S pomocí britského tisku se Kreml může pokusit zlepšit si reputaci v ostrovním království.

Na mapě Staré Evropy bychom těžko hledali stát, se kterým má Moskva horší vztahy než s Velkou Británií. Jakoby se v určitém smyslu jednalo o dějinnou zákonitost táhnoucí se s malými výchylkami od krymské války do dnešních dnů.

Pokud se Rusku a Spojeným státům postupně podařilo naučit přehlížet animozity, které je rozdělovaly, a zahájily se skřípěním restart vzájemných vztahů, v případě rusko-britských vztahů se zapomenout na ostré momenty nedaří a o nějakém přehodnocení politiky nemůže být ani řeč.

Moskvu a Londýn totiž nerozděluje jen to, že se Velká Británie stala útočištěm pro protivníky současného ruského režimu (toto téma se znovu otevřelo při návštěvě Polska exilového vůdce čečenských povstalců Achmada Zakajeva, který získal v ostrovním království politický azyl), ale i daleko nepříjemnější momenty.

Málokdo si dnes vzpomene na sérii vzájemného vyhoštění diplomatů, nebo problém s uzavřením kulturních center British Council v Rusku. Daleko více v živé paměti zůstává vražda bývalého příslušníka ruské tajné služby Alexandra Litvniněnka, z zosnování které je Moskva obviňována.

Zdá se však, že nyní Rusko zvolilo jinou cestu k zlepšení vztahů s Albionem, respektive našlo jinou cestu, jak změnit svůj negativní obraz u královniných poddaných.

Koncem března letošního roku koupil ruský oligarch Alexandr Lebeděv za jednu libru, po The Evening Standard již druhý, britský deník – The Independent. Vlivné periodikum se dlouhodobě potýkalo s propadem nákladu, který kvůli ekonomické krizi a digitalizaci klesl z 438 tisíc v roce 2002 do 183 tisíc výtisků na začátku tohoto roku.

Lebeděv slíbil deník ozdravit a vrátit mu jeho ztracenou slávu, což se mu začalo i dařit. Podle britské organizace Audit Bureau of Circulations v srpnu snížení nákladu oproti loňskému roku dosáhlo pouze necelá tři procenta (například The Times zaznamenaly propad o 14 procent, The Daily Telegraph o 17 procent) a návštěvnost internetových stránek se naopak zvýšila o 34 procent.

Podezření nicméně stále vyvolává, za jakým účelem se ruský oligarch rozhodl investovat do britského tisku.

O Alexandru Lebeděvovi je známo, že nehledě na skandál se zveřejněním kachny o rozvodu a svatbě Vladimira Putina s gymnastkou Alinou Kabajevovou, jež zlomila vaz jeho deníku Moskovskij korrespondent, nepatří do klubu protirežimních oligarchů. Spíše naopak.

O někdejším agentu KGB v Londýně a třicátém čtvrtém nejbohatším Rusovi (jeho majetek má podle časopisu Forbes hodnotu 2 miliard dolarů) je známo, že udržuje přátelské kontakty se špičkami hierarchie ruské politiky, včetně Sergeje Ivanova, prvním místopředsedou vlády a jedním z kandidátů na nástupce Vladimira Putina na prezidentském postu, nebo s někdejším šéfem ruské tajné služby FSB Nikolajem Patruševem.

Jeho vazby mu přitom nebrání, aby podporoval také druhou stranu politické barikády. Spíše pomáhají. Přestože financování opozice je v Rusku značně riskantní podnik, společně s bývalým sovětským prezidentem Michailem Gorbačovem vlastní 49 procent akcií nejvlivnějšího opozičního periodika Nové gazety.

To přivádí na mysl, že nákup britských deníku není pouze projev filantropie a snaha udržet nad vodou jeden z mediálních pilířů ostrovního království.

„Mně i vám je jasné, že teď deník vlastní ruský oligarch, který je nejen bývalý příslušník KGB, ale, jak se tvrdí, má i velmi blízko ke Kremlu. To je samozřejmě důvod k znepokojení.“ Prohlásil šéfredaktor britského konzervativního měsíčníku Standpoint Daniel Johnson. „Já bych nechtěl obviňovat konkrétní britské novináře v tom, že majitel The Independent na ně vyvíjí nějaký tlak. Avšak nepochybně převzetí novin novým vlastníkem ovlivňuje redakční politiku,“ dodal.

Není tedy zcela vyloučeno, že i v případě Alexandra Lebeděva platí okřídlené „pojem, bývalý rozvědčík, neexistuje“ a za koupí The Independentu a The Evening Standardu může stát zájem Kremlu a jím kontrolované tajné služby přímo ovlivnit veřejné mínění britské veřejnosti.

Z hlediska napravení pošramocené reputace by se jednalo o cestu nejmenšího odporu. Cílená mediální kampaň přináší daleko plodnější výsledky, než jednání na nejvyšší úrovni, která v případě rusko-britských vztahů prozatím vždy skončila neúspěchem. A to je pro Kreml obzvlášť důležité nyní, před pomalu se blížícími parlamentními a prezidentskými volbami.

Rusko si určitě bude chtít naklonit nejen britskou, ale i celou západní společnost, aby změkčilo kritiku tradičně netransparentního hlasování. Deníky kontrolované bývalým agentem KGB mohou v tomto případě sehrát neocenitelnou službu.