Proces s Pussy Riot ukazuje, že se ruský režim ani po 12 letech nijak nezměnil. Jedinou nadějí pro souzené dívky a změny v Rusku tak zůstávají hvězdy světového showbusinessu.

V moskevském Chamovničeském obvodním soudu již týden probíhá soudní líčení s členkami skupiny Pussy Riot, které bezmála půl roku strávily ve vazbě za modlitbu: Bohorodičko, vyžeň Putina. Punkery si pro své vystoupení vybraly špatnou dobu a ještě horší místo. V předvečer prezidentských voleb urazily v hlavním svatostánku ruské pravoslavné církve budoucí staronovou hlavu státu, a to se zkrátka v Rusku nedělá.

Nyní dívky čekají na svůj trest, který by se v nejbližších dnech měly dozvědět. Za organizované výtržnictví jim přitom hrozí až 7 let vězení.

Z doslova zbytečné kauzy se ruským úřadům podařilo rozdmýchat skandál mezinárodního formátu. Za vězněné aktivistky, proslavivši se ne příliš vynalézavým protestem proti ruskému režimu, se postavily hvězdy světového showbusinessu: punkovými Anti-Flag počínaje, přes popíkem prosáklé strejdy z Pet Shop Boys, Stinga rockovou tetičku Patty Smith, konče módními indie rockery ze skupiny Franz Ferdinand. Svou podporu dívkám vyjádřil rovněž hollywoodský herec Danny DeVito či jeho britský kolega Stephen Fry.

Inu, Rusko chce znovu zůstat své a bojovat proti celému západnímu světu. Nová verze prezidenta Putina, kterou sliboval jeho tiskový mluvčí Dmitrij Peskov, se nekoná. Soukolí ruského represivního systému se točí ve svém tradičním rytmu. Sekularismus, tradiční evropské hodnoty, banální pojem nezaujatá spravedlnost – to jsou slova, která nyní v Rusku zní více punk, než modlitba Pussy Riot v chrámu Krista Spasitele.

Když jsem v posledních dnech sledoval proces s feministkami z Pussy Riot, dostal jsem chuť znovu se podívat na Vávrovo Kladivo na čarodějnice. Samozřejmě, mezi procesem moskevským a losinským je rozdíl. Souzené dívky na skřipec nikdo nenatahuje (za těch 320 se praktiky přeci jen změnily), Marina Syrova je klasická, v ruském chápání, soudkyně, která má ještě daleko do inkvizitora Boblinga. Jen tou snahou za každou cenu potrestat hříšnice mají oba procesy k sobě blízko.

„Ta akce byla namířena proti církvi. Přišly do chrámu, aby vyhlásily válku Bohu a ruské pravoslavné církvi... Jsou jako vlk v rouše beránčím. Nyní jsou miliony lidí na jejich straně, ony zaplavily společnost hnisem“ – to je pouze jeden z nemálo kontroverzních citátů, které zazněly během soudního líčení.

Normální člověk by si poklepal na čelo, exhibující se náboženští fanatici nejsou pouze ruskou specialitou. Horší je to, že taková individua mají svědčit v procesu o svatokrádeži (jak, mimo jiné, ruští vyšetřovatelé skutek Pussy Riot oficiálně hodnotí). A cosi boblingského začíná viset ve vzduchu, když oficiální představitel ruské pravoslavné církve nazývá soud s punkerkami jako rozhodující okamžik v boji za mravní čistotu ruského národa.

Ze slov církevních představitelů a reportáží prokremelských médií vyznívá, že jakýkoliv rozsudek kromě nepodmíněného trestu znamenal zkázu třetího Římu.

Nelze se ubránit dojmu, že celý proces s Pussy Riot je ruským režimem vnímán jako střet o národní ideologii, stmelující většinu ruské populace. Pravoslaví již dlouho aspiruje na roli ideologického nosného prvku současného ruského systému. Naopak Pussy Riot jsou symbolem antagonistické ideologie, vycházející z prostředí odmítající v Rusku vládnoucí systém, jež zesílilo v loni v zimě po parlamentních volbách a přetavilo se v dočasné mnohatisícové protestní hnutí.

A výsledný trest, které dívky čeká, tomu bude zřejmě odpovídat. Ať si v zahraničí protestují sebevíc.

Byl by omyl tvrdit, že Kreml v procesu s Pussy Riot ukazuje novou tvář nebo zklamal nějaké naděje na postupné uvolňování ve společnosti. Ruský režim, naopak, dokazuje, že ani po 12 letech není schopen „modernizovat“ svůj přístup vůči opozici a spoléhá na staré a osvědčené represivní praktiky s monstrprocesy a vybroušeným mediálním kolotočem.

Nic na tom nezmění ani varování britského předsedy vlády Davida Camerona, který ruského prezidenta upozornil, že kauzu Pussy Riot sleduje celý svět.

Daleko větší efekt by měl bojkot Ruska předními hvězdami světového showbusinessu. Kdyby si vysocí státní úředníci museli zvát místo „Stingů“ na své večírky tuzemské estrádní hvězdičky, kdyby se Red Hot Chili Peppers během příští šňůry Moskvě ostentativně vyhnuli nebo kdyby se hollywoodští herci odmítli účastnit prokremelských propagačních akcí (je velice zajímavé, jakými fanoušky západní kultury jsou ruští státní představitelé, a přitom s takovou vervou bojují s tzv. zahraničními agenty), třeba by se v Rusku ledy pohnuly.