Rusko není pro Českou republiku hrozbou. Avšak určité rizika naše vzájemné vztahy mají. A to velmi vážné. Psáno pro ruskojazyčný týdeník Inform Praga.

Zbožňuji předvolební kampaně. Všechny ty pokusy politiků dokázat, že ve skutečnosti nejsou gauneři (ačkoliv nás celý rok přesvědčují o opaku), hesla a skvělé volební klipy. Čeští politici se ani náhodou nemohou srovnávat se svými ruskými kolegy. Stačí si třeba vzpomenout na klip svérázného prezidentského kandidáta Vladimira Žirinovského. Aby dokázal, že starost o ruské občany je pro něho vším, neváhal bít bičem chuděru oslíka.

Avšak čeští politici se přeci jen snaží nezůstat pozadu. Nádherným příkladem jsou aktuální senátní a krajské volby.

Nepříliš vhodnou dobu si vybral kandidát na hlavu Kralovehradckého kraje, který v polovině září zval voliče na panáka rumu. V Česku byla zavedena prohibice a sotva si potenciální volič přijde s politikem jen tak nasucho popovídat. Originální videoklip vznikl v dílně předvolebního štábu kandidáta na post hejtmana Moravskoslezského kraje. Ukazuje se totiž, že za nejmenovaného pretendenta na hejtmanskou funkci jsou připravení hlasovat nejen obyvatelé regionu, ale také různé mýtické bytosti, chránící kraj před vším špatným.

Bezkonkurenčním dílkem je reklama, která znovu koluje po českém internetu. Jedná se o dva roky staré video, z doby, kdy současný předseda vlády Petr Nečas bojoval o poslanecký mandát a vedl kandidátku rodného Zlínského kraje.

Nečas v klipu nic neskrývá. A to doslova. Kandidát na poslaneckou sesli se toulá po městech Zlínského kraje a vypráví, tu o svém programu, tu o životě. Politik je na videu natolik upřímný, že voličům dokonce ukazuje, kde přišel o panictví. Nevím, jak právě pomohl klip k jeho zvolení, ale do Poslanecké sněmovny se dostal. A teď vládne (respektive se snaží vládnou) České republice.

Ve skutečnosti mě na předvolební videu zaujalo jedno prohlášení: „Uherské Hradiště bylo založeno jako pevnost proti agresivním nájezdníkům z Východu. Chtěl bych, aby se dnes stalo spíše pevností proti socialistům a jejich kamarádům z Východu,“ tvrdí dnešní premiér Nečas.

Nevím, jestli se Uherské Hradiště stalo pevností před sociálními demokraty, ale zastrašování elektorátu uzurpátory z Východu (hádejte, drazí čtenáři, o koho se jedná – sotva o Slováky) je velmi zajímavé téma. Obzvlášť, když takové politické strašení se doposud používá a je zejména slyšet od českých pravicových stran.

Otevřeně řečeno, nerozumím, proč by Rusko mělo být v Česku považováno za hrozbu. Spíše se mi zdá, že to je pokus definovat jasného a pro českou společnost přirozeného vnějšího nepřítele, proti kterému je nutné, alespoň slovně, bojovat. V reáliích České republiky jim nemohou být radikální islamisté z dalekého Blízkého východu nebo zákeřní Severokorejci. Kvůli velmi negativní historické zkušenosti málo kdo může pochybovat o tom, kdo je právě tím přirozeným „nepřítelem“. Jim je, samozřejmě, Rusko.

Moskva byla korunována na tohoto nepřítele nehledě na to, že Česko je od roku 1999 členem Severoatlantické aliance a od roku 2004 Evropské unie. Tedy, nehledě na plnou integraci do západních vojenských a politických struktur. Nicméně projevy určitých politiků, ačkoliv je jich poslední dobou méně, neboť vnitrostátní problémy jsou mnohem aktuálnější, vytváří dojem, že ruské tanky málem stojí na hranicích s Moravou.

K tomu česká zpravodajská služba každý rok varuje před aktivitami ruských agentů v Česku, kteří, jak se zdá, zvyšují své aktivity v republice. Zejména v energetické sféře.

Ačkoliv Rusko sotva někdy bude ovlivňovat osud České republiky tak, jako v nedávné minulosti, určitá rizika, spojená s východní mocností, přeci jen pro Česko existují. Tato rizika však neleží ve vojenské rovině. Moskva své někdejší impérium, kterému vládla do konce 80. let, už nikdy neobnoví. Chybí jí vojenská síla a odpovídající postavení na mezinárodní aréně. Avšak tato rizika mohou pro Česko představovat určité překážky při pokusech budovat korektní vzájemné vztahy s Ruskem.

