V zákoně o ČNB z roku 1993 v §2 zní první věta takto: "Hlavním cílem České národní banky je péče o cenovou stabilitu." Až následující věta zní: "Česká národní banka dále pečuje o finanční stabilitu a bezpečné fungování finančního systému v České republice." To má hluboký význam, protože autor (ať už jím byl na počátku dlouhé řady od sebe opisovaných ústav centrálních bank kdokoliv) tím chtěl zřejmě říct, že dojde-li ke krachům bank, padělání peněz a podobným jevům, je důvěra ve finanční systém otřesena. Dojde-li ale k vysoké inflaci, rozpadne se celý peněžní systém. Péče o cenovou stabilitu má takovou důležitost, že je prvořadým cílem.

Význam tohoto výroku jde za hranice ochrany majetku obyvatel před znehodnocením inflací. Dotýká se samé podstaty peněz. "Co jsou peníze?" je nejtěžší otázka ekonomie a v tomto blogu se jí nebudu věnovat. Peníze jsou spontánním řádem, který se v čase proměňuje a žádná odpověď není trvale správná. Pouze řeknu, že se školní keynesovskou poučkou ohledně uchovatele hodnoty, účetní jednotkou a prostředkem směny si nevystačíme. Dnešní peníze, elastické, endogenní a bůhvíjaké názvy ještě mají (ale jsou to prostě převážně úvěrové peníze), mají mimo jiné takovou vymezující vlastnost, že spojují přítomnost s budoucností. "Existují dva druhy smluv: smlouvy na nákup zboží či služeb a smlouvy na nákup peněz (úvěry). Peníze jsou to, co je spojuje." (Paul Davidson, 1972). Má smysl tento zájem chránit, i kdyby neměl být ochráněn žádný jiný ve finančním systému. Základní zákon naší centrální banky je napsaný správně. A jak je na tom ČNB v jeho naplňování? Špatně.

ČNB selhala v péči o cenovou stabilitu. Nemovitosti ustřelily. Nejméně 5 let už platí, že cena startovního bytu pro mladé lidi v Praze (5 mil Kč) se průměrně meziročně zvyšuje o více než 10%, tedy o více než 500.000 Kč za rok. To je víc než čistá roční mediánová mzda v Praze (336.000 Kč v roce 2019). Tedy i kdyby člověk uspořil vše, co vydělá (absurdní požadavek), ke koupi své nemovitosti se každý rok nepřibližuje, ale naopak se od ní vzdaluje. Konkrétně o 164.000 Kč za rok. Nemá smysl spořit, budoucnost se odpojila od přítomnosti. Skutečnými penězi se možná staly nemovitosti.

Jak se to mohlo stát?

1. ČNB špatně měří inflaci. Pokud nemovitosti tvoří třetinu spotřebního koše a jejich ceny rostou tempem 10% - 15% p.a., tak postačí úvaha z úrovně matematiky 7. třídy ZŠ na výpočet, že i při nezměněné ceně všech ostatních položek spotřebního koše by musela být už alespoň 5 let inflace mezi 3,3 - 5,0%. Spíše mnohem více. ČNB si nasadila růžové brýle nahrazením cen nemovitostí ve spotřebním koši nájemným, i imputovaným (placeným sám sobě), a dopustila pádivou inflaci. Výmluvy na Statistický úřad neobstojí, ČNB je zodpovědná za cenovou stabilitu bez ohledu na ČSÚ. Dokonce, a tím je to snad ještě horší, o tom ČNB ví, jak je zřejmé z jejích webových stránek, kde lze nalézt tzv. "Experimentální cenový index CPIH", což je pokus nahradit ve spotřebním koši nájemné skutečnými cenami nemovitostí při zachování ostatních položek. Hodnoty bohužel nepřekvapí, např. v Q1/2020 uvádí ČNB meziroční nárůst tohoto indexu 8,7%!

