Já VUML nemám a nikdy jsem se tohoto kursu neúčastnil. Ale žádná zásluha to není. Protože v poslední době kolem této instituce planou vášně, bylo by možná vhodné zájemcům připomenout, co to vlastně bylo. Koho to nezajímá, nechť tento blog raději zavře.

Před rokem 89 zde byl jiný svět. Evropu mezi spojence rozdělila Stalinova a Rooseveltova tužka. Žádná země se tomuto osudu neuměla vzepřít. Země ruského bloku byly založeny na vedoucí úloze jedné strany, která sklízela někdy menší a jindy větší popularitu. Aktivní odpor vůči režimu byl spíše výjimečný. Českou Chartu 77 podepsalo za dvanáct let osmnáct set statečných lidí, z nichž velká část byla bývalými členy KSČ. Aktivní nepřátele si režimy zpočátku vymýšlely i samy, to aby měly proti komu bojovat a na koho svádět své četné neúspěchy.

Systém vyžadoval určitou loajalitu. Ovšem úměrnou postavení. V dělnické profesi bylo možno poslat leckoho z šéfů (i politruků) mezi hýždě určitě snadněji než dnes. Nebylo to v osmdesátých letech spojeno s materiální újmou, protože v mnohých dělnických profesích se tehdy vydělávalo daleko více než v intelektuálních postech. A dělníků byl nedostatek. Inkousti to měli těžší. Kdo chtěl mít kvalifikovanou práci (za méně peněz), lepší školu, jezdit do zahraničí, musel projevovat více loajality.

Protože pravidla nebyla přesně určena, měl každý taky trochu strach. A tak chodil v májovém průvodu, aby Mařenu vzali učit se na dámskou krejčovou. Asi jako dnes „upřímně“ blahopřejete panu náměstkovi k narozeninám, i když je to blbec. Spoustu věcí ale lidi dělali dobrovolně, věřili prostě tomu, že práce s dětmi nebo ve sportu či poznání je užitečná. Věřili většinou taky tomu, že systém nemohou změnit, avšak mohou si ho vylepšit do přijatelné podoby. To už vyžadovalo i vlastní aktivitu.

Součástí mocenského pořádku byla účast v systému různých politických školení. Školilo ROH, SSM, SČSP, školili sportovci, hasiči i potápěči. Zpravidla ta školení nebyla povinná. Byla dobrovolná. Ale ujal se pro takové akce trefný název dobrovolně povinné.

Nejvíc školení měla KSČ a ostatní strany národní fronty. Školení měla svou hierarchii jako vstupní, základní, střední atd. Na vrcholu pyramidy byla Večerní univerzita marxismu-leninismu (VUML). To byl roční kurs, kde po práci dřepěli kandidáti na nějaké funkce a poslouchali podle rozdílné kvality lektorů bláboly či věcné výklady. Osnovy byly podobné jako pro vysokoškoláky a dlouho se užívaly i stejné učebnice. Pro politické „profíky“ pak byla tenkrát ještě Vysoká škola politická, ale to už byla“normální“ pětiletá vysoká škola typu dnešního CEVRO. Ta udělovala titul RSDr., kterému se posměšně říkalo Rozhodnutím Strany Doktor.

VUML a některé další kursy stranického vzdělávání „museli“ navštěvovat i nestraníci. Souhlas při jmenování do vyšších funkcí byl automaticky podmíněn účastí na příslušném typu vzdělávání. Byli šéfové, kteří dokázali své podřízené této účasti zprostit, zpravidla ale příslibem absolvování později… U jiných umožnila obejít VUML jen tlačenka z vyšších míst. Dalším pomohla k funkci náhoda, že nebyl zrovna jiný kandidát. VUML nemuseli mít členové jiných stran, tehdejší náměstek Kalousek měl tedy příslušné lidovecké školení.

Obecně byl VUML požadován po ředitelích podniků, institucí, náměstcích a jejich připravovaných rezervách, lidech připravovaných na práci v zahraničí, vysokoškolských profesorech a doktorech věd atd. Později to klesalo stále níže. Zařazování bylo leckde nevybíravé, okresy či větší podniky musely plnit normu a za každého protekčního „vyklouze“ musel pak nastoupit někdo jiný. Kdo se mohl nejméně bránit. Jednou to byl učitel, který čekal na byt, jindy vedoucí konstrukce nebo někdo v průšvihu. Dá se říci, že se to považovalo za nepříjemnost, které se nešlo vyhnout. Existovali ovšem i kariéristé, kteří se VUMLu dožadovali. Často chtěli dohnat odbornou nedostatečnost Léninem… Bylo zábavné sledovat, jak rychle se někteří z nich později stali konzervativci.

Stačilo se ovšem rozhodnout, že nechcete dělat kariéru a měli jste pokoj. Nebýt ve straně a odmítnout VUML i jako nestraník? Chcete po pětadvacetileté dřině opravdu nebýt přednostou vaší kliniky, kde jste odborně nejlepší, nechcete být se svými fantastickými publikacemi profesorem matematiky, doktorem věd… Nepojedete na kongres? Vzdáte vydání knihy? Ohrozíte budoucnost dítěte? Je možné nespolupracovat s režimem, ve kterém jste se narodili, chodíte do školy, pracujete a ze kterého nemůžete nijak snadno odejít?

Neznám nikoho, kdo by si dnes psal VUML, funkce a školení v SSM, ROH a SČSP do profesionálního životopisu. Kdo by si to měl psát. Doby, kdy jsme si museli psát, zdali jsme dělnického původu, a jak moc rádi máme rudou řepu, jsou pryč. Já si toho hluboce vážím. Udivují mne proto lidé, kteří to znovu chtějí zavést…