O čečenských ambasádách a suverenitě
Čečenská republika získala znovu možnost rozšířit si svojí suverenitu. V několika zemích Evropské unie otevře zastupitelské úřady.
Někdejší separatistické Čečensko znovu posiluje svůj vliv v rámci Ruské federaci. Začátkem toho týdne se na oficiálních stránkách čečenské vlády objevila informace, podle níž Moskva souhlasila s návrhem Ramzana Kadyrova otevřít čečenské zastupitelské úřady ve vybraných státech Evropské unie.
Podle slov ministra pro zahraniční styky Šamsaila Saralijeva úřady budou působit v Německu, Rakousku, Belgii, Polsku, Francii a Dánsku. Jejich úkolem bude jednak pomoci zájemcům o návrat do Čečenska, a těm, kteří chtějí v evropských státech zůstat, mají pomáhat získat práci, s přijímáním na vysokou školu či s ochranou jejich práv.
Vlastní zastupitelské úřady v západní Evropě již některé ruské regiony mají. V případě Čečenska, poznamenané nelehkým vztahem s Moskvou, to však potvrzuje jeho specifické postavení, které si postupem času vybudovalo. Na rozdíl od jiných republik, které se na začátku 90. let vydaly cestou separatismu, totiž dnes disponuje nebývale rozsáhlou suverenitou.
Nejedná se přitom o suverenitu spojenou pouze s právem samostatně rozhodovat o ekonomických či legislativních otázkách. Čečensko se po příchodu Ramzana Kadyrova k moci stalo státem ve státě.
Vliv centrálních orgánů na situaci uvnitř republiky byl postupně minimalizován a federální bezpečnostní orgány vytlačovány. Po zrušení režimu protiteroristické operace letos v dubnu je jejich vliv v Čečensku prakticky minimální.
Jedinou oblastí, která oficiálně zůstala v rukou Moskvy, je těžba ropy. Ji kontroluje společnost Rosněfť, která má v Čečensku monopolní postavení. Republika získává podíl z vytěžené suroviny formou dotace z federálního rozpočtu.
Podstata, proč Kreml toleruje ambiciózní politika čečenského prezidenta, spočívá ve vzájemné symbióze. Kadyrov pro Moskvu představuje silného a zcela loajálního partnera, na něhož se může spolehnout při prosazování vlastních zájmů na Severním Kavkazu. Kadyrov za to na oplátku od Moskvy dostal široký prostor k realizaci své politiky.
Nad Kadyrovem přitom drží ochranou ruku osobně Vladimir Putin, což je i jeden z důvodů, proč si může dovolit bez problémů čelit nařčení z odstraňování nepohodlných osob z řad konkurentů a kritiků. Jeho vliv tak daleko přesahuje vliv jiných regionálních autorit, jakými jsou například prezident Tatarstánu nebo Baškortostánu.
Čečensko tak oklikou, prostřednictvím vymezení hranice vzájemně výhodných vztahů s Kremlem, do určité míry dosáhlo toho, o co se snažili separatisté na začátku 90. let. Otevření zastupitelských úřadů to jen potvrzuje.
Někdejší separatistické Čečensko znovu posiluje svůj vliv v rámci Ruské federaci. Začátkem toho týdne se na oficiálních stránkách čečenské vlády objevila informace, podle níž Moskva souhlasila s návrhem Ramzana Kadyrova otevřít čečenské zastupitelské úřady ve vybraných státech Evropské unie.
Podle slov ministra pro zahraniční styky Šamsaila Saralijeva úřady budou působit v Německu, Rakousku, Belgii, Polsku, Francii a Dánsku. Jejich úkolem bude jednak pomoci zájemcům o návrat do Čečenska, a těm, kteří chtějí v evropských státech zůstat, mají pomáhat získat práci, s přijímáním na vysokou školu či s ochranou jejich práv.
Vlastní zastupitelské úřady v západní Evropě již některé ruské regiony mají. V případě Čečenska, poznamenané nelehkým vztahem s Moskvou, to však potvrzuje jeho specifické postavení, které si postupem času vybudovalo. Na rozdíl od jiných republik, které se na začátku 90. let vydaly cestou separatismu, totiž dnes disponuje nebývale rozsáhlou suverenitou.
Nejedná se přitom o suverenitu spojenou pouze s právem samostatně rozhodovat o ekonomických či legislativních otázkách. Čečensko se po příchodu Ramzana Kadyrova k moci stalo státem ve státě.
Vliv centrálních orgánů na situaci uvnitř republiky byl postupně minimalizován a federální bezpečnostní orgány vytlačovány. Po zrušení režimu protiteroristické operace letos v dubnu je jejich vliv v Čečensku prakticky minimální.
Jedinou oblastí, která oficiálně zůstala v rukou Moskvy, je těžba ropy. Ji kontroluje společnost Rosněfť, která má v Čečensku monopolní postavení. Republika získává podíl z vytěžené suroviny formou dotace z federálního rozpočtu.
Podstata, proč Kreml toleruje ambiciózní politika čečenského prezidenta, spočívá ve vzájemné symbióze. Kadyrov pro Moskvu představuje silného a zcela loajálního partnera, na něhož se může spolehnout při prosazování vlastních zájmů na Severním Kavkazu. Kadyrov za to na oplátku od Moskvy dostal široký prostor k realizaci své politiky.
Nad Kadyrovem přitom drží ochranou ruku osobně Vladimir Putin, což je i jeden z důvodů, proč si může dovolit bez problémů čelit nařčení z odstraňování nepohodlných osob z řad konkurentů a kritiků. Jeho vliv tak daleko přesahuje vliv jiných regionálních autorit, jakými jsou například prezident Tatarstánu nebo Baškortostánu.
Čečensko tak oklikou, prostřednictvím vymezení hranice vzájemně výhodných vztahů s Kremlem, do určité míry dosáhlo toho, o co se snažili separatisté na začátku 90. let. Otevření zastupitelských úřadů to jen potvrzuje.