Na evropské kandidatuře Vladimíra Špidly vadilo zejména to, že byl kandidátem ČSSD. Sociální demokracie zde prostě nesmí získat ani náznak zlepšení svého postavení. ODS raději obětuje nejen své kandidáty, ale klidně i národní zájmy, aby se evropským komisařem nestal nikdo z ČSSD. Proto Mirek Topolánek atakoval předsedu vlády, že by v zájmu „slušnosti“ měla nominovat komisaře ODS. Jeho kandidát Vondra byl ve skutečnosti jen návnadou, ujmout se měli další v pořadí.

Mirek Topolánek přehlédl skutečnost, že kandidáti ODS jsou v současnosti tím nejméně vítaným zbožím v Bruselu. Všichni vědí, jaké brikule natropil Evropě Topolánkův prezident Klaus, všichni vědí, že polovina senátorů ODS podala sérii dětinských žalob, které měly za cíl jediné, alespoň zdržovat podpis lisabonské smlouvy. Všichni si také v Evropských institucích dobře pamatují, že sám Topolánek označoval ústavu za shit. Nyní, když Ústavní soud opakovaně naplácal hýždě senátorům koalice ODS a KSČM, je Topolánek ten opravdu poslední, kdo by měl do evropských záležitostí mluvit a úplně poslední, kdo by se zde směl ohánět slušností.

Kandidát ODS, ať má nebo nemá legitimaci, nebude mít ani zázemí žádného z velkých uskupení Evropského parlamentu. Komise se bude opírat o podporu dvou skupin, jednak Sociálních demokratů (včetně ČSSD) a evropských lidovců. To druhé uskupení ale ODS letos opustila, takže není schopna pro svého kandidáta získat přímou podporu. Naopak parlament chce při vyjednávání několik jmen vetovat, Klausův nebo Topolánkův kandidát by byl nepochybně jedním z prvních v pořadí nemilosti. Bez podpory politických uskupení by byl věčným kůlem v plotě a otloukánkem i nestranický kandidát.

Od kandidáta se požaduje zkušenost a politická autorita. Měl by přispět k politické vyváženosti Komise. Tam v porovnání s parlamentní podporou, kde lidovci kontrolují asi třicet pět procent hlasů a socialisté pětadvacet, prostě několik nominantů levice chybí. Kandidát ODS by rovnováhu Komise ohrožoval, Špidla ji naopak vyvažuje. Špidla měl vysokou šanci být místopředsedou komise, protože mezi představiteli Komise by měl být i reprezentant nových zemí, po Klausově eskapádě a vládních průtazích s nominací komisaře si však už nelze představit, že by mohl být akceptován Čech.

Vladimír Špidla si získal jako evropský komisař značný respekt, který neplyne jen z toho, že v minulosti byl předsedou strany, která vyhrála volby a byl poté předsedou vlády. Spravoval dobře sociální portfolio, které socialisté i křesťanští sociálové pokládají za prestižní. Je autorem protikrizového globalizačního fondu. Byl komisařem s jednou z největších úspěšností předkládaných materiálů. Patřil do jádra Komise, které předjednávalo zásadní agendu. Uspěl.

Předseda Komise J. M. Barroso diplomaticky opakovaně naznačil českým politikům včetně úřadujícího premiéra, že nominace Vladimíra Špidly by pro něj byla optimální zprávou. Není proto jasné, na co měsíc čekáme. Je nyní na vládě, zdali vyslyší hlas rozumu a zájmy země nebo zdali sklidíme další ostudu a oslabení pozice. Z ostudy už máme v Bruselu dlouhý kabát.

Mimochodem, i populista Berlusconi jmenuje do Komise svého těžkého politického odpůrce. Massimo D'Alema má totiž šanci být místopředsedou Komise (a vysokým představitelem), na což nikdo z Berlusconiho strany nemá. Tato funkce je vyhrazena levicovému kandidátovi. Mít tuto pozici je národním zájmem Itálie. Italská politika bývá symbolem korupce, lokálních zájmů a neschopnosti se dohodnout. Dnes nás však vysoce morálně převyšuje.