Topolánek a Bém-Pyrrhovo vítězství
To, že by ODS pomohlo odvolání Mirka Topolánka, mne napadlo poprvé v prosinci 2005. Drtivý dvacetiprocentní náskok ODS se po nástupu Jiřího Paroubka scvrkl na pár procent a z jasně vyhraných voleb se stala detektivka. Hlavní slabinou ODS byl Topolánek, který nebyl schopen diváka přesvědčit, že právě on je ten správný a kvalifikovaný vůdce pravicových šiků.
Nenapsal jsem za ta léta o šéfovi české pravice nic pěkného a bušil jsem do něj hlava nehlava. On nám ostatně taky nic nedaroval. Teď leží Topolánek na márách a bylo by krapet nevkusné tančit na jeho hrobě. Topol s kudlou v zádech, na kterého spolustraníci pokřikují, aby už konečně chcípnul, vzbuzuje spíš soucit. Titíž lidé, kteří mu léta oddaně olizovali zadnici, teď do něho manifestačně kopou. Lidé, kteří s jeho jménem profitovali, na něj najednou nemají čas.
Topol je teď bez přátel, bez peněz a bez budoucnosti. Je přítěží, kterou nikdo nechce. Jeho „povinností“ je jen zmizet a už se nikdy neukazovat. Možná proto se drží zoufale funkce, kterou mu nemohou sebrat bez usnesení kongresu. Snad si myslí, že své odstoupení může za něco zobchodovat. Může dostat jen nějaké drobné. A pár slibů, které už nikdo nebude brát vážně.
Co se stalo, že v ODS vyhřezla najednou taková vzpoura? Topolánek skutečně urazil oblíbeného předsedu vlády, svého kamaráda ministra, hloupě mluvil o církvi a voličích svého oponenta. Výroky ovšem unikly nelegálním užitím (krádeží) interního materiálu a popravdě řečeno, Topolánek proslovil za svou politickou dráhu řadu třaskavějších vět. Je jasné, že za svá nynější slova si vysloužil nářez politických soupeřů ve volební kampani. Ale jeho odvolání nastalo ve chvíli, kdy i korektní političtí komentátoři už uklidňovali veřejnost, že Topolovy výroky jsou sice hloupé a nešťastné, ale nikoli adresně antisemitské a homofóbní.
Důvod odstřelení Mirka Topolánka naznačilo nakonec Aktuálně a v rozhovoru s Právem bezděčně i on sám. Topolánkovci totiž identifikovali jako hlavní kouli na noze ODS pražskou kliku Pavla Béma (Jančíka) a chtěli se pokusit ho odvolat. Likvidace pražského primátora, jehož Opencard se stal celostátním symbolem korupce, měla být hlavním trhákem závěru voleb, ke kterému má prý Ivan Langer připraveno i nějaké to kompro na vybrané socanské hejtmany.
V zápletce, která nastala kolem bezvýznamného časopisu pro čtyřprocentní, ovšem Pavel Bém tasil dříve a picnul svého soka nekompromisně do hlavy. Snadná trefa. Spojence našel v Přemyslu Sobotkovi, který v sobě živí hradní ambice, a potřebuje se právě nějak distancovat od zbabraných voleb. Také tisk fungoval ve své nepřesnosti a posouvání významů dokonale proti Topolánkovi. Korektní komentáře masový čtenář samozřejmě nečte. Připsání kritického výroku Bohuslava Sobotky jmenovci Přemyslovi bylo nechtěné, ale ďábelské, stejně jako Přemyslovo proklatě pozdní dementi.
Pistolník Bém tedy zůstává. Křeslo v poslanecké sněmovně má zaručeno. Přemysl Sobotka má hlasy pro prezidentskou volbu. Nečas má Topolánkovu lídrovskou židli, kterou přes Klausovu podporu projel před osmi lety. Vodrážka z Horní Dolní bude nouzově velet ODS. Jediné použitelné volební heslo, které zbylo, je, že Paroubek je fuj. Zdá se, že ho teď uslyšíme často.
Nenapsal jsem za ta léta o šéfovi české pravice nic pěkného a bušil jsem do něj hlava nehlava. On nám ostatně taky nic nedaroval. Teď leží Topolánek na márách a bylo by krapet nevkusné tančit na jeho hrobě. Topol s kudlou v zádech, na kterého spolustraníci pokřikují, aby už konečně chcípnul, vzbuzuje spíš soucit. Titíž lidé, kteří mu léta oddaně olizovali zadnici, teď do něho manifestačně kopou. Lidé, kteří s jeho jménem profitovali, na něj najednou nemají čas.
Topol je teď bez přátel, bez peněz a bez budoucnosti. Je přítěží, kterou nikdo nechce. Jeho „povinností“ je jen zmizet a už se nikdy neukazovat. Možná proto se drží zoufale funkce, kterou mu nemohou sebrat bez usnesení kongresu. Snad si myslí, že své odstoupení může za něco zobchodovat. Může dostat jen nějaké drobné. A pár slibů, které už nikdo nebude brát vážně.
Co se stalo, že v ODS vyhřezla najednou taková vzpoura? Topolánek skutečně urazil oblíbeného předsedu vlády, svého kamaráda ministra, hloupě mluvil o církvi a voličích svého oponenta. Výroky ovšem unikly nelegálním užitím (krádeží) interního materiálu a popravdě řečeno, Topolánek proslovil za svou politickou dráhu řadu třaskavějších vět. Je jasné, že za svá nynější slova si vysloužil nářez politických soupeřů ve volební kampani. Ale jeho odvolání nastalo ve chvíli, kdy i korektní političtí komentátoři už uklidňovali veřejnost, že Topolovy výroky jsou sice hloupé a nešťastné, ale nikoli adresně antisemitské a homofóbní.
Důvod odstřelení Mirka Topolánka naznačilo nakonec Aktuálně a v rozhovoru s Právem bezděčně i on sám. Topolánkovci totiž identifikovali jako hlavní kouli na noze ODS pražskou kliku Pavla Béma (Jančíka) a chtěli se pokusit ho odvolat. Likvidace pražského primátora, jehož Opencard se stal celostátním symbolem korupce, měla být hlavním trhákem závěru voleb, ke kterému má prý Ivan Langer připraveno i nějaké to kompro na vybrané socanské hejtmany.
V zápletce, která nastala kolem bezvýznamného časopisu pro čtyřprocentní, ovšem Pavel Bém tasil dříve a picnul svého soka nekompromisně do hlavy. Snadná trefa. Spojence našel v Přemyslu Sobotkovi, který v sobě živí hradní ambice, a potřebuje se právě nějak distancovat od zbabraných voleb. Také tisk fungoval ve své nepřesnosti a posouvání významů dokonale proti Topolánkovi. Korektní komentáře masový čtenář samozřejmě nečte. Připsání kritického výroku Bohuslava Sobotky jmenovci Přemyslovi bylo nechtěné, ale ďábelské, stejně jako Přemyslovo proklatě pozdní dementi.
Pistolník Bém tedy zůstává. Křeslo v poslanecké sněmovně má zaručeno. Přemysl Sobotka má hlasy pro prezidentskou volbu. Nečas má Topolánkovu lídrovskou židli, kterou přes Klausovu podporu projel před osmi lety. Vodrážka z Horní Dolní bude nouzově velet ODS. Jediné použitelné volební heslo, které zbylo, je, že Paroubek je fuj. Zdá se, že ho teď uslyšíme často.