Volgogradský pivovar svérázným způsobem plánuje oslavit výročí osvobození Stalingradu. Bude prodávat limonádu se obrázkem Stalina na etiketě.

Když jsem byl malý, naše rodina jednou za čas jezdila v létě do Itálie. Jak se v 90. letech slušelo a patřilo po vlastní ose a se spaním v autě. Kromě zážitku z prvního koupání v teplém moři, chuti smažených kalamárů a návštěvy úchvatného obchodu s plastovými vojáčky mi v paměti utkvěla vzpomínka na supermarket. Na regálu s vínem výrazně vyčnívaly lahve s obrázky Benita Mussiliniho a Adolfa Hitlera. Nemohl jsem pochopit jak je možné takové víno prodávat. Kdo si ho může vychutnat ve společnosti Il Duceho nebo ještě hůř, německého Führera?

Znovu jsem si na svůj dětský zážitek vzpomněl, když jsem si na serveru Life News přečetl, že volgogradský podnik Pivovar-Živoje pivo plánuje k výročí osvobození Stalingradu vyrobit sérii limonád s tématickými etiketami. Na lahvích oblíbených nápojů sovětské éry Bajkal, Tarchun a Sajany se objeví generalissimus Stalin, maršálové Žukov a Rokossovskij. „Ať se vám to líbí nebo ne, jsou to naše dějiny a válku vyhrál právě Stalin,“ komentoval zvláštní etikety majitel pivovaru Boris Izgaršev.

Marketingové hrátky s tváří tyrana a jeho nepřímá adorace je přinejmenším udivující. Osobně si těžko dovedu představit takovou oslavu výročí bitvy o Dukelský průsmyk nebo Květnového povstání. Reakce na lahve s Ludvíkem Svobodou, nemluvě už o Klementu Gottwaldovi, by byla jednoznačná. V Rusku limonáda s „otcem národů“ jen těžko narazí na celospolečenský odpor.

Podle sociologického výzkumu společnosti VCIOM 54 % Rusů oceňuje vůdcovské kvality Stalina a 34 % k němu má kladný vztah. V žebříčku idolů dvacátého století obsadil před Solženicynem čtvrté místo. Nicméně pro 35 % respondentů Stalin zůstává nemilosrdný a nelidský tyran.

V Rusku se o Stalinově éře nemlčí. Konají se o ní konference, natáčí filmy a píše se (sám vlastním několik knih z edice Historie stalinismu). Na druhou stranu nelze nevidět plíživé retušování obrazu velikého vůdce. Nejsem přitom přesvědčen, že by se jednalo o nějakou cílenou politiku Kremlu. Naopak, Dmitrij Medveděv mnohé překvapil, když odsoudil stalinské represe. Obdobně se k nim postavil také Vladimir Putin. Jde spíše o vedlejší produkt „vstávání Ruska z kolen“ a hledání nové státní ideologie.

Hrany zločinů za Stalinovy vlády obrušují maličkosti. Návrat citátu sovětské hymny do vestibulu moskevského metra, prohlášení o nemožnosti dát Stalinovi komplexní hodnocení, nebo udělení státního vyznamenání iniciátoru odstranění názvu z restaurace Antisovětskaja. Kofola se Stalinem mezi ně také patří.