Karel Engliš napsal: „V čem jsem se s Rašínem rozcházel, nebyly cíle ani hlediska, nýbrž metody. Rašín byl veskrze radikálnější a revolučnější. Šel přímočaře na měnu, šel přímočaře proti válečným půjčkám, chtěl léčit obce krizí, chtěl radikální vzestup měny. Proto provázely jeho opatření stálé krize měnové, hospodářské a finanční. Není sporu, že v krizi je mnoho ozdravovacího a že přímočarost je jednodušší a obecně pochopitelnější.“ Deflační měnová politika Aloise Rašína způsobila v roce 1922 meziroční pokles průmyslové výroby o 10%, vyvolala obrovskou nezaměstnanost a sociální krize. Uspěla v odvrácení hyperinflace. Rašínovou metodou bylo omezení objemu peněz v hospodářství. Dnes dělá ČNB něco podobného a výsledek bude také podobný.