Prvním nebezpečným faktorem pro Česko je energetická závislost na ruských energetických surovinách. Praha neměla nikdy vážné problémy s přerušením dodávek ruských surovin, pokud samozřejmě nebudeme počítat situaci s odpojením plynu pro celou Evropu během rusko-ukrajinského plynového konfliktu v lednu 2009. Avšak Česko je z více jak 70 procent závislé na dodávkách ruského plynu a z více jak 95 procent na ruské ropě.

Taková vysoká závislost dělá Prahu zranitelnou při jednáních o cenách na dodávky energetických surovin a při podpisu nových dlouhodobých smluv. Zejména, jestli vezmeme v potaz, že české území postupně ztrácí svou pozici důležitého tranzitního koridoru pro export ruského plynu na Západ. Tato pozice se snížila po spuštění plynovodu Nord Stream. A projekt Česka jako tranzitní země pro dodávky ropy do Německa zatím stále nebyl realizován.

Snížení závislosti na Rusku může, například, řešit vlastní těžba břidlicového plynu. Tato, v současné době módní, surovina už narušila plány expanze Gazpromu na americký trh, a Polsko v něm vidí záchranu před ruským plyn. Je zde však jeden velký problém. Naleziště břidlicového plynu se nacházejí, mimo jiné, v Krkonoších a jeho těžba může negativně ovlivnit místní ekologii. Budeme si tedy muset vybrat: buď plyn nebo příroda.

Druhým faktorem jsou bezesporu ruské ekonomické zájmy v Česku. Každý stát potřebuje zahraniční investice. Avšak každá investice obsahuje určité riziko. Znovu je možné zmínit zájem ruských společností o český energetický sektor.

Největší pozornost nepochybně vyvolává tendr na dostavbu třetího a čtvrtého bloku jaderné elektrárny Temelín, kterého se plánuje zúčastnit rusko-české konsorcium. Jeho šance na vítězství nejsou vůbec špatné. Zejména, pokud vezmeme v úvahu, že navrhovaný projekt slibuje štědrý offsetový program, a také předání české straně technologie a know-how.

Avšak, jak se mi zdá, česká vláda vybere vítěze konkurzu podle politického klíče. A tady budou muset ruští lobbyisté velmi zapracovat.

Na konec bych chtěl zmínit ještě jedno, podle mého názoru nejvážnější, riziko spojené s Ruskem. Není to riziko pouze pro Česko, ale, bez nadsázky, pro celou Evropu.

„Snažím se dělat to, co považuji za správné a potřebné pro naši zem, pro naše občany, pro naše lidi. A budu tak jednat v budoucnu. Samozřejmě se dívám, co se děje okolo mě, jak reagují ve světě. Ale tato reakce nemůže být hlavním motivem mého chování,“ prohlásil ruský prezident Vladimir Putin ve svém prvním velkém rozhovoru po květnové inauguraci.

Tato slova přesně odhalují, jakým způsobem Vladimir Putin vnímá politiku. Pokud je přesvědčen o správnosti svého konání, bude ho hájit nehledě na všechny reakce. Jak uvnitř země, tak i za jejími hranicemi. Jsem o tom přesvědčen.

V tomto citátu se ruský prezident přiznal, že ignoruje zpětnou vazbu na jím prováděnou politiku. Taková pozice je pohodlná, ale myslím si, že zcela odpovídá zprofanovanému termínu suverénní demokracie. Současně s tím se však vytrácí nadhled nad situací, která je dnes v zemi stabilní, ale zítra může být absolutně jiná.

Pro Evropu to znamená, že je těžké s Ruskem vést konstruktivní dialog o důležitých otázkách. Zejména, pokud je jeho prezident už předem přesvědčen, že zahraniční partner nemá pravdu nebo nemá cenu ho vůbec poslouchat. To je cesta do slepé uličky.

Rusko není pro Českou republiku nepřítel. Jak dříve prohlásil český velvyslanec v Moskvě, mezi našimi zeměmi musí panovat dobré a vzájemně výhodné vztahy. A s tím já zcela souhlasím. Pouze na možná rizika by se zapomínat nemělo.

(Upravený text byl 19. září 2012 zveřejněn v ČR vycházejícím ruskojazyčném týdeníku Inform Praga)