Pět důvodů, proč by čeští politici neměli jezdit na mistrovství Evropy ve fotbalu na Ukrajině.

Příští týden odstartuje v Polsku a na Ukrajině mistrovství Evropy ve fotbalu. Ještě před prvním hvizdem se okolo šampionátu po celé Evropské unii rozpoutala tak trochu nesportovní hysterie, spojená se situací okolo vězněné ukrajinské expremiérky Julije Tymošenkové.

Ukrajinský režim si za chování k Tymošenkové podle unijních, zejména těch německých, politiků koleduje o žlutou kartu. Nejen za sedmiletý trest za podpis nevýhodné plynové smlouvy s Ruskem, ale také za to, že bývalé šéfce ukrajinského kabinetu neumožňuje léčbu v zahraničí.

Jelikož prioritou české zahraniční politiky je ochrana lidských práv, chtěl bych vyzvat české politiky k bojkotu Eura 2012 na Ukrajině. A to z následujících pěti důvodů:

1. Šance setkat se na mistrovství se slovenskou delegací se snižuje přesně na polovinu. Reprezentace našeho blízkého souseda se na Euro neprobojovala. Trapné okamžiky, jaké jsme zažili před několika týdny v Helsinkách, nás nečekají.

Ale i tak by Petr Nečas mohl zakusit ne zcela příjemné momenty při setkání s premiérem Ficem. A poslouchat hokejové narážky od slovenského sociálně demokratického kolegy bych mu, já osobně, nepřál.

2. Na Ukrajině panuje diktátorský režim srovnatelný s Lukašenkovým Běloruskem. Alespoň to nedávno prohlásila německá kancléřka Angela Merkelová.

Jak nejlépe ovlivnit represivní režim? Zcela ho ignorovat. Jak ukazuje příklad s Běloruskem, izolace blahodárně ovlivňuje vnitropolitickou situaci a obyvatelé o to více začnou sympatizovat s evropskými hodnotami.

Růst sympatií k Evropské unii nádherně demonstroval nedávný průzkum veřejného mínění v zmíněném Bělorusku. Za pouhých devět měsíců počet stoupenců integrace s Ruskem předstihl počet respondentů podporujících sjednocení země s Evropskou unií a zároveň dosáhl maxima za posledních pět let. Můžeme si pogratulovat.

3. Bojkot fotbalového mistrovství by mohla být taková hezká tečka za projektem Východního partnerství, který bez Ukrajiny ztrácí jakýkoliv smysl.

A co víc, Evropská unie nikdy příliš nefandila ukrajinským snahám o členství (Ukrajinců je moc a mají takové ekonomické problémy, že by to nestabilní Unii leda dorazilo) a takový důvod je to, co v Bruselu potřebovali.

Zároveň Unie může ušetřit. Dvě miliardy eur, které měl projekt Východního partnerství z evropského rozpočtu dostat, můžeme poslat třeba do Řecka. Tam si s nimi lépe poradí.

4. Rusko má svého Chodorkovského, my Ratha a Ukrajina Juliji Tymošenkovou. Bývala ukrajinská premiérka byla odsouzena na sedm let za dohodu, kterou v předchozích letech podepsal s Moskvou každý její předchůdce (tak trochu se nabízí otázka, zda-li by neměl jít za mříže i prezident Janukovyč, který státní svrchovanost vyměnil za plyn, ale o tom někdy jindy).

Bojkot fotbalového mistrovství je ten nejlepší způsob, jak pomoci Tymošenkové na svobodu. Sice se režimy v Bělorusku, Uzbekistánu nebo na Kubě nikdy nepodvolily evropskému tlaku, ale třeba to tentokrát klapne.

5. Bojkot vládní koalice může zařadit do svého balíčku škrtů a v budoucnu jej zúročit. Pokud Česku a Slovensku přiťuknou pořadatelství fotbalového mistrovství Evropy v roce 2020, tak nám při troše štěstí ukrajinští politici oplatí naše chování a zápasy na českých stadionech budou ignorovat. Rozpočet Eura tím ušetří horentní sumu za propisovačky a flešky. Zároveň se současné vládní strany budou během předvolební kampaně mít čím chlubit.

A proto apeluji na české politiky: pomozme Ukrajině, nejezděte na Euro 2012.

(Upozornění: Text může obsahovat prvky ironie)