Rozhovor s Ulanem Melisbekem, šéfredaktorem kyrgyzského zpravodajského portálu Gazeta.kg.

Minulý týden na jihu Kyrgyzstánu došlo k masovým nepokojům. Násilí mezi Kyrgyzy a Uzbeky si v někdejším středoasijském Švýcarsku vyžádalo oficiálně 208 obětí, samotná vláda však hovoří o tom, že mrtvých může být až desetkrát více. Počet uprchlíků z oblasti konfliktu překročil milion.

Se svými názory na to, proč ke konfliktu došlo a proč nezasáhly ostatní státy, se s autorem podělil šéfredaktor kyrgyzského zpravodajského portálu Gazeta.kg a opoziční aktivista proti režimu Askara Akajeva a Kurmanbeka Bakijeva Ulan Melisbek.

Ve sdělovacích prostředcích se objevují informace, že se situace na jihu Kyrgyzstánu normalizuje. Můžete říci, zda-li je to pravda, nebo jaké je ve skutečnosti situace na jihu a celkově u Vás v zemi?

Situace na jihu Kyrgyzstánu je stále velmi složitá. Zemřelo velké množství lidí, jejichž přesný počet se kvůli zmatku zejména v prvních dnech nepokojů nedá určit. Ze zpráv informačních agentur víme, že město je částečně zničeno, do základů je vypáleno mnoho domů, veřejných budov, státní majetek, obchody, trhy.

Život na jihu se doslova zastavil, což odráží bolest a beznaděj nejen stovek tisíc našich spoluobčanů, kterých se přímo dotkla tato tragedie, ale celý zbytku kyrgyzského národu a mezinárodní veřejnosti – těch, kdo sledoval tragické události v naší zemi.

Přesto, v podmínkách, kdy roste hrozba ztráty naší státnosti, by bylo neomluvitelné jen tak zoufale sedět a nic nedělat. Dočasná vláda dělá vše k stabilizaci situace. Vláda provedla personální reformu, zaměřenou na zapojení schopných lidí ze silových struktur, často i opozičního tábora, kteří zahájili aktivní činnost na jihu země – zamezení dalších masových nepokojů a také postupnému odhalení a zatčení organizátorů těch nedávných.

Konfiskuje se ohromné množství zbraní, přitom není vůbec jasné, jakým způsobem se dostalo mezi obyčejné lidi. Na ulicích jižních měst, ve kterých došlo k nepokojům, je obnoven pořádek. Postupně je omezován zákaz vycházení. Ti, kteří se dříve zabarikádovali doma, pomalu začínají vycházet ven, aby jim byla poskytnuta zdravotní pomoc a dostali humanitární pomoc.

Představitelé kyrgyzské vlády i samotní obyvatelé Oše a Džalalabadu od začátku nepokojů prohlašovali, že vše bylo předem naplánováno. Někdo obviňuje svrženého prezidenta Bakijeva, někdo zločinecké podsvětí, některá západní média tvrdí, že za vším může stát Moskva. Kdo podle Vás stojí za nedávnými tragickými událostmi?

Zřejmé je jedno. Události v Ošské a Džalalabadské oblasti nebyly spontánním etnickým konfliktem, jak jej z neznalosti místních specifik, mentality stovky let vedle sebe žijících Kyrgyzů a Uzbeků, vzájemně si nábožensky, jazykové a kulturních blízkých národů, označují různé strany, zejména ruská média.

Skutečně, krátce před tragickými událostmi na jihu se na internetu objevila nahrávka telefonního rozhovoru mezi příbuznými Kurmanbeka Bakijeva (nahrávku a její přepis naleznete zde). V rozhovoru mezi Maximem a Žanyšem, synem a bratrem svrženého prezidenta, zazněl pravděpodobný scénář organizace nepokojů prostřednictvím najatých žoldnéřů, kteří měli diskreditovat dočasnou vládu.

Revanšisté toužili dokázat bezmoc nové vlády, její neschopnost zamezit a bojovat s nepokoji v zemi. Navíc sám bývalý prezident Kurmanbek Bakijev dříve nejednou prohlásil, že se jen tak moci nevzdá a že ji bude bránit se zbraní v ruce. Proto jsou u nás mnozí přesvědčeni, že za nedávnými krvavými událostmi stojí právě Bakijevovi.

Na druhou stranu, jak jste sám zmínil, někteří kyrgyzští a zahraniční experti nevylučují možnost, že podtext ošských událostí není tak jednoduchý a banální jako pomsta a revanšismus rodiny Bakijevových.

Vzhledem k mnoha geopolitickým faktorům a rozsahu tragédie je zde přítomen střet zájmů stran s daleko většími organizačním potenciálem, než pouhý finanční zdroj svrženého rodinného režimu. Je možné, že telefonát mezi příbuznými bývalého prezidenta se někomu hodil a situaci využili ty strany, které mají stejný cíl jako prezidentova rodina – diskreditovat novou vládu, překazit blížící se ústavní referendum, zabránit definitivní legitimizaci dočasné vlády.

Tyto síly dali Bakyjevovým možnost organizovat nepokoje, možná dokonce pomohly řešit nějaké organizační problémy, ale neodhadly nebo to přehnaly s efektem, který plánovaly vyvolat u obyvatelstva a dočasné vlády.

