střední a jihovýchodní Evropě je nebezpečím rozvoje ekonomiky a budování Evropy jako stabilního kontinentu a silného hráče v otázkách světové bezpečnosti. Základním úkolem je proto potom udržení jednoty EU a nastínění jednání o novém rámci nahrazujícím v dlouhodobém výhledu Nice resp. Lisabon.

PS. Chcete být druholigovými Evropany?