Karel Engliš napsal: „V čem jsem se s Rašínem rozcházel, nebyly cíle ani hlediska, nýbrž metody. Rašín byl veskrze radikálnější a revolučnější. Šel přímočaře na měnu, šel přímočaře proti válečným půjčkám, chtěl léčit obce krizí, chtěl radikální vzestup měny. Proto provázely jeho opatření stálé krize měnové, hospodářské a finanční. Není sporu, že v krizi je mnoho ozdravovacího a že přímočarost je jednodušší a obecně pochopitelnější.“ Deflační měnová politika Aloise Rašína způsobila v roce 1922 meziroční pokles průmyslové výroby o 10%, vyvolala obrovskou nezaměstnanost a sociální krize. Uspěla v odvrácení hyperinflace. Rašínovou metodou bylo omezení objemu peněz v hospodářství. Dnes dělá ČNB něco podobného a výsledek bude také podobný.

Její metodou je zvýšení repo sazeb na ve vyspělém světě neuvěřitelných 5,75% p.a. a avizuje další zvýšení. Je to chybný krok. ČNB tím vyvolá větší hospodářskou krizi, než jaká byla nutná v důsledku inflace. Navíc dalším zvýšením repo sazeb nad současnou úroveň inflaci ještě zhorší. Už nyní je nové úvěrování tak omezené, že další zvýšení sazeb ho významně více neomezí. Co se ale stane, je, že více firem skončí v úpadku v důsledku vysokých nákladů na dluh. To způsobí rozpad hospodářských vztahů, monopolizaci hospodářství (přežijí jen ti nejsilnější) a méně konkurence naopak umožní cenám růst. Zcela absurdní pak je, že takto radikálně použité je opatření, které v současné situaci ani není příliš účinné, protože dnešní inflace není tažená poptávkou.

Radikalizmus dnešní ČNB vyniknul už během covidové krize. Při příchodu pandemie covid-19 do ČR v březnu 2020 snížila ČNB repo-sazby skokově z 1,0 % na 0,25%. Bylo to zbytečné a popsal jsem to na konci roku 2020 zde: ČNB selhala v péči o cenovou stabilitu. Nemovitosti ustřelily. Podnikům, jejichž tržby se zavřením provozoven snížily ze dne na den na nulu, nijak nepomohlo snížení základní úrokové sazby o 0,75% p.a. Zachránit je mohla jedině pomoc státu, jejíž účinnost zde nehodnotím. ČNB měla pečovat o cenovou stabilitu a neměla se vměšovat do sociální politiky. V té době už bujely inflační tlaky, zejména na trhu nemovitostí, které měla ČNB řešit, ale neřešila. Probrala se až v létě roku 2021. Tehdy začala sazby skokově zvyšovat, takže už během 12ti měsíců, v létě 2022, se pohybují o 5,25% výše.

Nyní nás ohrožuje radikalizmus ČNB znovu a to na opačné straně. Hrozí, že repo sazby vyžene na nesmyslné úrovně, které už proti inflaci více nepomohou, pouze dorazí některé jinak zdravé firmy a domácnosti. Bankovní rada ČNB působí dojmem personálu jaderné elektrárny Černobyl, který se v panice snaží zasunout grafitové tyče (repo sazby) do reaktoru, jehož přehřátí spoluzpůsobil.

Dnešní ČNB funguje na principu tzv. Taylorova pravidla, tzn. nízké sazby při nízké inflaci a naopak. Taylorovo pravidlo v hospodářství funguje, protože ovlivňuje úvěryschopnost firem a domácností a tím jejich poptávku po zboží a službách. Omezením poptávky se za normálních časů inflace brzdí. Ale nyní nejsou normální časy. Část, asi tak třetinu, dnešní inflace způsobil Babiš tím, že i při vrcholící hospodářské konjunktuře vytvořil obrovský deficit veřejných financí, mnohem větší, než bylo kvůli covidu nutné. Uplácel voliče jejich vlastními penězi. Inflační katastrofu, na kterou tím zadělal, bývalo bylo možné odvrátit pouze rychlým zatažením za fiskální záchrannou brzdu, povolební „Daní za Babiše“, jak jsem navrhoval. Ale je jasné, že s programem zvýšení daní se volby nevyhrávají. Přišla očekávaná inflační katastrofa. Tu navíc přihřála ČNB svou sociální politikou repo sazeb na 0,25% p.a. během covidu.

Větší část dnešní inflace ale způsobují jiné dva dominantní vlivy: válka na Ukrajině a eurozóna. Válka na Ukrajině komplikuje nabídkovou stranu ekonomiky, ať už embargy (díky bohu za ně), nebo logistickými problémy. Ceny rostou, protože je obtížné a drahé dodat, a ne proto, že je snadné a levné koupit. Je to nabídková inflace. Vysoké repo sazby s nabídkovou inflací nic nenadělají.

Eurozóna, která jazykem Roberta Mundella není „optimální měnovou oblastí“, musí kvůli fiskální stabilitě jihu udržovat nižší úrokové sazby (dokonce záporné), než jaké by měly být, aby na severu nepodněcovaly inflaci. Tlak na ceny a mzdy v hospodářsky přehřátém severu, zejména Německu, se samozřejmě přelévá k nám. Proti inflaci dovezené ze zahraničí také nemá smysl bojovat vysokými repo sazbami v tuzemsku.

V jedné oblasti jedná ČNB správně a tou je devizový trh. ČNB je zde aktivní a rozpouštěním rezerv nahromaděných během měnových intervencí let 2013 – 2017 vytváří tlak na zhodnocení koruny a tím zmírňuje dováženou inflaci. ČNB ale žádný kurzový strop veřejně neohlásila. Jedná potají asi jako král z Pyšné princezny, který přinese chůvě do vězení pilník, místo aby nařídil její propuštění. Mnohem účinnější by bylo deklarovat strop, nad který ČNB až do vyčerpání devizových rezerv nenechá kurz oslabit. To by navíc poskytlo firmám i domácnostem alternativu k drahým úvěrům v korunách – za normálních okolností sebevražednou – a tou je financování v euru, kde jsou úrokové sazby stále ještě nízké. Kurzové riziko, kterému by dlužníci úvěrem v cizí měně čelili, by bylo omezené díky závazku ČNB nenechat korunu oslabit, zatímco jejich úspory na nákladech dluhu by byly obrovské.

Takto osvícená politika ČNB by nakonec mohla najít pochopení i u vlády, která by tuto příležitost využila pro stanovení termínu vstupu ČR do režimu směnných kurzů ERMII, předstupně přijetí eura.

Zpráva ČNB a vládě v boji s inflací tedy je:

1. Repo-sazby dále nezvyšujte,
2. Pokračujte v rozpouštění devizových rezerv a tlaku na posílení kurzu koruny,
3. Veřejným příslibem kurzového stropu umožněte bezpečné financování v cizích měnách,
4. Stanovte termín vstupu do ERMII.