Rozhovor o Afghánistánu, Kyrgyzstánu a o střední Evropě málo známé Organizaci Smlouvy o kolektivní bezpečnosti s jejím generálním tajemníkem Nikolajem Bordjužou.

Organizace Smlouvy o kolektivní bezpečnosti (ODKB) je často zaměňována s Organizací pro bezpečnost a spolupráci v Evropě (OBSE). Příčina je prostá. První jmenovaná je, nehledě na svou 18letou historii, ve střední Evropě prakticky neznámá. Přitom Rusku nahrazuje důvěrně známou Varšavskou smlouvu.

Generální tajemník ODKB Nikolaj Bordjuža však jakékoliv srovnání s Varšavským paktem odmítá. Organizace podle jeho slov není protivníkem Severoatlantické aliance, ani neplánuje expandovat za hranice postsovětského prostoru.

Jak šéf organizace potvrdil, ODKB má dost starostí se stále doutnajícím konfliktem v Kyrgyzstánu. Rovněž se zmínil o tom, proč není možné stáhnout americká vojska z Afghánistánu, nebo proč NATO a ODKB doposud nenavázaly oficiální vztahy.

Organizaci Smlouvy o kolektivní bezpečnosti (ODKB) většina lidí v bývalém Východním bloku spojuje s paktem Varšavské smlouvy. Je tato analogie na místě?

Naše organizace nemá s někdejší Varšavskou smlouvou nic společného. Varšavský pakt vznikl pod patronátem Sovětského svazu a Sovětský svaz byl hlavním a jediným aktivním členem tohoto uskupení.

ODKB vznikla z aktuální potřeby všech států. Členové ODKB si jsou vědomy, že z různých důvodů nemohou sami zajistit svou vlastní bezpečnost. Spojuje je potřeba společného řešení problému a na základě toho byla vytvořena Organizace Smlouvy o kolektivní bezpečnosti.

Hlavní princip organizace je rovnoprávnost. Jeden stát, jeden hlas. Stát je proti, rozhodnutí není přijato. A to se velmi pečlivě dodržuje.

Organizace sjednocuje bývalé republiky Sovětského svazu. Přesto, neplánuje ODKB rozšířit se za hranice postsovětského prostoru?

Ne, organizace vznikla proto, abychom zajistili bezpečnost svých států. Nás nezajímají aktivity za hranicemi uskupení, tak jako zajímají například Severoatlantickou alianci. NATO hovoří o své globální roli, o tom, že se musí a může účastnit všech konfliktů. Pro nás je naopak prioritou vnitřní bezpečnost, bezpečnost našich států.

Nicméně ODKB disponuje mírovými jednotkami, které mohou být nasazeny v zahraničí.

Ano, my máme mírové jednotky. Máme Kolektivní síly rychlé reakce, což je zhruba 20 tisíc mužů, máme síly rychlé reakce ve Střední Asii v počtu 4 a půl tisíce mužů. Silový potenciál organizace nám dovoluje, abychom reagovat na všechny výzvy a hrozby.


Neplánujete se tedy podílet na mírových misích za hranicemi postsovětského prostoru?

Ano, v souladu se smlouvou, kterou podepsaly a ratifikovaly všechny členské státy, mírové jednotky na základě mandátu a se souhlasem Rady bezpečnosti OSN mohou být použity za hranicemi teritoria členských států ODKB. K tomu je však nutné nejdříve projít celou proceduru získání odpovídajícího mandátu nebo by se na nás musela obrátit Rada bezpečnosti. Ve všech případech tedy budeme působit vlajkou OSN.

Pokud je hlavní úkolem ODKB bezpečnost členských států, proč se vaše síly nepodílely na regulaci červnových nepokojů na jihu Kyrgyzstánu?

Organizace zvažovala možnost vyslání mírového kontingentu do Kyrgyzstánu, vedli jsme konzultace na úrovni hlav bezpečnostních rad členských států. Všichni členové však tehdy považovali za nevhodné vyslání kolektivních sil k řešení situace na jihu Kyrgyzstánu.

Doba, která od nepokojů uplynula, události, ke kterým dnes na jihu Kyrgyzstánu dochází, jednoznačně potvrzují, že rozhodnutí bylo přijato správně.

Nebyla to však promarněná šance ukázat skutečnou sílu organizace?

Pročpak? Během událostí na jihu Kyrgyzstánu jsme měli na výběr ze dvou variant. První, vyslat tam mírový sbor. Druhá, poskytnut pomoc bezpečnostním orgánům země, aby se svými silami vypořádaly s problémem, který vlastně samy vytvořily.

Vždyť konflikt v Kyrgyzstánu je vnitřním konfliktem. Je to prakticky politický boj vedený zvrhlými metodami. Nicméně jde o politický boj. My bychom na sebe nechtěli brát policejní funkce a plést se do cizích politických procesů.

