Dlouhodobě vykazovaný výrazný náskok ČSSD před ODS ve volebních preferencích a prognózách agentur pro výzkum veřejného mínění působí na řadu lidí v médiích, v případě některých médií, dokonce na celé redakce (LN, HN, Týden, Reflex, Respekt), jako rudý hadr na býka. A já jsem jimi pochopitelně považován za hlavního viníka celé situace. Myslím ostatně, se vší skromností, které jsem schopen, že mají pravdu.
Po pokusu o vyjádření nedůvěru vládě, který hledal řešení na parlamentní půdě, přichází čas veřejných protestů. Odboráři chystají vlnu opakovaných protestních akcí, namířených – jak to sami nazvali - proti zdravotnické loupeži, proti posmrtným penzím, proti nespravedlivým reformám a proti školství bez peněz. Zaslouží si skutečnou podporu, jde o hodně. Ukazuje se, že vládní koalice je pevně rozhodnuta rozvrátit samotné základy sociálního státu a ústavních vymožeností občanů. Používá přitom jakési ekonomické argumenty, ale ve skutečnosti jde o nepromyšlené pokusy na lidech a o zneužití vládní moci skupinami, které jsou odhodlány opravdu ke všemu.
Pochvala, kterou Topolánkova vláda našla v pravidelné zprávě OECD o hospodářském vývoji v České republice, je trochu podobná pochvale učitele, který říká: „Mirku, tohle je pěkná motanice.“ Ve skutečnosti zpráva shrnuje sadu náročných domácích úkolů, které nelze zvládnout jen deklamací jednoduchých hesel. Soustřeďme se jen na některé z těchto úkolů, především na takovou reformu daňového systému, která rovnoměrně rozdělí zátěž a motivuje k práci.