Na ČNB perfektně sedí tato konverzace mezi Tyrionem a Cersei Lannister ze seriálu Game of Thrones: "I did nothing!" (ve smyslu: "já za nic nemohu"), "Quite right, you did nothing, when your son called for Ned Stark's head.", "I tried to stop it!", "Did you? You failed."

2. S ukazateli LTV (loan-to-value), DTI (debt-to-income), DSTI (debt-service-to-income) přišla ČNB pozdě. Po pádu Lehmann Brothers v roce 2008 šly úrokové sazby rychle dolů, od 2.11.2012 byla repo sazba na technické nule a brzy nato si mohli vysokopříjmoví lidé levně půjčovat na bydlení. Přesto trvalo ČNB téměř 3 roky, než v roce 2015 okopírovala ze zahraničí zmíněné ukazatele bránící explozi cen nemovitostí.

3. Ukazatele LTV, DTI, DSTI používá ČNB nedostatečně. ČNB si sice opakovaně stěžuje, že nemá zákonnou pravomoc po bankách tyto ukazatele vymáhat, ale to je alibismus. Český bankovní systém je vůči regulátorovi velmi konformní a požadavky ČNB dodržuje, i když mají povahu pouhých doporučení. ČNB je může a měla by používat. Místo toho je v roce 2020 rozvolnila a dva ze tří rovnou zrušila.

4. Argument, že ČNB nechce prohlubovat nedostupnost bydlení tím, že k vysokým cenám navíc ještě ztíží přístup k úvěrům, a že vláda tlačí, je také alibismus. Zaprvé vláda nemá co tlačit, od toho je ČNB nezávislá a měla by počítat s tím, že se její měnová politika většinou nebude vládě líbit (zejména té populistické). Zadruhé úvaha o tom, že bydlení bude dostupnější při mírnější regulaci hypoték, je naprosto nesmyslná a jediné, čeho dosáhne, je, že se změní charakter té nedostupnosti. Trh nemovitostí ovládnou vysokopříjmoví lidé, kteří rozvolněnou hypoteční regulaci mohou využít lépe. Pro ostatní budou nemovitosti nadále nedostupné ne kvůli úvěrům, ale kvůli ceně. ČNB se má držet svého kopyta, hlídat cenovou stabilitu, tvrdě držet LTV, DTI, DSTI a nedělat sociální politiku. Tu má dělat vláda a obce především masivní výstavbou bytů a fiskální podporou bydlení pro mladé rodiny.

5. COVID krize je další alibismus. Výmluva zní, že ČNB musela snížit sazby na minimum kvůli krizi a trh nemovitostí utržený ze řetězu v důsledku toho je nutné zlo. To je nesmysl. Snižovat už tak nízkou repo sazbu z 1% na 0,25% bylo zbytečné. Hospodářství zasažené COVID krizí není citlivé na změnu základní ceny bezrizikových peněz o -0,75%, když rizikové prémie (riziko, že Váš dlužník zkrachuje) se přes noc navýšily o jednotky procent. Zeptejte se hotelů a restaurací, jestli jsou rádi, že jim ČNB snížila repo sazbu... Řeší, jak přežít, a nikdo jim nepůjčí. COVID krize je úkolem vlády. ČNB nemá dělat hospodářskou politiku, to jí nepřísluší a navíc ji dělá špatně. Slepě aplikuje Taylorovo pravidlo (nízké repo sazby v očekávání nízké inflace) a podporuje úvěrovou tvorbu peněz, protože nepochopila, že tato krize není kreativní destrukcí, ale je jen destrukcí.