V podmínkách tvrdého geopolitického soupeření různých stran ve středoasijském regionu nemohou být žádné interpretace vyloučeny.

Bohužel, Kyrgyzstán, směřující k referendu, jež ho má proměnit v zemi s parlamentní demokracií, jedinou mezi autoritativními a prezidentskými režimy na postsovětském prostoru, musí žít za podmínek, v níž scénáře, které dříve vypadaly jako neuvěřitelné konspirační teorie, jsou dnes tvrdou realitou.

K etnickým střetů na jihu země nedošlo v tomto roce bohužel poprvé. Je možné očekávat opakování násilností?

V každém multinacionálním státu mohou mezi příslušníky různých etnik vzniknout konflikty různého charakteru a úrovně, počínaje obyčejným nepochopením, konče vojenským konfliktem. Naštěstí v Kyrgyzstánu nikdy nedošlo k událostem podobným těm v zemích bývalé Jugoslávie, Náhorním Karabachu nebo Gruzii.

Kyrgyzský národ je vůči jiným národům otevřený a přátelský. Konkrétně Kyrgyzové, jako majoritní obyvatelé, jsou velmi tolerantní. Například taková nevraživost k „cizákům,“ jaká je mnohdy vidět u představitelů mládežnických neofašistických organizací v Rusku a jinde, u nás není a nikdy nebude. Obzvlášť mezi Kyrgyzy a Uzbeky – příbuznými turickými národy s prakticky stejnými jazyky, kulturou, mentalitou, praktikující stejné islámské náboženství.

Celkově si myslím, že ani u nás v Kyrgyzstánu, ani nikde ve světě, normálně myslící lidi se jen tak zčista jasna navzájem nebudou hromadně vraždit. K tomu musí být vážné příčiny, které zpravidla také „obstarají“ různí provokatéři, strany a lidi mající své zájmy.

Samozřejmě, duši naší země zasazena těžká rána, kterou si, my Kyrgyzové, budeme pamatovat mnoho let a mnoho let se při pomyšlení na ní bude třást. Avšak doufám, že tyto události si budeme pamatovat ne pro to, abychom si dále navzájem křivdili, ale proto, abychom se poučili a nepřipustili v budoucnu opakování podobných hrůz.

Během nejostřejší fáze konfliktu dočasní vláda prostřednictvím Rozy Otunbajevové poprosila o pomoc u „třetí síly.“ Skutečně byla situace v zemi taková, že bylo potřeba požádat o vojenský zásah jiné státy?

Předsedkyně dočasné vlády Roza Otunbajeva se musela obrátit o pomoc k třetí straně tehdy, když v městech na jihu naší země profesionální odstřelovači nepřestávali střílet do civilistů, čímž pomáhali eskalovat nenávist a vzájemné násilí. V podmínkách úplného chaosu, ztráty kontroly nad silovými orgány a při banálním nedostatku mužů v uniformě bylo pro dočasnou vládu neuvěřitelně těžké kontrolovat situaci.

Bylo třeba, aby za jakoukoliv cenu bylo co nejdříve zastaveno vraždění civilistů a zřejmě, vzhledem ke všem okolnostem, bylo v Biškeku rozhodnuto obrátit se s prosbou o pomoc na strany, které jsou považovány za partnery. Avšak díky operativnímu jednání kyrgyzské vlády bylo během třetího dne konfliktu zřejmé, že jakýkoliv vnější vojenský zásah naše země nepotřebuje.

Jak si vysvětlujete, že ani Rusko, ani Spojené státy, ani ODKB nebo Čína neposkytly Kyrgyzstánu vojenskou pomoc?

Nehledě na skutečně dramatické události na jihu Kyrgyzstánu situace nebyla natolik katastrofální, jak o ní informovaly některé zahraniční sdělovací prostředky.

Jak je známo, Rusko a Spojené státy, velmi pozorně monitorují situaci v Kyrgyzstánu a probíhají mezi nimi vzájemné konsultace. Pokud by se dočasné vládě nepodařilo třetí den nepokojů vzít situaci do svých rukou, změnit její dynamiku, možná by vojenské síly jiných států přeci jen musely provést operaci k vynucení míru.

Je zřejmé, že pozorovatelé z jedné i druhé strany zaujali vyčkávací pozici a nakonec se podařilo vyhnout intervenci cizích vojsk.

K nepokojům došlo ve Ferganské kotlině, ve které vedle sebe žijí Kyrgyzové, Uzbekové a Tádžikové. Jak mohou nedávné události ovlivnit situaci v regionu a co se může stát v případě opakování etnických střetů?

Skutečně, Ferganská kotlina patří mezi nejvíce zalidněnou oblast světa. Tady se proplétá mnoho demografických, ekonomický a sociálních problémů. Není zde příliš dobrá situace s lidskými právy. Kvůli chudobě, nespokojenosti obyvatel s autoritativními vládci, neschopnost vlád adekvátně řešit nahromaděné problémy, šíří se islámský fundamentalismus, populárními se stávají dříve netradiční pro nás extrémistické směry náboženských ideologií. Celkově, region, ležící na křižovatce různých civilizací, ideologií, s takovou hromadou problému, čeká neklidná budoucnost.