Nářek nad volební kampaní jest pravidelnou kulisou volebních rumrajchů. Pohoršit se nad intelektuální a morální úrovní pokleslého politického okopávání patří k bontónu. Budiž, i já jsem znaven touto etapou volebního śťouchání, pošťuchování, šťourání, štípání, štětění a dalšími produkcemi, jimiž politické strany staví na odiv svou pevnou rozhodnost, neotřesitelnou morálku a sálavý intelekt.

Faktem je, že pamatuji volební kampaně milé, přátelské a jemné. S četnými a velmi podrobnými diskusemi o volebních programech. Devadesát devět celých devadesát sedm setin procenta mých uvědomělých spoluobčanů tenkrát radostně volilo kandidáty Národní fronty. I já jsem tak volil, ale nemohu říct, že bych byl na to zas obzvláště hrd. Nelíbilo se nám to, vyzvonili jsme si klíči změnu, a teď přece máme, co jsme chtěli.

Jo vono se nám to zase nelíbí? Že je to nepořádek a upadlá kultůra? Pokud jde o slušnost opravdické volební kampaně, tak ta je vždy více nebo méně neslušná. Strýc sprosťák rád citoval poválečná hesla, která zhusta psali straničtí aktivisté po nárožích. Třebas „Volte hýždě, volte listy, jen nevolte komunisty,“ či „Volte hýždě, volte krávy, jen nevolte klerikály,“ nebo „Volte řitě, volte stehna, jen nevolte číslo jedna.“ Tedy nebyly tam hýždě a řitě, bylo to poněkud jadrnější.

Za Rakouska a ve dvacátých letech zabírala označení protivníků jako bezbožných liberálů, neznabohů, sprosťáků, švindlířů, handlířů. Obvinění politického soupeře z lhaní a zlodějny lze doložit už na dochovaných nápisech z antických Pompejí. Přímé uplácení voličů s rozdáváním třeba potravin zažila první republika. Pováleční osídlenci pohraničí dostali glejt na své zábory ledva před volbami. Aby věděli, komu za to vděčí. Úspěšný model opakoval Václav Klaus s datem zahájení kupónové privatizace (voleb).

Pokud vám kampaň připadá pitomá, je to známkou, že tahle její součást není určena zrovna vám. Srovnáte-li ovšem volební hesla s titulky nejčtenějších novin, zjistíte, že intelektuální úroveň sdělení je zhruba stejná. Všem stranám i novinám radí nějací odborníci. Radí jim to, co zabírá. Nemá smysl vymýšlet texty bigboardů pro profesory Hořejšího, Pačese a Wichterleho. Ti se o svých volebních preferencích rozhodují trochu jinak.

Lidem prý „vadí“ negativní kampaň. V novinách ale lidé nečtou nic jiného, než to, co má negativní titulek. Novináři denně hledají negativní zprávy nebo alespoň možnost, jak dobré zprávy negativně prezentovat. Nebyly by jinak „zajímavé“. Odborník vám na vaši námitku, že nechcete negativní kampaň, řekne, že se vzdáte toho, co je nejúčinnější. Vlastně toho, co jediné funguje. Fungovalo to v USA, v Argentině, Británii, Francii, Izraeli, Rakousku. Fungovalo to Bushovi, Clintonovi, Obamovi, Blairovi, Cameronovi i Livniové. Proč by to nemělo fungovat v Bělé pod Bezdězem?

Volební kampaň je zkrátka taková, jací jsme my sami. Jací vycházíme v nejpodrobnějších sociologických analýzách. Chápu, že je to nepříjemné zjištění. Snad vás aspoň potěší, že nejsme o nic moc horší, než voliči většiny vyspělých demokracií. Těší mne ale, že kritické hlasy stále vyzývají, abychom byli lepší. Zdá se tedy, že jsme ještě úplně nezblbli.