Nehledě na to, byla podniknuta řada kroků k poskytnutí praktické pomoci kyrgyzské vládě. Včetně vyhledání organizátorů nepokojů a koordinace spolupráce k zamezení aktivit teroristických skupin, které fakticky ovlivňovaly situaci z Afghánistánu. A i dnes se tyto aktivity provádějí. My nestojíme stranou.

Můžete tedy přiblížit, jakým způsobem pomáháte kyrgyzské vládě?

V současné chvíli poskytuje pomoc ke stabilizaci situace na jihu Kyrgyzstánu. Například prakticky hned po zmiňovaných událostech jsme začali kontrolovat všechny informační zdroje, které fungují na jihu Kyrgyzstánu.

Našli jsme velké množství internetových stránek, které se opakovaně pokoušely vyvolat střet mezi Kyrgyzy a Uzbeky, které vysílaly provokační videoklipy poprav a vražd a mnohé a mnohé další věci, jen proto, aby znovu vyprovokovaly krvavé nepokoje na jihu země.

Takovou činnost jsme prováděli a provádíme jí i teď. Dále se třeba zabýváme bojem s drogovou mafií, která působí na jihu Kyrgyzstánu. Tedy, my poskytujeme pomoc kyrgyzské vládě.

Po nepokojích na jihu Kyrgyzstánu se objevily informace, že ODKB plánuje k posílení bezpečnostní situaci vybudovat na jihu země svou základnu. Je tomu skutečně tak?

Nikdy jsme o vybudování základny nehovořili a nikdy jsme ani nepředpokládali vytvořit tam nějakou základnu. Kromě toho, já jsem vždy hovořil o tom, že nevidím důvod, k vybudování základny. Není zkrátka potřeba.

Tam je dostatek našich sil ODKB, je tam základna Kant, nedaleko se nachází 201. ruská motostřelecká divize v Tádžikistánu, která může v případě nutnosti zasáhnout. Proto budovat novou základnu není třeba.

Nemohu se nezeptat na jednu velice zajímavou skutečnost. Přestože studená válka skončila, Rusko a Spojené státy nejsou nepřátelé, vaše organizace, založená v roce 1992, doposud nenavázala oficiální vztahy se Severoatlantickou aliancí. V čem spočívá problém?

To se zeptejte v Severoatlantické alianci. Já však chápu, co se děje. To jsou zkrátka politické hry. To není otázka spolupráce k zajištění bezpečnosti států. To jsou jen politické hry.

Uznání existence ODKB, to je uznání integračních procesů na postsovětském prostoru. Což se některým státům nechce. Mimochodem, jak vím z neoficiálních rozhovorů s představiteli NATO, tak takový názor zastávají členové Aliance ze středovýchodní Evropy.

Já si myslím, že to škodí celému bezpečnostnímu systému, protože například v případě Afghánistánu, ohledně takových problémů, jakým jsou drogy, obchod s lidmi, informační bezpečnost, mimořádné situace, musíme spolupracovat. Pokud chceme, ve skutečnosti zajistit bezpečnost pro naše obyvatele, musíme spolupracovat. A ne vést spory o tom, kdo má větší legitimitu, kdo je silnější a kdo slabší, kdo je starší a kdo mladší.

Musíme dát dohromady náš potenciál. V takovém případě bude boj s našimi hrozbami daleko efektivnější a bude přinášet lepší výsledky.

Jak podle Vašeho názoru ovlivní Afghánistán a k němu přimknutý středoasijský region stažení amerických sil?

To už teď negativně ovlivňuje. Myslím si, že ke stažení z Afghánistánu může dojít poté, co dojde ke skutečné stabilizaci. Po uzavření národního smíru, po řešení hlavních otázek budování státu.


To tedy znamená, že podle Vás je nereálné zahájit stahování vojsk v příštím roce, jak to plánuje americký prezident Obama?

Stáhnout vojska lze dnes, zítra, za rok, za deset let. Hlavní je, aby došlo ke stažení poté, co budou dosaženy cíle stanovené při invazi. A ty dosaženy nejsou.

Když Američané vstoupili do Afghánistánu, tak hovořili: porazíme Taliban, zničíme teroristické a extrémistické skupiny, dáme impulz k rozvoji Afghánistánu a znovu vytvoříme afghánský stát. Ani jeden z těchto cílů se nepodařilo dosáhnout.

A pokud vzali na sebe tento úkol, tak je třeba ho řešit. Obzvlášť s takovými ztrátami dosahujících desetitisíců mrtvých, které utrpěla koalice i místní civilisté. Pokud jsme tyto ztráty dopustili, je třeba dotáhnout do konce, ty úkoly, které jsme si stanovily při invazi.