6. Ohled na záporné EUR sazby je také alibismus, měli jsme je a máme je ignorovat. Argument zní, že pokud Evropská centrální banka drží základní úrok na EUR -0,5% p.a. a základní úrok na Kč by byl třeba 1,0% p.a., způsobil by úrokový rozdíl příliv zahraničního kapitálu a prohlubování už tak záporného kapitálu ČNB (jednak proto, že devizové rezervy v USD a EUR mají nižší výnos než závazky z repo operací, a potom kvůli přecenění devizových rezerv silnějším kurzem koruny). Tak ať ho způsobí! Jsme suverénní země s vlastní měnou, nechť je kapitál centrální banky třeba minus nekonečno (proč to jde, má složité vysvětlení, uvnitř jádra finančního systému fungují jiné fyzikální zákony, než na které jsme zvyklí). Posílení kurzu koruny bude ozdravné mimo jiné i pro trh nemovitostí. A přispěje to k naplnění toho zdaleka nejdůležitějšího cíle, kterým je zabezpečit stabilní cenovou hladinu a tak umožnit lidem smysluplně spořit a penězům plnit svoji funkci.

Co by měla naše politická reprezentace dělat ve vztahu k ČNB?

a. ČNB je ze zákona nezávislá a je to tak správně. ČNB musí mít právo se nezávisle rozhodovat o své měnové politice. ČNB se ale nemůže nezávisle rozhodnout o tom, že přestane naplňovat svůj hlavní cíl uložený zákonem - péči o cenovou stabilitu. V tomto ohledu spatřuji aktuálně hlavní problém ve fungování ČNB a parlament by se tím měl zabývat.

b. Evergreen požadavku zákonných pravomocí ČNB vymáhat po bankách LTV, DTI a DSTI je opět na stole v parlamentu. Podle mého názoru je správný, podpořil bych ho. Není to nezbytné a je to alibismus (viz bod 3 výše), ale není to na závadu. Alespoň se už ČNB nebude mít na co vymlouvat.

c. Dále leží v parlamentu návrh na rozšíření pravomocí ČNB pro tzv. kvantitativní uvolňování (přeneseně „tisknutí peněz“). Ty sice už byly odsouhlaseny v nouzovém stavu v novele zákona o ČNB z dubna 2020, ale jsou omezeny jen do konce roku 2021. Považuji návrh za nebezpečný. Ne kvůli hrozbě „peněz z vrtulníku“, to se může jako krajní opatření ještě hodit, ale kvůli morálnímu hazardu vlády v normálních dobách. Nyní není normální doba, proto bych časové omezení těchto pravomocí posunul o několik dalších let, např. do konce roku 2023, s tím, že zástavy a cenné papíry, které mohou být v tomto období díky tomu přijaty či nakoupeny, musí z rozvahy a podrozvahy ČNB zmizet nejpozději do konce roku 2030.

d. Na závěr bych se pokusil ČNB tlačit k větší zodpovědnosti ohledně počítání inflace. Třeba by stačila věta v zákoně o ČNB, že výklad pojmu cenová stabilita je v plné zodpovědnosti ČNB a ta má povinnost přezkoumávat, zda dosud používané cenové indexy a jiné koncepty cenové stability nadále vyhovují tržní realitě. Digitalizace, globalizace, zrychlující se koncentrace kapitálu, kryptoměny a další finanční inovace zásadně mění moderní finanční systém. ČNB by při naplňování svého poslání měla mít odvahu podívat se z okna a říct si, že svět je jinde.

Jiří Mittner je manažerem business architektů v bance. Získal Ph.D. v oboru Ekonomie na VŠE v Praze. Od roku 2004 pracuje v bankách a pojišťovnách a působil na trzích v ČR, Rakousku, Ukrajině, Srbsku, Chorvatsku, Černé Hoře, Bosně a Hercegovině a Bulharsku. Pro rakouský pojišťovací koncern vybudoval a řídil v letech 2010 – 2017 dvě IT firmy v Kyjevě a v Bělehradě. Je také absolventem Pražské konzervatoře v oboru klasická skladba a jejím bývalým pedagogem. Vedle hudby má rád matematiku, plavání, lyžování, šachy a Magic the Gathering. Žije s rodinou v Praze.